Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu


Občas se mi povede trasérovi ujet, říká nevidomý surfař

aktualizováno 
"Vítr není beztak vidět, tak proč by nemohli nevidomí surfovat?" shrnuje své motto Luboš Zajíc. Nevidí, musí se spoléhat na traséra a o to citlivěji vnímat vítr i zvuky vody. Přesto brázdí hladiny přehrad na surfu.

Luboš Zajíc s trasérem | foto: archiv Luboše Zajíce

Podle čeho se nevidomý surfař na vodě orientuje?
Má k dispozici traséra, který jede na svém prkně. Před jízdou si řekneme, jak je vodní plocha veliká a jaký má zhruba tvar. A potom potřebuji být v hlasovém kontaktu s průvodcem, který na mě vždy, když je třeba změnit směr nebo se otočit, zavolá.

Trasér tedy musí být sám zdatným surfařem.
Ano, nesmí pro něj být problém přizpůsobit se zrakově postiženému. Párkrát se mi podařilo trasérovi trochu ujet, takže jsem chvíli surfoval opravdu sám. Bylo to úžasné, být svým vlastním pánem. Na rozdíl od jiných sportů jako například běh není u windsurfingu nutný tak těsný kontakt s trasérem. A to přináší úžasný pocit samostatnosti a svobody.

Spoléháte jen na traséra, nebo dokážete některé věci "vyčíst" sám?
Člověk slyší a cítí vítr v obličeji. Rukou cítí, co dělá plachta, nohama vnímá, jak se prkno stáčí. Nejdůležitější je samozřejmě vnímání tahu plachty přes ruce. Dále je pro orientaci důležité slunce, vnímáte třeba, když vám svítí do tváře, když je vítr silnější a udělají se vlny, lze částečně vnímat i je. Také je možné slyšet břeh, šumění stromů, ptáky.

Jak jste se k windsurfingu dostal?
Přes tělovýchovnou jednotu nevidomých TJ Zora. Pokud si vzpomínám správně, jako první přišel s touhle myšlenkou Jiří Mojžíšek. Říkal totiž: "Vítr stejně není vidět, tak proč to nezkusit." Takhle nějak to začalo.

Jak se vlastně nevidomý na prkně učí jezdit?
Nejprve je nutné seznámit se teoreticky s tím, o čem to vlastně je. Je dobré osahat si prkno, plachtu, aby člověk věděl, jak je to vůbec veliké, pochopil, co je stěžeň, ráhno. Pak probíhá výuka na suchu, surfař se učí vyvlát plachtu, nabrat vítr, naklánět stěžeň dopředu a dozadu. A potom na vodu. Tam je to samozřejmě o dost těžší, protože pro nevidomé je výrazně obtížnější udržovat rovnováhu než pro vidící.

Luboš Zajíc

Do jaké síly větru můžete jezdit?
Do velkého větru se nevidomí, alespoň ti, které znám já, nepouštějí. Párkrát v životě jsem se dostal téměř do skluzu, ale opravdu velký vítr nezvládám.

Dostal jste se někdy při surfování do nebezpečné situace?
Občas si říkám, že jsem trochu nebezpečný já, myslím pro ostatní surfaře, kteří netuší, že nevidím. Proto se na rybníku snažíme, tedy spíš můj trasér, další objekty plující po hladině, surfaře, plachtaře i jezdce na různých veslicích či šlapacích lodích, upozornit, že pokud se naše dráhy protnou, nebudu se jim moci příliš aktivně uhýbat, tak aby se o to raději snažili oni. Nicméně do opravdu nebezpečných situací jsem se, myslím, nikdy nedostal. Nepočítám takové, kdy jsem někdy ze samého nadšení, že s blížící se bouřkou konečně začíná foukat, včas neodhadl, že se sílícím větrem si už neporadím. Takže se mi párkrát podařilo vrátit do domovského přístavu, až když už pořádně blýskalo a hřmělo.

Nehrozí při pádu, že vám vítr prkno a plachtu odfoukne mimo dosah?
Ano, tohle riziko tu opravdu je. Člověk si musí i při pádu dobře hlídat, aby se stále alespoň něčím dotýkal jakékoliv části surfu. Obvykle při pádech vzad padám i s plachtou, pak je třeba dát si pozor, aby mě stěžeň či ráhno nepraštilo do hlavy, ale jinak se plachty stále držím, abych se podél stěžně bez problémů vrátil k plováku. Při ostatních pádech je třeba si prostě prkno hlídat.

Ujelo vám někdy?
Jednou, za prudšího větru. Bylo to velmi nepříjemné. Zkusil jsem prostě odhadnout směr, ve kterém jsem se domníval, že prkno je. Po pár tempech jsem ho opravdu našel, ale není to příjemný pocit. Standardně se to nicméně nestává.

