Jeho příběh je ilustrativní, zastupuje stovky, tisíce obdobných tragédií. Pětadvacetiletý jižanský voják Enos W. Bratcher se neštovicemi nakazil ve vojenské nemocnici. Puchýře mu lékaři potírali tinkturou z jódu, bolest tišili Doverovým práškem, v němž nescházelo opium a hlavěnka dávivá.
Ve výši prsou byly postaveny stoly, na nichž se křičícím obětem uřezávaly nohy a ruce. Chirurgové a jejich pomocníci, od pasu nahoru nazí a postříkaní krví, stáli kolem.