Elegantní a praktickou pomůckou lékaře se staly čichací soli, krystalky uhličitanu amonného. I v nízké koncentraci totiž výtečně stimulovaly dýchací reflex. Mělo to samozřejmě háček. Efekt, který bezvadně zabíral na zemdlené dámy v upnutých korzetech, úplně nefungoval na pacienty s rozsáhlým traumatem lebky nebo v kómatu. A přesycení takového pacienta výparem amonných solí mohlo z bezvědomí snadno udělat smrt.
Pro klid svého svědomí i k obraně vlastní medicínské reputace proto bylo zapotřebí učinit víc. Vzhledem k tomu, že měření pulsu tehdy patřilo k čerstvě zaváděným a dosud k ne plně standardizovaným novinkám a naslouchání tlukotu srdce na hrudi se jevilo nemravné, dávala většina praktiků přednost sledování pohybu krve.
