Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu


Neznámé sporty: Asijské hry nabízejí i extrémní nohejbal a honěnou

aktualizováno 
Asijský nohejbal, při němž dokáže smečovat jen akrobat, hra na honěnou i lidový zápas kuraš jen pro největší siláky. Seznamte se se sporty, které představují Asijské hry, konají se od 18. srpna do 2. září v Jakartě.

Kabadi, asijská „honěná“, rozhodně není sport pro jemné duše. | foto: Profimedia.cz

Sepak takraw: nohejbal plný akrobacie

Nejstarší dochovaný záznam o této hře je z Malajsie z patnáctého století, jen o sto let novější je doklad z Thajska. Právě tyto dvě země jsou přitom největšími rivaly v akrobatickém sportu, stejným dílem mu dokonce daly název: „sepak“ pochází z malajštiny a znamená „kopat“, slovo „takraw“ do jména vplulo z thajštiny a značí „proutěný míček“. Právě o něj jde.

Fotogalerie

Sepak takraw je vlastně fúzí mezi nohejbalem a volejbalem, jen míč, jehož se hráči mohou dotýkat jen nohama, hlavou a tělem, je z ratanu a menší. Původně byl, podle některých zdrojů, sepak takraw součástí vojenské přípravy, nešlo v něm ani tak o soutěžení, ale o procvičování síly a pružnosti těla. Vepsal se do mytologie jihovýchodní Asie, například zdi nejposvátnějšího budhistického chrámu Wat Phra Kaeo v 

Bangkoku zachycují i výjev, jak hraje bůh Hanuman sepak takraw se skupinou opic.

Hra měla má bezpočet lokálních variací. Například v Barmě je chápána spíše jako umění a důraz se klade na to, aby se balonek udržoval ve vzduchu s noblesou a atraktivně na pohled. Na Filipínách byl dlouho národním sportem a dodnes je součástí osnov základních a středních škol.

Pravděpodobně první pravidla s ambicí zavést sepak takraw jako regulérní sport načrtla Siamská sportovní asociace v roce 1929. Dnes se v něm soupeří na hřišti pro badminton, týmy odděluje síť, jejíž horní okraje jsou 152 centimetrů nad zemí, v případě ženských utkání je to o deset centimetrů níže. Dříve se hrálo s ratanovým míčkem, dnes je stále častěji nahrazován balonkem upleteným z nylonu.

Souboje vynikají akrobatickými momenty, neflexibilní hráči by neměli šanci, zasmečovat míček přes vysokou síť tvrdě k zemi vyžaduje velké umění. Mnohem větší než při nohejbalu, kde je síť níže u země, i volejbalu, kde hráč používá ruce. Kdo smečařské umění ovládá, pyšní se přídomkem „zabiják“. Mezi nejbrutálnější kopy patří „koňský kop“ používaný při podání, který proslavil legendární thajský hráč Suebsak Phunsueb. Zápasy trojčlenných týmů se hrají na dva sety do jednadvaceti bodů, skončit se musí minimálně dvoubodovým rozdílem.

Kabadi: na honěnou na asijský způsob

I historické kořeny tohoto sportu si nárokují dvě země. Indie, která je situuje do svého védského období, a dnešní Irán. Shoda však panuje na tom, že největší zásluhy na popularizaci kabadi mají Indové a Indky, právě díky nim získal formální pravidla, systém a mezinárodní organizaci. Tím větší šok byl na letošních Asijských hrách, když indický tým prohrál s Jižní Koreou, jak přiznal server Indian Express.

Nejpřípadněji lze kabadi popsat jako sofistikovanou hru na honěnou. Soupeřící týmy v ní okupují protilehlé poloviny hřiště a vysílají své „nájezdníky“, ovšem vždy po jednom, do soupeřova pole. Tam je úkolem útočníků dotknout se co nejvíc oponentů, aniž by se sám nechal uvěznit. Hráči, kteří jsou dotykem uvězněni, opouštějí hřiště, týmy se v nájezdech střídají.

I kabadi existuje v mnoha verzích, venkovní kabadi hrané v kruhu má v samotné Indii čtyři variace. Mezinárodní soutěžní forma čítá týmy o sedmi hráčích, které se drží v protilehlých polovinách hřiště o rozměru 10 krát 13 metrů.

