Lezení na hory je pro laika spojeno hlavně s adrenalinem a romantikou. Co tomu ale předchází? Jak vypadá příprava takového výstupu od samého začátku?
Nejdřív dáte samozřejmě dohromady lidi, co polezou. Potom se obrátím na agentury v Kátmandu, s nimiž už máme zkušenosti, e-mailem jim dám vědět naši představu, o co půjde a co chceme po nich. Oni nám pošlou kalkulaci.
A pak, předpokládám, sháníte peníze od sponzorů.
To je vlastně ze všeho nejsložitější, práce na celý úvazek. Lezení už je pak jen za odměnu.
Jak dlouho se výprava plánuje? Rok?
Dá se to stihnout i za kratší dobu. Pokud nejsou nějaké problémy jako třeba nepokoje v Pákistánu, zvládnete to i za tři měsíce.
Hlavní je mít dost jídla a vlastní stan
Je pro vás důležité znát lidi, kteří s vámi pojedou, osobně?
Ano, je to lepší. Ale třeba na Everestu v roce 1991 jsem ty lidi viděl prvně až v letadle.
Jak velké je to riziko?
V tomhle případě nijak obrovské. Do akce, jako je prvovýstup severní stěnou na nejvyšší horu světa, jdou profesionálové, kteří situace zvládají.
Existují triky, jak nesrovnalostem mezi účastníky výpravy předcházet?
Zaprvé musí mít každý svůj stan a zadruhé musí být dostatek jídla. Kdo je nažraný, není nasraný. A kdo má svůj stan, má se kde schovat, když nemá náladu.
Když už jsme u velmi praktických aspektů lezení, co třeba nedostatek sexu?
Člověk, který neleze poprvé, si to před odjezdem prostě v hlavě nastaví tak, že tam ty baby zkrátka nebudou. No, a někdo si s sebou případně vezme časopisy, někdo si dá něco do notebooku…
Berete si nahoru alkohol?
Do základního tábora ano, nahoru ne. Moc se toho nebere, spíš jen tak do čaje. Ale je to různé, záleží na účastnících, někteří mají alkohol prostě rádi.
Vzešlo z některé expedice velké přátelství?
Teď se utvořila velmi dobrá skupina, psychicky si sedneme. Pěkný vztah jsem měl s Battistou Bonalim. Lezl jsem s ním v roce 1991 severní stěnu Everestu, jezdil jsem za ním do Itálie. Dva roky potom, co jsme se poznali, se ale bohužel zabil.
O šestou nejvyšší horu světa Čo Oju se Leopold Sulovský pokusil v roce 1999
Jak zvládáte smrt kamarádů?
Stává se to, nedá se nic dělat. Pořád ale platí: na silnicích se zabije víc lidí než na horách.
Proč vlastně lezete?
Dřív jsem závodně lyžoval, k lezení mě dostal brácha. Začínal jsem u skalního lezení, líbilo se mi, šlo mi, taky se mně zdálo, že vypadám dobře před babama. Pak jsem začal jezdit do středních velehor, před rokem 1989 hlavně do Tater. Poté se mi podařilo dostat se do českého výběru, takže jsem měl možnost jezdit do zahraničí. Líbí se mi v horách. Mám strašně rád Nepál – prostředí, atmosféru.
Asi mi hrabe, říkal jsem si na Mount Everest
Byl jste čtvrtým Čechoslovákem, který vylezl na nejvyšší horu světa. Jaký jste měl nahoře pocit?
Říkal jsem si, že mi asi hrabe. Přišel jsem na vršek a tam seděl člověk. (smích) Byl to člen britské mezinárodní expedice a přišel ze severního sedla.
Poklábosili jste?
Jen jsme se pozdravili a vyfotili. Hned jsem začal myslet na to, kudy půjdeme zpátky, protože dostat se nahoru je hezké, ale dobré je i sestoupat dolů. Na vrcholu jsme totiž byli až o půl čtvrté, takže jsme se moc nezdržovali a šli. V 7 600 metrech jsme i tak byli až v jedenáct v noci.
Je náročnější výstup, nebo sestup?
