Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu


Hráči on-line her nejsou závislí, ale vytěsňují tak problémy, říká věda

aktualizováno 
Není to verze klasického gamblerství. Paření on-line her podle aktuální studie není závislostí. Jeho milovníci se jím spíše snaží zaplnit vyprázdněný emoční prostor a dopřát si pocit štěstí, který jim reálný život nenabízí.

„Pusťte mě k počítači!“ Náš dvouletý chlapeček Li Haoran je závislý na hraní, přiznali novinářům v roce 2010 jeho prarodiče z města Čchang-čchun. Čína považuje „závislost na hraní“ za velký problém hlavně dětí a mládeže. | foto: Profimedia.cz

Kliničtí psychologové z celého světa se o tom přou již dlouhé roky. A ačkoli jsou jejich debaty mnohdy více než vyhrocené, vedly jen k tomu, že je „závislost“ na internetových hrách v mezinárodním Diagnostickém a statistickém manuálu pro mentální poruchy, jakési univerzální kuchařce psychologů, zařazena neutrálně jako „předmět dalšího výzkumu“.

Psycholožka Netta Weinsteinová z Univerzity v Cardiffu se ve své nové studii postavila na stranu odpůrců teorie závislosti.

Jak poznat závislost

Zapomeň na hry, tu máš samopal

v Číně mají v otázce „závislosti“ na on-line hrách jasno

Vzala v potaz devět klíčových projevů závislosti na on-line hrách, jak je popisuje výše zmíněný manuál. Ten totiž prakticky představuje nejzazší bod diskuze, na němž se psychologové potvrzující i popírající existenci „internetové závislosti“ shodnou.

Bez překvapení je první bodem výčtu zájem hraničící s posedlostí a symptomy útlumu a neklidu, pokud dotyčný nemá možnost se hrám věnovat. Dále je tu narůstající tolerance, která ne neprávem připomíná budování návyku: postupně potřebuje hráč trávit svou činností stále více času. Rovněž ztrácí zájem o další činnosti, zájmy a povinnosti, i když si je vědom důsledků.

Třebaže se opakovaně pokusil svou herní činnost omezit, selhal. Hraní dále ohrožuje životní příležitosti a společenské vztahy hráče, v sázku dává vzdělání, zaměstnání nebo rodinu. A okolí hráč lže o tom, kolik času hraním ve skutečnosti tráví. V případě, že hráč zná pět a více popsaných projevů, diagnosticky spadá do stavu „závislosti“.

Zapálení, ale ne závislí

Weinsteinová dala dohromady opravdu solidní vzorek 5 777 hráčů, z nichž bylo 2 316 starších osmnácti let, a během klinických testů jim zkusila přiřadit projevy popisované v manuálu. Dotazníky, pohovory a testy překvapivě nepřinesly výsledek v podobě záplavy počítačových závisláků.

„Vlastně jsme narazili na pouhých devět hráčů, kteří splňovali pět a více kritérií,“ říká Weinsteinová. „A když jsme se stejnou skupinou opakovali pokus o šest měsíců později, do škály klinické závislosti nespadal už žádný z nich.“

Většina hráčů stejně na začátku i konci studie naplňovala jen tři až čtyři body z diagnostických projevů. Žádný z nich přitom nepociťoval stres nebo nepohodlí, které by s sebou hraní neslo. Podle dosud uznávaných kritérií se tedy prakticky potvrdilo, že milovníci on-line her se nedají označit za závislé. Dlouhodobé vysedávání u on-line her prostě nelze považovat za závislost.

Tím se však všechny otázky kolem on-lin her neobjasnily. Zbyla především následující: Proč to tedy hráči dělají?

Zaplnit prázdná místa

Jistou indicií bylo subjektivní hodnocení intenzity a frekvence prožitků za posledních šest měsíců, které Weinsteinovou zajímalo u skupiny hráčů starších osmnácti let. U těch, kteří po půl roce zaznamenali snížení počtu kritérií závislosti, totiž vstoupila do života nějaká změna. Začali například trávit více času s přáteli, dali přednost čtení nebo se více věnovali fyzickým aktivitám. Jinými slovy, nalezli prostředek k účelnějšímu naplnění svého času, a dosáhli tak evidentně většího uspokojení, než které jim nabízely počítačové hry.

„Ona potřeba naplnění se pak stala základem naší hypotézy, že lidé trávící čas on-line hrami vlastně jen potřebují vyplnit nějaký prostor,“ říká Weinsteinová. „Zdá se podle nás, že hraní je náhražkovou aktivitou lidí, kteří jsou svým způsobem nešťastní, nespokojení se svou životní situací. Ať už životem obecně, nebo zaměstnáním, vztahy či kariérou.“

Závislost na on-line hrách podle ní velmi pravděpodobně neexistuje. Diagnostická kritéria závislosti hráči nesplňují a obecně hrají proto, že necítí naplnění v jiných oblastech svého života. Nahradit hodiny strávené před počítačem není teoreticky těžké. Hráč ale musí zjistit, z jakých emočních motivů jeho pocit nenaplnění pramení, a musí nalézt alternativní cestu k jejich uspokojení.