Podle listu The Guardian se kabadi rozšířilo do třiatřiceti zemí. Indii na oněch počtech velmi záleží, usiluje totiž o to, aby se její sport dostal na olympiádu. A pro úvahy oním směrem je třeba, aby žil v pětasedmdesáti zemích.

Kuraš: zápas s ručníky

Dva urostlí, nebo aspoň notně těžcí borci proti sobě. Kolem oponentových zad mají přehozený pás, svírají ho v rukou a soupeře tak vlastně drží. A dál už je to jednoduché, cílem je svrhnout protivníka na záda. Pokud se to jednomu z duelantů povede v plné rychlosti, čistě a za naprosté kontroly shozu, vyhrává „halal“ a vítězí. Pokud shoz není učebnicový, ovšem blíží se k němu, získává bod zvaný „yambosh“ – a tři takové znamenají „halal“. Kuraš se nechlubí sofistikovanými technikami a složitostí, vyžaduje však velkou sílu, především břišních svalů.

Kuraš má domov v mnoha státech střední Asie, ne všude se praktikuje verze s ručníkem, mnohde se blíží víc zápasu, jak ho známe my, nebo džudu. Kuraš má své výsadní místo na letním festivalu Sabantuy v Tatarstánu, nesmazatelně je vryt do dějin Uzbekistánu. Kde se bez tradičního zápasu neobejdou žádné svátky a kde není výjimkou, když ve vesnicích poměřují síly i bělovousí staří páni, jak uvádí server Asia Adventures.

Specializovaný australský server Wrestling dodává, že dějiny lidového zápasu jsou ve střední Asii zapsány velmi hluboko. Obraz zápasníka je například na číši na víno, kterou odkryli archeologové v nalezišti Koi Krylgan Kala na severozápadě Uzbekistánu. Pochází ze třetího až čtvrtého století před naším letopočtem.

Autoři:


Nejčtenější

Poklad! Zlato a stříbro z vraku musel Alex Storm osm měsíců tajit

Alex Storm, hledač pokladů z potopených lodí

Tisíce zlatých a stříbrných mincí vynášeli z oceánského dna dvacet dní. Byl to poklad jako z pohádky. Následujících osm...

Chci karavan a zběsilé jízdy po světě, říká MOgirl Dreya

Jsem sarkastická a tvrdohlavá, říká MOgirl Dreya.

Sarkastická, tolerantní a empatická, ale též tvrdohlavá a zbrklá. Tak se vidí MOgirl Dreya.



VIDEO: Lukáš ze sebe dělá Bílou i Vondráčkovou. Podoba je neskutečná

Lukáš ze sebe umí udělat dokonalou Lucii Bílou. I její pohyby a grimasy má...

Už skoro čtvrt století se živí jako travesti umělec. Téměř denně vystupuje po celém Česku a proměňuje se ve známé...

Stelete si postel? Máte víc sexu i přátel, tvrdí výzkum

Naše ranní ložnicové návyky o nás prozradí víc, než myslíme, tvrdí studie.

Jako by ostrým řezem dělil společnost na dvě opravdu odlišné skupiny. Jako by to nebyl jen pouhý ranní návyk. S tím,...

Siláci tahali kamion, zvedali auta. Českým mistrem se stal Jiří Tkadlčík

Je to jednoručka, ale jiná, než jakou znáte z fitka.

Má četné mezinárodní úspěchy, je legendou českých strongmanů, proto byl favoritem. Oprávněně. Jiří Tkadlčík první český...

Další z rubriky

Jedno kolo v ringu, další u šachové desky. Šachbox má i profi bojovníky

Šachbox není žádnou potrhlou disciplínou. Má své šampionáty, mezinárodní...

Kontrastnější disciplínu byste snad nenašli. Box potřebuje silné a rychlé tělo, šachy bystrou, analytickou mysl. Spojit...

Začínala jsem jako baletka, říká MMA bojovnice Pavla Kladivová

Vrcholový sport vynesl Pavle Kladivové řadu zranění. „Vždy bude pro tělo...

Dělala balet, gymnastiku, plavala. Největší úspěchy však sklízela jako silová trojbojařka a vzpěračka. Dnes bojuje v...

Neznámé sporty: trojstranný fotbal zaměstná i mozek

Momentka z deptfordské ligy, rok 2012

Je fúzí fotbalu, šachů a pokeru. Strategickou hrou vytváření a rozbíjení aliancí s prvkem blafování. Nejsou v něm...

Najdete na iDNES.cz