Luboš Zajíc

Kde v Česku jezdíte?
Jezdíme hlavně na Bezdrev v jižních Čechách, tam míváme každý rok v červenci soustředění. Jinak třeba i na pražské Hostivařské přehradě, ve středních Čechách je Vavřinec, jednou jsem jezdil na Náklu na Moravě.

Jaké vybavení používáte?
Většinou máme starší prkna, oddíl nemá na novější, moderní modely. Máme prkna s ploutví, některá mají varioploutev, je to pár Windgliderů, jeden Hi-Fly, ostatní jsou tzv. "samo-domo" prkna vyrobená kdysi doma na koleně.

luboš zajíc (36)

Luboš ZajícNarodil se s šedým zákalem, který je v podstatě neléčitelný. O zbytky světlocitu přišel v předškolním věku. "Měl jsem ale štěstí, že rodiče se s mým zrakovým handicapem celkem dobře vyrovnali a nepodlehli pokušení zahrnovat mne tak velkou péčí, která by mi neumožňovala dělat takřka nic samostatně, k čemuž mohou mít rodiče nevidomých dětí sklony," říká.

V pěti letech začal navštěvovat speciální mateřskou školu v Praze na Hradčanech, kde pokračoval i v povinné školní docházce. Přes týden byl v internátu, domů si ho rodiče odváželi na víkend.

"Prostředí hradčanské školy, dnes se jmenuje Škola Jaroslava Ježka, vděčím za mnohé podněty, které mně pomáhaly v životním rozvoji. Vděčím za ně především některým lidem, kteří tam pracovali nebo docházeli jako pionýrští vedoucí," vzpomíná Luboš. Naučil se tam samostatně pohybovat s bílou holí, hrát na hudební nástroje, což je ostatně činnost, která mu pomohla k nynější profesi. Pracuje jako učitel hudby na základní umělecké škole.

"Také jsem zjistil, že je mnoho sportů, které mohu dělat i jako nevidomý. Sice s určitými úpravami, k běhání na lyžích nebo bez nich potřebuji traséra, k tomu, abych si příjemně zaplaval, je dobré, když mohu plavat v plavecké dráze, ale důležité je, že se mohu hýbat. A právě díky zmíněným vedoucím jsem se na sklonku školní docházky dostal k windsurfingu. Kromě surfování rád hraji showdown, což je stolní tenis uzpůsobený pro zrakově postižené. Dalo by se říci, že jde o "ping-pong naruby". Hraje se totiž na stole, který je ohraničen mantinely, a míček se musí, místo aby lítal nad sítí, kutálet pod středovým dělícím prknem."


Autoři:


Nejčtenější

Sexuchtivá, upřímná, náladová: seznamte se s MOgirl Nikol

Mám ráda nezávislost, kritický rozum a etický přístup ke zvířatům, říká MOgirl...

Na pět přívlastků, které ji charakterizují, se zeptala člověka, který je pro ni důležitý a zná ji. Jeho verdikt zněl:...

Všichni jste sériový vrah. Jak bývalý astrolog zesměšnil horoskopy

První horoskopy měly čtvercovou podobu. Tento patřil francouzskému králi Louisi...

Na horoskopy dodnes věří čtvrtina populace západního světa, prim hraje Amerika. Vytrvale jim důvěřuje přes 35 procent...



OBRAZEM: Viktoriánská prodejná láska. Archiv odkryl unikátní fota

Birminghamská policie byla první na světě, která začala pořizovat policejní...

Birminghamská policie byla první na světě, která začala pořizovat policejní snímky zatčených. První vznikly již v roce...

Poručíme větru dešti. Američané si za války hráli s počasím nad Vietnamem

O legendární Ho Či Minovu cestu se sváděly boje, Američané však na ni byli...

Propracovanými trasami v džungli proudily za vietnamské války na pomoc komunistickému severu desetitisíce vojáků a tuny...

Nefungující segregace: sídliště Pruitt-Igoe se stalo peklem pro chudé

Segregované sídliště pro chudé nebylo řešením, stalo se vězením svých obyvatel...

Cílem bylo napěchovat chudé na jedno betonové sídliště. Vyčistit od nich město. Projekt založený na rasismu a segregaci...

Další z rubriky

Světový rekordman i zázračný mladík: nejlepší skokani Highjumpu 2018

Highjump 2018

I letos přijede světová elita. V zatopeném lomu v Hřiměždicích u Příbrami poměří přední cliffdiveři planety síly při...

VIDEO: Budujeme funkční sílu, která si rozumí se zdravím, říká instruktor

Pavel Macek je prvním certifikovaným instruktorem systému StrongFirst v Česku.

Sílu neodděluje od správného pohybu a fyzickou kondici od dlouhodobého zdraví. „Fitness by mělo znamenat, že vše je...

VIDEO: Jako James Bond. Český dobrodruh přeskočil na motorce dům

Libor Podmol po vítězství v závodě v Austrálii

Budova byla dlouhá přes deset metrů a freestyle motokrosař Libor Podmol přeletěl docela jako James Bond. A hned...

Najdete na iDNES.cz