Onkologie je boj. A výhry stojí za to, říká lékař Pavel Boček

Zažil pocity vyčerpání i beznaděje, ale i štěstí. Za patnáct let na onkologii mu prošly rukama stovky malých pacientů, jejich osudy prožíval i s jejich rodinami. "Onkologie nezná střední cestu, buď vyhrajete, nebo ne," říká lékař Pavel Boček.

Musíte se naučit nepřenášet si stavy úzkosti domů, říká o náročném povolání onkologa Pavel Boček. Dělal ho na nejvyšší úrovni patnáct let. | foto:  Jan Zátorský, MAFRA

Mluví se o něm jako o jednom z nejznámějších českých pediatrů, je to jistě díky jeho pětadvacetileté praxi v medicíně, působení na motolské onkologii, transplantační jednotce i jeho dnešní práci na dětské pohotovosti. "A asi k tomu i přispěl fakt, že jsem ošetřoval děti některých českých celebrit a občas nějakou hollywoodskou hvězdu. Pracoval jsem pro Kapku naděje, později založil vlastní sdružení," dodává, "když se tohle všechno stane, tak vás společnost začne nějak vnímat."
 
Pane doktore, jde to vůbec, mít rád onkologii?
Práce s dětmi je hezká práce. Já říkám, že onkologie nemá střední cestu. Buďto vyhrajete, nebo ne. Je to boj a já ho měl svým způsobem rád, protože ty výhry za to stály.

Jak jste snášel prohry?
Špatně. Byly dvojí. Někdy jsem už předem věděl, že pacient nepřežije. Horší bylo, když existovala poměrně značná šance na přežití, ale dítě umřelo na komplikace.

Pamatujete si na nějaký konkrétní případ, který vás nejvíc zasáhl?
Jeden z mých prvních pacientů měl těžké rakovinové onemocnění. Během léčby jsme několikrát byli na vítězné vlně, ale nemoc se vracela. Po druhé transplantaci byl v pořádku. Za pár let se vracel autem z maturitního večírku, naboural kousek od svého domu a zabil se. Jeho rodiče řekli, že Bůh ho u sebe prostě chtěl.

Co je klíčem k tomu, aby lékaře práce v onkologii nezničila?
Musíte se naučit nepřenášet si stavy úzkosti domů a zároveň správně dávkovat empatii a profesionální přístup. Člověk by neměl být příliš odtažitý, nebo naopak až moc empatický. Léčíte totiž celou rodinu, ne pouze dítě. Zvládnout tohle všechno nějakou dobu trvá. A navíc je důležité odpočívat, jinak vás to semele.

Pavel Boček

Nebojí se mluvit o problémech současného zdravotnictví, v němž by rád viděl víc sociálních pracovníků a psychologů. Říká, že největší chybou je špatná komunikace mezi zdravotníkem a pacientem. Patří mezi nejvyhledávanější pediatry. Patnáct let pracoval na dětské onkologii v Motole, dnes pracuje na dětské pohotovosti a dětském cizineckém oddělení.

Díky tomu, že spolupracuje s organizací poskytující péči hotelovým hostů, jeho služeb využívaly slavné osobnosti jako Bruce Willis, Heidi Klumová nebo Susan Sarandonová. Sedm let pracoval v Kapce naděje. Věnuje se také estetické medicíně v jedné z prestižních klinik plastické chirurgie. Se zaujetím vede neziskovou  organizaci Sluneční paprsek, která pomáhá dětem, které si prodělaly nádorové onemocnění. Je mu 53 let, má pětiletou dcerou a bydlí v Praze. 

A šlo vám to?
Já nevím. Snad ano.

S některými rodinami jste strávil až pět let, to musely být silné vztahy.
S jistými rodinami jsem v té době prakticky žil a s řadou z nich jsem dodnes v přátelském stavu. A to i v případech, kdy to nedopadlo dobře.

Postupně se s onkologií naučíte žít

Jak to dneska s rakovinou je, kolik dětí se vyléčí?
Když jsem nastoupil, byla to asi tak polovička. Dneska je dětská onkologie na úplně jiné úrovni, neuvěřitelně pokročila a podaří se zachránit osm dětí z deseti. Těch ovlivňujících faktorů na celkovém výsledku je plno, ale věda dělá pokroky.

