Hned na úvod poznamenejme, že studii nelze odbýt jako nadsazené pitvání okrajového fenoménu, přeceňování bizarní subkultury. Nejde přitom ani tak o to, že výzkum analyzoval úctyhodný počet víc než 38 milionů internetových příspěvků.
Přednější je fakt, že nenávist proti ženám vystupuje z říše internetového psaní a formuje se jako fenomén v reálném, praktickém životě společnosti. Příklad? Vražedné tažení dvaadvacetiletého Elliota Rodgera na Kalifornské univerzitě v roce 2014. Na jeho konci bylo šest mrtvých a čtrnáct zraněných a v jeho pozadí text, v němž se přihlásil k „válce proti ženám“.
Nebo útok Aleka Minassiana v roce 2018, který v Torontu zabil autem deset lidí a zranil šestnáct. Před aktem na internet napsal, že začala revoluce „incelů“, jak se označují muži v „nedobrovolném celibátu“, povstání, které svrhne všechny Chad a Stacey, jak „incelové“ říkají atraktivním, sexuálně aktivním ženám, které jsou pro ně podle jejich mínění nedosažitelné.
Jinými slovy, výzkum nahlíží do obskurního, ale nebezpečného podhoubí internetu. A podle všeho sílícího.
Čtyři druhy komplexů a nenávisti
Autoři výzkumu označují prostor vyhrazený nenávistně chápanému „mužství“, kde nejsou ženy vítané, za „mužskou sféru“. A uvnitř ní vidí čtyři skupiny. První tvoří „aktivisté za mužská práva“, podle nichž instituce a rodinné právo muže diskriminují. Druhou jsou „muži na své vlastní cestě“, kteří se ženám vyhýbají a viní je ze všech svých problémů. Třetí formují „umělci balení“, kteří ženy obtěžují, konstruují manipulativní techniky za účelem sexu a zesměšňují ženy i myšlenku vzájemného souhlasu jako nutné podmínky sexu.
A nakonec jsou tu „incelové“. Jméno dostali jako zkratku spojení „involuntary celibate“, protože se vidí jako oběti „nedobrovolného celibátu“. Sdružuje je přesvědčení, že ženy svou sexuální energií muže ovládají, a jako svůj cíl vidí odplatu, charakterizuje je server Technology Review.
Bitva o porno sílí. Do střetu jde krajní pravice i odpůrci masturbace Spor o to, zda závislost na pornu existuje, nebo ne, se přiostřuje. Mezi propagátory abstinence na pornu a masturbování a výzkumnicí Nicole Prauseovou létají obvinění a žaloby, ale i výhrůžky. Na pomoc byla povolána i FBI. |
První dvě skupiny jsou starší a méně násilné, následující duo s sebou nese výraznější agresivitu. Za posledních deset let přitom obliba prvních dvou klesla, zatímco nebezpečnější „baliči“ a nejnebezpečnější „incelové“ zažívají zlaté časy. Od roku 2015 se každý rok přesune osm procent „aktivistů za mužská práva“ a „mužů na své cestě“ mezi dvě zbylé, nebezpečnější internetové komunity. „Staré skupiny vymírají,“ říká spoluautor studie Jeremy Blackburn z Binghamton University. Jenže nejen to, studie seznala, že ztoxičtěly debaty samotných dvou násilnějších skupin.
K závěru dospěli autoři s pomocí speciálního softwaru, jímž zkoumali sedm tematických fór na síti Reddit a sedmapadesát tamních skupin. Navíc pak množství specializovaných wiki sektorů, na něž se mnohé skupiny přesunuly, když byly kvůli svým extrémním stanoviskům ze sociálních sítí vypoklonkovány. Tým zkoumal diskuzní vlákna sahající do roku 2015, celkem měl 38 milionů příspěvků od 138 tisícovek uživatelů.
Od mužského hnutí k postojům proti ženám
Studie též shrnuje dějiny dotyčných proudů. Kořeny „mužské sféry“ zasahují do šedesátých a sedmdesátých let minulého století a odehrávaly se v kontextu druhé vlny feminismu. Hnutí za mužské osvobození z něj vzešlo. Tvrdilo, že tradiční genderové role utlačují jak ženy, tak muže, z nichž dělají roboty bez duše, vyhánějí je od rodiny a degradují je na pouhé zdroje rodinných financí.
Ve feministickém hnutí se zformovaly i kořeny následujícího hnutí za práva mužů. Jeho duchovní otec Warren Farrell zakládal mužské skupiny v rámci struktury feministické Národní organizace žen a byl třikrát zvolený do jejího předsednictva. Zaměřoval se na alternativní organizaci rodiny, která by vyšla vstříc jak matkám, které chtějí pracovat, tak otcům, kteří chtějí pečovat o děti. Pořádal například mužské soutěže krásy, které měly dát mužům pocítit degradaci do role pouhých sexuálních objektů tak, jak to znají v běžném životě ženy.
