Karaoke bary jsou asijskou specialitou, na kterou vás vaši čínští přátelé vezmou dříve nebo později. Existují, mám za to, ve dvou provedeních.
V prvním vydání se vše odehrává na pokoji: zaplatíte si ho, najdete v něm plazmové televize neidentifikovatelné značky, polstrované sedačky a skleněné dekorace s falešným mramorovým kabátkem.
Usadíte se do křesla a napochoduje před vás zástup dívek, z nichž si vyberete libovolný počet těch, které se vám líbí. Ty se poté sesednou kolem hostů, nalévají jim chlast, hladí je po stehýnku, flirtují a snaží se z nich po celou dobu vytáhnout co nejvíc peněz.
Vaše uši zaplní čínské cajdáky, které se dají připodobnit snad jenom tvorbě Kateřiny Brožové. Zpívají i muži. Nemají s tím problém. Nestydí se vzít mikrofon a zazpívat. To, co u nás nedokážeme překonat, abychom se náhodou neztrapnili, oni považují naopak za výhodu.
Klobouk dolů.
Když se jede na krev, dojde sem tam na nějaké to pozvracení inventáře. Tady v Číně se podobným nehodám nepřikládá zvláštní význam. Zvratky se naberou, odnesou a jede se dál. Tenhle národ viděl na vlastní oči větší zvěrstva.
Druhá podoba víc připomíná bar s živou zábavou. Na jevišti postává zpravidla jeden čínský bavič. Kvalitativně bych ho mohl přirovnat k vystoupení toho blázna, který uvádí pořad Nepodceňuj blondýnky. A chvílemi je ještě horší.
Po jeho vtipkování se na pódiu střídají holky, které zpívají žánrově zařazené songy. Většinou na playback a už se ani nesnaží předstírat, že to tak není. Některá děvčata jsou unavená a ospalá, a tak jen otvírají pusinky a znuděně hledí do publika.
Číňané jsou v tomhle legračně zvláštní. Neskrývají svoje momentální nálady. Mimikou dávají naprosto zřetelně najevo, jak se cítí.
Dívka dootvírala ústa, usadila se před pódium a usnula. Zábava je tady hodně podobná atmosféře Ein Kessel Buntes.
Společnost vám budou dělat děvčata, která z vás, zase, budou ždímat prachy a slibovat vám sexuální hrátky, o kterých se vám nezdá. Je to jen lákadlo a bublina, která splaskne ve chvíli, kdy zjistíte, že jste tak "našrot", že to už nemá cenu.
Diskotéky: neslyšíte, nevidíte, nemůžete se pohnout
Návštěvník Číny má poměrně dost příležitostí k rozptýlení. (Byť se okruh možností, vyjmete-li z nabídky Šanghaj, Hongkong a třeba ještě Guangzhou, rapidně sníží.) Zábava v Číně je specifická, stejně jako celá tahle země. Spousta věcí je ovlivněna západní kulturou, ale dotažená do takových extrémů, až vám z toho polezou bubliny z nosu.
Návštěva diskotéky vám uštědří hned několik nepříjemných překvapení. Zaprvé zjistíte, že neslyšíte. Hudba hraje ve skleněných prostorách tak nahlas, že se vám bude mozek natřásat jako tři dny starý sulc.
A jaká hudba! Prolezl jsem hodně podobných míst v různých částech Číny a všude je to stejné. Prapodivný mix Maxim Turbulenc, DJ Tiesta a ruského techna. Chvílemi to vypadá, že jste se připletli na párty, kde se pouští jenom zvukové efekty z Terminátora.
Nemáte šanci objednat si pití, protože narazíte jak na jazykovou bariéru, tak na tu zvukovou.
Druhá věc vás překvapí hned potom. Zjistíte, že nevidíte. Lasery se míhají s takovou intenzitou, že by rozkmitaly kdejakého epileptika.
Zjistíte, že se nemůžete pohnout, protože všude je tak natřískáno, že vám to zcela znemožní pohyb.
Jít sám na tuhle zábavu je nerozumné. Jediným plusem je sledování polonahých tanečnic, které jsou ve všech barech opravdu krásné. Můžete si taky zahrát kostky. Uprostřed každé diskotéky stojí čtvercový bar, kolem něhož stojí desítky lidí, se kterými můžete hrát v kostky, pokud nemáte společnost. Popovídat si nemůžete, protože sdělení se samozřejmě ztrácí v bulharských zvucích z budoucnosti.
Pokud máte dost peněz, můžete si zaplatit soukromý prostor. Tuhle zábavu doporučuji pouze vyznavačům tuningu a těm, kteří rádi postávají na koncertech u repráků.
Kadeřnictví: hlavně si nesplést barvu
Kadeřnictví. Ne nezbláznil jsem se. I tam se dá zažít noční zábava. I když tohle je už tip čistě pro sexuální turisty.
Něco podobného najdete v každém městě… přijdete na to postupem času sami. Až vám dojde, že v karaoke baru vám s vaší sexuální frustrací nepomůžou, odeberete se na ulici. Buď na vás taxikář začne vykřikovat "čiky čiky", nebo v noci jednoduše zjistíte, že v kadeřnictvích, která jsou osvětlená růžovou barvou, nestříhají.
V modře osvětlených ano. Je dobré si je nesplést ve chvílích, kdy chcete něco konkrétního. Je nepříjemné se nechat ostříhat ve chvíli, kdy jdete z diskárny úplně na plech.