Věříte v něco?
Jenom ve vlastní sílu a slabost. Rozhodně nevěřím na náhody nebo na paranormální jevy.

Hodně zoufalých lidí se ale určitě obrací na různé léčitele.
Bohužel. Začátkem devadesátých se vyrojilo plno léčitelů a rodiče se mnohdy chytali všeho, všemožných nesmyslných postupů. Neměl jsem jim to za zlé. Byl jsem svědkem neuvěřitelných příběhů, kdy děti spaly na drátěných postelích a musely inhalovat vlastní výkaly nebo nad nimi léčitelé mávali rukama a následně si je šli umýt s tím, že si umývají nádorové buňky.

Neměl jste jim to za zlé, takže vám to nevadilo?
Byl jsem naštvaný a vadilo mi to. Měl jsem případ, kdy kluk měl sedmdesátiprocentní šanci na přežití. Rodiče dítě přesto svěřili léčiteli, díky němuž se šance snížila na čtyřicet procent. Pamatuji si, jak onen léčitel údajně odstraňoval onemocnění rukama. Po dvou měsících se uzlina z krku dostala do hrudníku. Nakonec jsme dítě ošetřovali stejně my a naštěstí ho zachránili.

Jste skeptický proti všem alternativním léčbám?
Po všech letech jsem schopen přijmout lidi s určitými diagnostickými vlastnostmi, které ale mnohdy vycházejí z čínské medicíny, ajurvédy nebo bylinkářství. Proti tomu nejsem.

Ve zdravotnictví jde bohužel hlavně o peníze. Ne o pacienta

Usínal jste jako onkolog dobře, nebo jste po večerech přemýšlel nad prací?
Často mě to dostihovalo. Přemýšlel jsem, jestli jsem třeba správně rozepsal infuze. Onkologická léčba je dost agresivní a má celou řadu komplikací. Měl jsem kolikrát obavy, aby ty komplikace nebyly větší. Postupem času se s tím člověk ale naučil žít.

Nešly na vás někdy myšlenky, jestli je to všechno fér?
Nad tím nejde přemýšlet, pokud děláte na onkologii.  

Lidé vám ale museli pokládat otázku: Proč se to stalo právě nám?
Často se ptali právě rodiče. Já jim ale odpovídal, že se nemohou ohlížet. Musíme se dívat na současný stav a dopředu. Snažil jsem se motivovat jak rodiče, tak dítě. Pro malého pacienta paradoxně nebyl nejhorší fakt nemoci, ale to, že ho budou řezat, ozařovat, píchat, a že ho to bude bolet.

Jak jste malým pacientům vysvětloval, co je čeká?
Třeba takto: Podívej se, máme tu nepřítele, se kterým musíme bojovat. Jsme ve výhodě, protože máme po ruce šípy a jimi budeme společně nepřítele trefovat.

Platí u onkologie pořekadlo věř a víra tvá tě uzdraví?
Do určité míry. U dětí ale méně, více bojují dospělí. Za dítě tu štafetu přebírá okolí v podobě rodiny.

Mluvil jste o empatii. Mně ale připadá, že mnoha doktorům chybí.
Zdravotníkům empatie chybí. Podle mého názoru je to proto, že jsme se to nikde nenaučili. Otázkou ale je, do jaké míry je to též vina zdevastovaného zdravotního systému, který se nesoustředí na pacienta, ale pouze na otázku, kde vzít peníze. Cítím, že se vytrácí vztah důvěry mezi pacientem a zdravotníkem.

MUDr. Pavel Boček (51 let). Patnáct let byl známým dětským onkologem. Pak odjel

Bude líp?
Až nebudou doktoři a sestry mnohdy sloužit dva dny v kuse, až budou ve zdravotnických zařízeních sociální pracovníci, ergoterapeuti a tak podobně, pak bude lépe. Nechci to svádět pouze na systém, je tisíce milých a empatických doktorů. Bohužel, současný stav nás staví téměř do pozice, kdy se pacient rovná nepřítel.