Hnutí za práva mužů si všimlo legitimních otázek, jako jsou rozvody a svěřování dětí po rozluce, mužské zdraví, odvody do vojenské služby, obřízka. Místo pomoci mužům a otcům však agendu postupně nasměrovalo proti údajné ženské nadvládě. Kořen zla našlo hnutí v tvrzení, že v moderní společnosti jsou znevýhodňováni muži spíš než ženy. Mužská moc je jen mýtem, tvrdil Farrellův bestseller. Místo pomoci mužům a rozpoznávání strukturálního útlaku začalo hnutí sázet na obviňování žen.
Zavrhněme je, odmítněme je
Myšlenku, že společnost je ovládaná ženami, sdílí i online subkultura „mužů na vlastní cestě“, anglicky „Men Going On Their Own Way“ (MGTOW). Ostatně, knihu „Jděte vlastní cestou: MGTOW“ napsal Paul Elam, zakladatel organizace pro mužská práva Hlas pro muže. A také autor údajně satiricky koncipované, ovšem násilí zdůrazňující kampaně „Říjen – měsíc mlácení násilných děvek“. Muž, podle něhož si ženy za znásilnění mohou samy, protože jsou hloupé a často arogantní. A Farrellův přítel a kolega.
Ženy jsou podle MGTOW „manipulativní coury a lhářky“, „naprogramované k ničení mužských životů“. Jaké zbývá pánům řešení? Uvědomit si, že genderová rovnost je lež a propaganda. Odmítnout dlouhodobé vztahy se ženami, jak manželství, tak neoficiální soužití, následně též krátkodobé. Uchýlit se k prostitutkám, s alibi shrnutým v heslu „Neplatím jí za sex, ale za to, aby odešla“.
Další verzí je mnišský životní styl. Protože se stoupenci subkultury MGTOW hlásí k tradiční morálce, odmítají sex bez lásky. Jenže tím se ocitají v bludném kruhu – láska k ženě s sebou totiž podle nich nese ztrátu chlapáckých kvalit, o něž mužskou oběť žena a cit oloupí. „Abych měl sex, potřebuji lásku, jenže milovat ženu znamená odhodit všechno logické myšlení a stát se „manginou“. A to nechci, proto zůstávám panicem,“ cituje magazín Vice jednoho ze členů subkultury. Termín „mangina“, vzniklý spojením anglických slov man a vagina, označuje ve slangu „mužů na vlastní cestě“ zjemnělé, feminizované muže.
Cesta, po které mohou členové oné subkultury jít, je však delší. Žádoucí je omezit své výdělky na uspokojení nejzákladnějších potřeb. Proč tento imperativ? Protože „muži na vlastní cestě“ bývají vyznavači pravicové libertariánské ideologie a mají za to, že mužovy příjmy formou daní a poplatků krade vláda, která jich následně používá k prohlubování své tyranie. Posledním stupínkem je poté odloučení od společnosti.
„Mužství“ jako hnus
Proč by do internetového sektoru více či méně spojeného s protiženskou nenávistí měli patřit „umělci balení“ – „Pick Up Artists“ (PUA), nemusí být na první pohled zjevné. Není to k subkultuře mužů, kteří připomínají něco mezi sektářskými rádoby psychology, obchodníky z pyramidových her a zakomplexovanými vlastníky životních priorit puberťáků, nemístné? Ne tak docela.
Společným jmenovatelem je přesvědčení, že ženy okrádají muže o maskulinitu, že se v jejich rukou stává bláznem. To proto je „flirt“ vhodné začít negativní poznámkou o ženě, která sníží její sebeúctu a učiní ji bezbrannější. Vychytralé bestii je třeba useknout hlavu. A to proto je vhodné skrze předem připravené vzorce a postupy přisvojené si z metod, jakou je neurolingvistické programování, ženu ovládnout, zmanipulovat. Dokázat, že kontrola patří alfa samci.
A nejde jen o trapné pořizování si čárek na pomyslnou pažbu za každou svedenou ženu. Prominentní předák hnutí PUA jménem Roosh V. hranici k vynucenému sexu bez souhlasu překročil: oslavoval znásilňování žen a požadoval legalizaci znásilnění, je-li spácháno v soukromém prostoru. Jeho texty nesly titulky jako „Když její ‚ne‘ znamená ‚ano‘“ a „Intelektuální podřízenost žen“. Mimo jiné pořádal „týden zesměšňování tlustých žen“.