V tomhle případě byl sestup hodně náročný. Nejprve jsme slaňovali, pak jsme se dostali do 8 350 metrů, kde jsme ještě jeli po lanech, pořád je tam sklon 60 stupňů. Battistovi, se kterým jsem tam tehdy byl, spadlo kladivo, takže jsem mu dal svoje, protože postupoval pomalu, a sám jsem si vzal jen ostrý kámen.
Chcete se tam vrátit?
Na Everest už mě to moc netáhne.
Za tu dobu se to tam asi hodně změnilo.
Jezdí tam čím dál víc lidí. Na jaře bývá pod Everestem z nepálské strany tisíc, tisíc dvě stě lidí. Vesměs to jsou komerční expedice, lidé zaplatí docela vysokou částku a skupina horolezců je dostane nahoru. Lepší je to na severní stěně, tam leze málokdo. Ani na jihozápadní nebývá tolik lidí.
Jeho výstup na Mount Everest přes Nortonův kuloár v severní stěně z roku 1991 je dodnes považován za nejhodnotnější český výstup na nejvyšší horu světa
Jaké to je, být čtvrtým Čechoslovákem a prvním Čechem po rozdělení, který vylezl na nejvyšší horu světa?
Je to dobré při shánění peněz, lidé na to slyší.
Ostatní lezci kontrolují, zda jste vylezl až nahoru
Popište, jak vlastně vypadá samotný výstup.
Přijdete do základního tábora někde v 5 500 metrech a nějaký čas tam zůstanete. Já jsem tam vždycky tři plné dny a snažím se, aby tam tři dny byla i skupina, která poleze se mnou.
Šperky z cestLeopold Sulovský je potřetí ženatý, má dvě děti z prvního manželství, dceři je 30 let, synovi 23. „Během expedice myslím často na manželku, znamená pro mne skutečný domov,“ říká s tím, že ze svých cest jí vozí dárky, hlavně šperky. |
Proč je taková aklimatizace důležitá?
Zjistí se, jestli jste cestou nechytil nějaký bacil, jestli nemáte chřipku, jestli se nedostaví výšková nemoc. Máme tam s sebou přetlakový vak. Pokud jsou všichni v pořádku, udělá se první výšlap, vynáška, tak asi výškový kilometr, kilometr a půl, podle charakteru stěny nebo kopce.
Tam se vybuduje tábor?
Takové tábory se budují hlavně kvůli návratu a orientaci. Ale taky proto, aby se tělu dopřál čas na chemické procesy, přibývají červené krvinky. Až když se vyspíte v sedmi, sedmi a půl tisících metrech, můžete se pokusit o osmitisícovku.
Když jste někde delší dobu, co děláte?
Většinou vaříme a fotíme.
Jak vypadá horolezcovo jídlo na výstupu?
Osobně dávám přednost masu, polévkám, beru s sebou i nějaké sladkosti. Někdo jde ale na dluh a jen pije. Já mám iontové nápoje i termosku s čajem, ale naučil jsem se používat ji málo. Je moc těžká.
Počítám, že fotkou též dokazujete, že jste došel až na vrchol. Stane se, že někdo zalže?
Lhaní se nevyplácí. Je na vás vidět zespoda. A na vyšších kopcích mají všichni dalekohledy a sledují vás. Lhát je hovadina. Když to uděláte, je to mezi horolezci konečná.