Počítačové hry nepřináší problémy, vytěsňují ty staré

Poznatky Weinsteinové se v zásadě shodnou s přístupem psychologa Richarda T. A. Wooda z Nottingham Trent University. Jeho teorie přitom v roce 2008 vyvolala kontroverze, protože společnost měla tendence cejch závislosti paření her vypálit.

Wood však vystoupil s tvrzení, že ani dlouhé hodiny trávené vysedáváním u počítačové hry nejsou závislostí. „Celý koncept závislosti na digitálních hrách je výsledkem obav rodičů a práce médií, ale jen zřídka podléhá výsledkům bádání odborníků,“ odsoudil tehdejší válku proti hrám.

Problém psychologické praxe podle něj byl, že se snaží adaptovat diagnostická kritéria gamblerství tak, aby seděla na hraní počítačových her. Jenže gambler přichází o peníze a hra se pro něj stává, podle jeho soudu, jedinou možností, jak je získat zpět, čímž se jeho problém zhoršuje. To však hráč počítačových her nezažije, jeho podivná záliba nevyústí v problémy spojené s klasickou závislostí.

„Ano, ztrácí čas. Ale zabíjet bezúčelně čas klinickým problémem v pravém slova smyslu není. A to, zda hráč her přichází o sociální kontakt, podléhá velmi individuálnímu hodnocení,“ argumentoval Wood a dodával: „ Ano, hráči počítačových her v nich často nacházejí únik před realitou a problémy svého života. Ale tyto problémy nastaly předtím, než začali hrát. Nejsou způsobené tím, že hrají. Neexistuje žádný důkaz o tom, že by hraní počítačových her způsobovalo hráči problém, který by tu už dříve nebyl.“

Autoři:


Nejčtenější

Poklad! Zlato a stříbro z vraku musel Alex Storm osm měsíců tajit

Alex Storm, hledač pokladů z potopených lodí

Tisíce zlatých a stříbrných mincí vynášeli z oceánského dna dvacet dní. Byl to poklad jako z pohádky. Následujících osm...

VIDEO: Lukáš ze sebe dělá Bílou i Vondráčkovou. Podoba je neskutečná

Lukáš ze sebe umí udělat dokonalou Lucii Bílou. I její pohyby a grimasy má...

Už skoro čtvrt století se živí jako travesti umělec. Téměř denně vystupuje po celém Česku a proměňuje se ve známé...



Stelete si postel? Máte víc sexu i přátel, tvrdí výzkum

Naše ranní ložnicové návyky o nás prozradí víc, než myslíme, tvrdí studie.

Jako by ostrým řezem dělil společnost na dvě opravdu odlišné skupiny. Jako by to nebyl jen pouhý ranní návyk. S tím,...

Siláci tahali kamion, zvedali auta. Českým mistrem se stal Jiří Tkadlčík

Je to jednoručka, ale jiná, než jakou znáte z fitka.

Má četné mezinárodní úspěchy, je legendou českých strongmanů, proto byl favoritem. Oprávněně. Jiří Tkadlčík první český...

Vzlétl jsem s Boeingem 737. Skoro jako doopravdy

Snili jste jako malí, že budete pilotem? Máte šanci to zkusit.

Vypadá to jako běžný obchod, jenže jakmile se za vámi zaklapnou dveře, ocitnete se v jiném světě. Jen pár kroků od...

Další z rubriky

Biologický Černobyl: tragický únik antraxu hodili Sověti na šmelináře

Takto vypadá Bacillus anthracis pod mikroskopem.

Z japonských koncentračních táborů přes nakažené hlodavce v kanalizaci pod Kirovem. Bakteriální kmen antraxu s číslem...

Naháči v Česku: nudismus je u nás legální už pětatřicet let

Bez plavek. Pro nudisty či naturisty je to tak přirozenější.

Dostal zelenou přesně před pětatřiceti lety. Ano, vyhláška, že „plavec je povinen mít řádný koupací oděv“, byla v...

Extrémní gastronomie: konzumace švédské delikatesy je adrenalin

Na fotce vypadá konzerva nevinně. Zápach k ní však pustí jen ty nejodolnější.

Už jen otevírání plechovky je výzva, neobejde se bez exploze silného odéru. Že se kolem pokrmu surströmming nese...

Najdete na iDNES.cz