Ekosystém internetových sektorů směřujících k protiženské nenávisti pak korunují „incelové“. Rekrutují se z mladých mužů, kteří mají pocit, že se jim ze strany žen dostává odmítnutí. A kteří samozřejmě soudí, že jim jejich nárok na sex vzal feminismus a ženská emancipace. Že pokud se dá ženám šance svobodného vývěru, dají jako nemilosrdná, bezcitná stvoření šanci pouze těm nejatraktivnějším mužům.
„Celé hledisko, celý světonázor zrušení sexu pochází z toho, že mi byl po celý můj život upírán. Když ho nemohu mít já, udělám všechno, abych ho zničil,“ napsal ve svém textu, který incelové pochopili jako manifest a v němž vyzývá ke Dni odplaty, masový vrah Elliot Rodger. „Všechny ty krásné dívky, po nichž jsem tak toužil, které jsem však nemohl mít, protože mnou pohrdaly a protože jsem se jim hnusil, ty všechny zničím. Všechny ty lidi, které mají ostatní v oblibě a kteří žijí hedonistickým životem, zničím. To proto, že mě nikdy nepřijali jako jednoho ze sobě rovných. Zabiju je a přinesu jim utrpení, tak jako oni mně. Je to jen spravedlivé.“
Pro incely se stal Rodger svatým, shrnul nejen list The New York Times. Jeho čin oslavoval jeden z bloggerů s přezdívku The Incel jako „trest za všechno zlo a násilí způsobené feministkami a liberály“. Z Rodgerova vraždění obvinil kulturu ženského volebního práva, nepřiměřeného oblékání se, kulturu absence trestu za nevěru, nedostatku ženské předmanželské čistoty.
A jeho násilí nezůstalo osamocené. S odkazem na jeho čin zabíjel například William Atchison v roce 2017 v Novém Mexiku, který za sebou nechal dva mrtvé, a Nikolas Cruz, jenž v roce 2018 na Floridě zastřelil sedmnáct lidí a stejný počet zranil. Rodgera zmínil ve svém videu i Scott Beierle, který na Floridě téhož roku zastřelil dvě ženy a zranil čtyři další a jednoho muže. Jiná zabíjení a násilí si incelové „přivlastňovali“ sami, protože v nich viděli prvky svého postoje.
Nenávisti sluší bílá
Pocity méněcennosti, ústrků, selhání, které vedou k sounáležitosti v nenávisti a k násilí se přitom v online prostředí slévají. Protiženské ideologie si dobře rozumí se světonázorem o „nadřazenosti“ bílé rasy. Přirozeně, „tradiční hodnoty“, které je spojují, považují za své ohrožení jak emancipaci žen, tak emancipaci „nečistých“ ras. Takzvaná alternativní pravice, stranící nadvládě bílé rasy, a skupiny za nadvládu mužů se velmi úzce překrývají.
Vzájemně si přitom podporují své verze útlaku bílých mužů, z něhož viní minority, imigranty a ženy, jak shrnuje dokument organizace Southern Poverty Law Center. „Jak alternativní pravice, tak mužská sféra se shodnou na tom, že feminismus je příčinou západního civilizačního úpadku. Nenávist k ženám je alternativní pravici tak vlastní, že ji lze označit za jeden z jejích určujících rysů,“ píše zpráva.
Na tom se shodne i Mino Yiannopoulos, redaktor pravicového serveru Steva Bannona a sympatizant alternativní pravice. Podle knihy, jejímž je spoluautorem, „se internetová mužská sféra, nepřítelkyně levicového feminismu, rychle stala jedním z nejklíčovějších rekrutačních sektorů pro alternativní pravici“.
A to jak zdola, tak shora. Na ústřední web alternativní pravice začal psát sexista a rasista Matt Forney, obhajující, že „znásilnění a bití žen je mnohdy ospravedlnitelné“ nebo že „feministky ve skutečnosti znásilňovány být chtějí“. Předtím psal na web „baliče“ Rooshe V. Sám Roosh řečnil v roce 2015 v Institutu národní politiky krajního pravičáka Richarda Spencera. Pro tiskovinu hnutí za mužská práva Hlas pro muže psal neonacistický aktivista Christopher Cantwell, který na oplátku udělal na svůj web rozhovor s antifeministickou aktivistkou Karen Straughanovou.
V mnoha ohledech je podle organizace Souther Poverty Law Center ideologie a hnutí nadřazenosti mužů a bílé rasy jedním a tímtéž. „Perfektním ztělesněním je poté koncept bílé šaríji, který si zjednává podporu v nacionalistických kruzích. Podle oné myšlenky je podřízení si a znásilňování bílých žen bílými muži jedinou cestou, jak zachránit bílou rasu. Protože bílé ženy mají tendenci opouštět bílé muže pro své nebílé partnery, je násilí nezbytné,“ vysvětluje nenávistný koncept organizace.