Za bundu dám i 15 tisícZa roky, co leze po skalách, se vybavení do hor změnilo k nepoznání. "Když jsem začínal, musel jsem si ušít bundu ze stanoviny, zateplení bylo z deky Larisy. Skok dopředu je neskutečný. Dopředu šel i vývoj spodního prádla, tomu se dřív nepřikládala důležitost. Dnes víme, že bunda za devět tisíc korun ztrácí význam, když si pod ni dáte obyčejné bavlněné triko. Obrovský skok je i v horolezeckých botách," říká Leopold Sulovský. Podle čeho si boty vybírat? "Důležité je vědět, na co je chci používat. Jestli budu chodit po chodnících v létě, stačí lehčí goretexové boty. Pokud budu chodit v zimě v terénu, měly by mít co nejméně švů, být pevné a chránit kotník. Důležité je najít si svoji značku, pak vám sednou všechny boty, které vyrábí," doporučuje. Pokud je řeč o základním vybavení, dá se bunda pořídit za pět tisíc, kalhoty za tři, boty kolem pěti. "Ponožky, na ty nezapomínat, do pěti set, pak čepice... do dvaceti tisíc by se to i s batůžkem mohlo vejít," vypočítává. On jako profík musí ale do kapsy sáhnout podstatně hlouběji. "Mnohem víc dám zejména za horní vrstvy a boty. Kvalitní péřová bunda a péřové kalhoty stojí po patnácti tisících. A rukavice, ty stojí třeba tři." Zkušenost redaktora Xman.cz  La Sportiva Lagorai RTP GTX Millet Aravis GTX Jacket Men Boty La Sportiva Lagorai RTP GTX Boty jsou základ. Od minulého léta jsem si v rámci upgradu pořídil celokožené trekkingové boty od La Sportivy. Za něco kolem čtyř tisíc korun mám boty, s nimiž jsem, aniž bych je "ochodil", vyrazil na pět dní do hor. Byla to naprostá šílenost, ale prostě jsem to nestihnul. Boty ale od prvních chvil sedly na nohy skvěle. (Pravdou je, že jsem si dal při jejich výběru opravdu záležet a dlouho je zkoušel.) Za celý trek žádná oděrka, žádný puchýř. Nohy byly prostě jako v bavlnce. A skoro jsem necítil, že na nohách vlastně něco mám. Marek Odstrčilík |
Leopold SulovskýNarodil se v roce 1954 v Novém Jičíně, hory ho přitahovaly již od mládí. V roce 1975 byl českým reprezentantem, v letech 1976–1980 reprezentoval Československo. V 70. letech zažívá první velké horolezecké úspěchy, například v roce 1976 zdolal švýcarský Matterhorn (4 495 m) cestou bratří Schmidtů na severní stěně, v roce 1977 slezl Mont Blanc (4 810 m). V 80. letech začal Leopold Sulovský vyrážet do větších hor – Pamír, Himálaj, Ťan-Šan. V roce 1991 se stal čtvrtým Čechoslovákem a prvním Čechem, který zdolal Mount Everest, a to náročným Nortonovým kuloárem na severní stěně. V devadesátých letech patřil k evropské horolezecké špičce a účastnil se mnoha mezinárodních expedic. Na svém kontě má řadu prvovýstupů. Pracuje jako manažer ve firmě Hudy Sport. Mezi jeho výstupy a expedice patří například: 1980: Piz Badile (3 308 m) – prvovýstup Velkým koutem v severozápadní stěně 1981: Nanda Devi (7 816 m) – prvovýstup v severní stěně 1988: Annapurna (8 091 m) – člen úspěšné expedice, prvovýstup západní stěnou, dosažená výška 7 600 m 1991: Mount Everest (8 848 m) – prvovýstup přes Nortonův kuloár v severní stěně 1991: Yalung Kang (8 505 m, západní vrchol Kančendžengy) – pokus o sólovýstup jižní stěnou, dosažená výška 8 200 metrů 1996: Island Peak (6 173 m), Ama Dablam (6 812 m) a Pumori (7 145 m): tři vrcholy za 30 dní, na Pumori prvovýstupem v jižní stěně 1997: Nanga Parbat (8 125 m) – pokus o výstup alpským stylem Rupalskou stěnou (Shellova cesta); dosažená výška 7 400 m 1999: Čo Oju (8 153 m) – pokus o výstup alpským stylem po klasické cestě západní cestou; dosažená výška 7 200 m 2005: K2 (8 611 m) – vedoucí výpravy, neúspěšný pokus, dosažená výška 7 400 metrů 2007: K2 (8 611 m) – vedoucí úspěšné výpravy (Libor Uher stanul na vrcholu jako druhý Čech), dosažená výška Leopolda Sulovského 7 900 metrů 2008: Aconcagua (6 967 m) – nová cesta v jižní stěně 2009: Čo Oju (8 201 m) – vrchol dosažen 2010: Lhotce (8 516 m) – západní stěna, nejvyšší dosažená výška 7 800 m |
