Jak vypadala hudební hvězda před vydáním Nevermind, které spatřilo světlo světa 24. září 1991? Hudební firmou pečlivě vyšlechtěný produkt oddělený od skutečného světa tlustým sklem reklamy, videoklipů a září reflektorů. A hudební hvězda v éře po Nevermind? Venkovský kluk s umaštěnými vlasy a v sepraném triku, oblečený jako traktorista.
"Nevermind vyšlo ve správném čase," napsal v biografické knize o Nirvaně, nazvané Come As You Are, publicista Michael Azerrad. "Byla to muzika pro úplně novou skupinu mladých lidí, které společnost dlouhou přehlížela, ignorovala a nad níž se povyšovala. A ti samí lidé navíc tu hudbu hráli."
Hlas celé generace
Vlajkovou lodí alba byla navíc skladba Smells Like Teen Spirit doprovázená geniálně jednoduchým klipem: parta mladíků dělá brajgl při muzice, kterou hrají jiní mladí lidé. Punkem "vynalezené" a heavy metalem přetržené pouto mezi publikem a hudebníkem bylo znovu navázáno. Teenageři, kteří ve videu divoce skáčou jeden přes druhého, náhle ovládli svět. "Žádné album v moderní historii nemělo takový účinek na celou jednu generaci," napsal o Nevermind časopis Rolling Stone.
Nirvana, tři kluci, kteří spolu kámošili a hráli rock. Ne, tohle skutečně nebyli muzikanti s imagí hvězd.
Kurt Cobain, zpěvák a kytarista Nirvany, přitom dlouho Smells Like Teen Spirit z duše nenáviděl. "Nedovedl jsem si představit, že to vyjde na singlu," svěřil se jednou. "Myslel jsem, že každý musí poznat, že to jsou totálně vykradení Pixies. Tahle skladba vznikla proto, že jsem měl popsat, jak na mě působí moje okolí, moje generace a lidi, kteří jsou stejně staří jako já."
A název skladby? Cobain jednou vyrazil se zpěvačkou Kathleen Hanna z radikální feministické kapely Bikini Kill na noční tah městem Olympia. Když po pijatyce dorazili ke Kurtovi domů, pokračovali v tom, co dělali celý večer – ve stříkání nápisů na zdi domů. "Kurt Smells Like Teen Spirit," nasprejovala na stěnu obýváku Hanna. "Bral jsem to jako lichotku," vzpomínal Cobain. "Myslel jsem si, že to je narážka na náš rozhovor o revoluci teenagerů, ale ve skutečnosti to znamenalo, že jsem cítit deodorantem Teen Spirit. Ani jsem nevěděl, že taková voňavka vůbec existuje!"
Teenagerům celého světa, kteří náhle našli svůj hlas, to evidentně nevadilo. Zatímco Smells Like Teen Spirit burácelo z jejich pokojů, album Nevermind si k překvapení všech klestilo cestu až na samý vrchol. A 11. ledna 1992 byla revoluce završena: Nirvana vykopla z čela žebříčku Michaela Jacksona a jeho Dangerous. Jak symbolické!
Z garáže do čela hitparády
Nevermind ale neměnilo jen životy milionů mladých outsiderů. Deska podkopala léta budované a pečlivé střežené základy celého nahrávacího průmyslu. Kurt Cobain a jeho spoluhráči Chris Novoselic a Dave Grohl dokázali prorazit s minimální podporou nahrávací firmy, která zbožně doufala, že v nejlepším případě by se alba mohlo prodat 250 tisíc kusů po celém světě – tedy zhruba tolik, kolik desek prodali alternativní pionýři Sonic Youth svého nejúspěšnějšího alba Goo. Jenže v době největší horečky z Nevermind se nahrávky prodávalo 300 tisíc kusů jen týdně.
Takhle si Curta Cobaina pamatujeme: pomačkané triko, pod ním ještě jedno s dlouhými rukávy, a umaštěné dlouhé vlasy rozházené po obličeji.
"Nic jsme pro tu desku neudělali," přiznal Ed Rosenblatt, šéf nahrávací společnosti Geffen, které vydělalo album Nevermind úctyhodných 50 milionů dolarů (což je vzhledem ke vstupní investici 550 tisíc dolarů pohádková suma). "Jen jsme se jí klidili z cesty." Přesně v tom byl ale revoluční potenciál alba. Když dokázali prorazit tihle kluci v rozdrbaných džínách bez bůhvíjak velké reklamní kampaně, k čemu je vlastně celý nahrávací průmysl?
Nirvana byla v době nahrávání Nevermind už poměrně zkušená kapela, otřískaná stovkami koncertů po malých klubech v USA i v Evropě. První album Bleach vydané na lokální seattleské značce Sub Pop mělo úspěch hlavně v Anglii, s Nevermind přišel na řadu zbytek světa.
Outsideři. Jedni z mnoha outsiderů
"Jsme dokonalý příklad průměrných, nevzdělaných lidí kolem dvacítky v Americe devadesátých let," vysvětloval svůj názor na fenomenální úspěch alba Cobain. "Všichni moji vrstevníci utrpěli nějakou duševní újmu. Lidi, kteří jsou stejně staří jako já, se chovají neuroticky, protože se na nich podepsali jejich rodiče," pokračoval.
Deska Nevermind sice nebyla první podzemní deskou, která prorazila na velkém trhu (už před Nirvanou si mainstream všiml kapel jako Pixies, Jane's Addiction nebo Sonic Youth), ale byla první, z níž se stal skutečný komerční hit. Podle Azerrada vděčilo album za svůj fenomenální úspěch i zvuku.
"Nevermind byla jednou z prvních alternativních desek, která zněla dobře i v rozhlase. Mixy Andyho Wallace měly elektronicky potlačené extrémně vysoké a nízké úrovně hlasitosti, čímž byly dokonale přizpůsobené komerčním stanicím," píše Azerrad.
A právě to bylo trnem v oku všem puristům, podle nichž se Nirvana "zaprodala". Cobain tuto kritiku nesl velmi těžce, protože on sám vzešel z radikálního punkového prostředí a nikdy se netajil obdivem ke kapelám jako Black Flag. Možná i v reakci na posměšky, kterým čelilo album Nevermind, zvolila Nirvana jako producenta další desky In Utero Steva Albiniho, zvukového extrémistu, jehož výsledné mixy musela před uvedením na trh "žehlit" nahrávací značka. Ale to už je jiná kapitola…
"Nic jsme nepředstírali a nedělali ze sebe něco, co nejsme," vzpomíná na éru Nevermind tehdejší bubeník Dave Grohl, který nyní zažívá úspěchy coby frontman svých Foo Fighters. "Jako byste všechno koupili v jednom balení: dobrou muziku a lidi, kteří jsou úplně normální."
A možná právě v tom tkví i po dvaceti letech kouzlo jednoho z nejdůležitějších alb rockové historie: v tom, jak nádherně prosté a "normální" je.