V růžových kadeřnictvích máte na výběr. Užít si s holkou v zadních částech, což je už opravdu hodně velký nářez, nebo si ji odvézt s sebou na hotel, což nedopadne o moc líp, ale to si stejně nenecháte vysvětlit.
Za mizivý peníz si na pokoj dotáhnete holku, která vypadá, jako kdyby byla na cestě z odpoledního vyučování. Nebudete jí rozumět ani slovo, zjistíte, že je zarostlá jako ve středověku, protože v Číně to muži vyžadují.
Uvědomíte si, že dívka nevoní a z pusy jí často táhne rybina. Většina z nich si myslí, že existují prášky proti AIDS a k samotnému aktu přistupují čistě pragmaticky. Jako u lékaře. Po felaci si jen odchrchlají, odplivnou na koberec a pokračuje se dál.
Nevím, jestli jsem zažil větší degradaci pohlavního aktu.
Je jasné, proč to v Číně pořád ještě funguje. Mentalita a fakt, že holky vypadají mladě, i když je jim třicet, sem táhne ohromný počet lidí, kteří si chtějí naplnit svoje pedofilní sny. Na letištích potkávám stovky obtloustlých maníků, kteří si za ruku vedou droboučkou Asiatku.
Je to smutnej pohled.
V posledních dnech prosákly zprávy, že Čína tvrdě zakročí proti prostituci. Jsem pro. Jen se obávám, že to bude zase jenom plácnutí do vody.
Masáže, lázně i Premier League na baru
Když už vás na podobné výstřelky přejde chuť (a to bude brzo), můžete si na hotelu objednat masáž. Masáže – v těch je přece Asie tak proslulá.
Jenže bohužel, v čínských hotelích nenajdete to, po čem toužíte. V mnoha případech totiž zaklepe slečna a už ve dveřích na vás zamává kondomem. To, že by chtěl Evropan jen tak namasírovat, se tady považuje za nesmysl.
Pokud budete chtít masáž, je dobré vyrazit do specializovaných podniků. Jsou jich tu tuny. Nebudou vám sahat na přirození a psát na papírek cenu. Budou se trpělivě věnovat tomu, co umí. Masírování.
Já osobně masáže moc nezvládám. Masáž nohou je pro mě vrchol toho, co jsem ochoten akceptovat. (I přes to, že i ta mi je z větší části nepříjemná a málokdy mám pocit, že by mi pomohla.) Ale znám lidi, kteří si je nemohou vynachválit. Zkuste to. Uvidíte sami.
V zimě můžete v Číně navštívit lázně. Okázalá směs mramoru, dřeva a sanitární keramiky. Zvednete si sebevědomí, protože chodit nahatý po ohromném sále plném hůře vybavených Číňanů je minimálně legrační.
Můžete si užít různé druhy koupelí. Zaměstnanci lázní vás zbaví staré kůže i na varlatech. Zajdete si do sauny, kde můžete zahlédnout i některé návštěvníky, kteří dokážou kouřit i v tomhle vedru.
A při všem se vám dostává neustálé pozornosti.
Obléknou vás do trenýrek, nasadí vám ponožky. Všude je o vás postaráno. Po koupeli si odpočinete v místnosti, kde můžete hrát kulečník nebo ping pong.
Všichni v županech jako chovanci některého lepšího ústavu. Součástí komplexů bývají i masáže, takže postaráno je i pro milovníky bolesti.
Sem tam najdete nějakou irskou hospodu nebo bar, který funguje podle zaběhlých standardů. Až vás Čína unaví, můžete se uchýlit právě sem.
Zhlédnete pár zápasů Premier League, poslechnete si několik starých známých britpop vypalovaček a řeknete si, že na tom světě vlastně není zas až tak zle, když se vás barman anglicky zeptá, jestli chcete další whisky.
Tágo držíme za stejný konec
Postupem času zjistíte, že z Číny nemusíte mít až takový strach. Získáte odvahu pouštět se do mimoverbálních konverzací s lidmi na ulici a zahrajete si s nimi kulečník na polorozpadlých stolech před slumy, protože oni budou v mnoha případech rádi.
Někdy vás odmítnou, protože i po těch pár letech integrace jsme pro Číňany pořád velká neznámá. Někdo, kdo byl už od války nepřítel.
Chvilku bude ještě trvat, než lidé z ulice pochopí, že držíme tágo za stejný konec.
Jenže zážitek z onoho pochopení všechny ty umělé zábavy na jedno použití snadno předčí. Dojde-li k tomu srozumění, budete se najednou cítit jinak. Byť jen na pár chvil.
Po pár dnech se třeba znovu vydáte do města. Mezi obyčejné lidi. A budete se snažit pochopit jejich svět a způsob zábavy. Neodsuzovat je jenom proto, že mají šikmé oči a neholené vagíny.
Tenhle národ si vytrpěl víc, než jsme si ochotni připustit. A než jsou si zatím ochotni připustit oni sami.
Vždy si všimnete nových rozdílů. Budete se smát, kroutit hlavou a nechápat, ale pokaždé to bude něčím nové, jiné a svým způsobem vlastně zábavné. A o to vlastně celou tu dobu jde.
Blog Rudy Havlíka najdete na adrese: havlik.blog.idnes.cz
