Onen výzkum je možné vzít vážně. Účastnilo se ho 61 293 amerických mužů a žen, provádělo ho třicet prestižních vědců na patnácti univerzitách. Na dobrovolnících otestovali přes padesát motivačních programů, aby vybrali ten, který funguje nejúčinněji. Vedoucí práce Katy Milkmanová a Angela Duckworthová, jedny z největších odbornic na lidské chování, využily spolupráce s řetězcem stovek tělocvičen 24 Hour Fitness po celých Spojených státech.
Jejich cílem bylo samozřejmě pomoct lidem, aby tentokrát u novoročních předsevzetí mířících k lepší kondičce vytrvali. Obecněji však má studie, která vyšla v magazínu Nature, ambice prohloubit naše znalosti o lidském chování.
Fungují peníze. A odměna za návrat
Účastníkům ve všech skupinách kromě jedné, kontrolní, předepsali program Step Up, který zahrnoval základní, všem společné motivační stimuly, které je měly u návštěv fitness center udržet. Vědci je vybízeli k tomu, aby si stanovili tréninkový kalendář, naplánovali konkrétní dny a časy cvičení. Automaticky jim poté nechali posílat upozornění, že se trénink blíží. A za každé absolvované cvičení jim dopřávali malinkou odměnu, která měla podobu kreditů pro nákup na platformě Amazon v hodnotě dvaadvaceti centů.
Každá skupina pak měla ještě své vlastní, specifické motivační nástroje. Některé mělo pomoct sdílení tréninků na sociálních sítích, jiné zvýšení odměny za každou návštěvu tělocvičny na 1,75 dolaru. Další programy sázely na zdůrazňování zdravotních přínosů cvičení, jiné například upomínaly na to, že cvičit je závazek, který účastníci studie dobrovolně přijali, další vysvětlovaly, v čem konkrétně spočívá benefit toho kterého cviku.
Jiné podpůrné nástroje nejprve sportovce vyzvaly, aby po každém tréninku shrnuli, jaký cvik je bavil nejvíc a při jakém se nejvíc zapotili, a před následnou návštěvou tělocvičny jim to připomínaly. A ještě další pomáhaly cvičencům identifikovat, jaké překážky jim v návštěvě bránily a jak je překonat. Každá ze skupin čítala přinejmenším 455 lidí, každý intervenční program trval měsíc.
Výsledky vědce překvapily. Jako nejúčinnější se vyjevily ty motivační programy, které sázely na peníze a dobrovolníky a dobrovolnice odměňovaly bonusem v podobě kreditu pro nákup na Amazonu, i když byl v malé finanční hodnotě.
Jaká byla s přehledem nejefektivnější motivace? Odměna ve formě kreditu v hodnotě pouhých devíti centů za návštěvu tělocvičny po vynechaném tréninku, odměna za nápravu, za obnovení disciplíny. Její účinnost zvedla návštěvy tělocvičny o šestnáct procent. Fungovalo též zvednutí odměny za absolvovaný trénink na 1,75 dolaru. Mezi nefinančními stimuly se jako účinné ukázalo rozesílání textových zpráv, které zdůrazňovaly, že obliba cvičení je ve společnosti stále populárnější a do tělocvičen chodí stále víc lidí.
A jaké motivační programy naopak selhávaly? Vůbec nefungovalo sepsání slibu, jímž se dotyčný zavazoval, že u cvičení vydrží. Slib daný sobě se opouštěl tak snadno! Dobrovolníky nemotivovalo ani to, že se mohli dělit s ostatními o své tipy a rady, co se jim v tělocvičně osvědčilo. Mentorská úloha ovoce nepřinesla. A nepomáhala ani naprostá, rigidní věrnost vytyčenému tréninkovému plánu a zapovězení si jakýchkoli změn.
Program, připomenutí a dárek
Výsledky nezaskočily jen autory práce. Nečekalo je ani 547 externích pozorovatelů, 146 z nich byli profesionálové, behaviorální psychologové, zbytek lidé „z ulice“. Autorský tým je požádal o odhad, jaké motivační techniky zaberou. Úspěšnost byla tristní. Nejvíc totiž oslovení věřili v sílu vyjmenování překážek, které stojí cvičení v cestě, a rozvaze, jak je překonat. Právě tento nástroj se však ukázal jako naprosto neužitečný. Naopak motivaci, kdy lidé dostali v tělocvičně zdarma přístup k audioknize, pozorovatelé odsoudili jako nefunkční. V praxi však zabírala, připomíná server Inverse.
List The New York Times poté s pomocí autorů práce shrnuje, co může naši disciplínu při následování novoročních předsevzetí a návštěvách tělocvičen podpořit. Zaprvé pomůže stanovit si tréninkový rozsah, a to naprosto konkrétně, určit si přesné dny a hodiny. Zadruhé rutinu podpoří, když si zařídíme upozornění, že se trénink blíží. Může ho obstarat aplikace v telefonu nebo nápomocný partner či někdo, kdo chodí cvičit s námi. A nakonec se můžeme opřít o sílu odměn. Za každý trénink si můžeme odkládat do kasičky symbolicky něco peněz, za absolvovaný trénink si vždy můžeme dopřát něco, co si jinak odříkáme. Odměna, jakkoli malá, má značnou moc.
Snad nejdůležitější je však podle Milkmanové dát si pozor na to, abychom nevynechali víc než jeden trénink za sebou. Dvě absence v řadě nás totiž rozhodí z rytmu, rutina disciplíny se skrze ně změní v rutinu vynechávání. Vrátit se po absenci hned na další trénink je extrémně důležité.