Chtěl jsem dělat divadlo

Jak jste se k práci vlastně dostal? Původně jste totiž nechtěl mít s onkologií vůbec nic společného.
Chtěl jsem dělat divadlo. Mám rád klasickou hudbu, ale z politických důvodů jsem to nemohl studovat. Táta byl živnostník a v roce 1948 ho zavřeli. Místo Gottwald, Gottwald totiž křičel Beneš, Beneš. Následně mu v padesátých letech nedovolili studovat a k tomu v šedesátém osmém podepsal Dva tisíce slov. Přestože byl velice matematicky vzdělaný, nemohl dělat to, co chtěl. Stejné platilo i pro mě.

Co mělo vliv na to, že jste se nakonec rozhodl pro dětské lékařství?
Asi náhoda. Ve dvanácti jsem vážně onemocněl s ledvinami a strávil dlouhou dobu v nemocnici na dětské klinice, kde mě ošetřovala paní asistentka Boháčová. Po dvou letech, když jsem se už vyléčil a chodil pouze na kontroly, jsem ji tam nenašel. Zjistil jsem, že ač byla velice mladá, zemřela na rakovinu. Měl jsem pocit, že bych měl jí i medicíně něco vrátit, a proto jsem se po gymnáziu přihlásil na fakultu dětského lékařství.

Umění se věnujete alespoň rekreačně?
Ano, líbí se mi opery. Doteď chodím na koncerty vážné hudby. Částečně si tím i čistím hlavu, ale bohužel nemám dostatek času. Když už není kudy kam, pomůže i Youtube.

Během kariéry jste odjel na rok do Ameriky a pak už bylo s vámi všechno jinak. Na co jste tam přišel?
Tamní studium jsem zaměřil na kvalitu života dětí, které přežily. Rakovina je totiž stigma, které poznamená člověka i jeho rodinu na celý život. Po léčbě je pro dítě opravdu obtížné se zapojit do plnohodnotného života. Psychická traumata nebo somatické zážitky, to je jen zlomek z toho, co děti po vyléčení prožívají.

A to byl důvod, proč jste toho po patnácti letech na onkologii nechal?
Američané zastávají názor, že by člověk měl asi po dvanácti letech změnit obor a zřejmě mě Spojené státy ovlivnily. Neodešel jsem úplně, jen už dnes dětem pomáhám jinak. Nevidím nemocné děti, ale už ty zdravé. Založil jsem občanské sdružení Sluneční paprsek a snažím se alespoň trochu vynahradit dětem to, oč přišli, třeba tím, že jedeme k moři.

Dneska pracujete na dětské pohotovosti a cizineckém oddělení, to musí být asi adrenalin, ne?
Já jsem docela klidný člověk, takže spíš než sebe musím často uklidňovat rodiče, že vše bude v pořádku. 

Máte docela zajímavý koníček, chováte slepice. Prý jich máte okolo třiceti.
Jako malý jsem jezdil na venkov na statek, kde byla zvířata. Zvykl jsem si na ně a později je přenesl do Prahy. Nejdřív jsem měl tři slepice, za posledních dvacet let se mi ale stádo výrazně rozrostlo a dnes jich je asi třicet pět. Pro mě to je cesta zpátky do dětství, protože tam se vrací každý rád. A tak nějak mě to uklidňuje. Nedávno mi ale bohužel blesk udeřil do kurníku a asi dvacet pět slepic zabil, mám jich teď plný mrazák a momentálně stádo obnovuji.

Jak ještě si čistíte hlavu?
Čistí mi ji dcera svými všetečnými dotazy a také rád sportuji, chodím na tenis a hraji pingpong. A pak to je taky to divadlo. 

Autoři:
  • Nejčtenější

S vyléčeným sadistou chodil na ryby. Markovič nebyl jen postrachem vrahů

26. března 2024

Chytil spartakiádního vraha Jiřího Straku, díky minisérii Metoda Markovič: Hojer se nám do povědomí...

Uzlování je sice stará škola, objasňuje ale současné krimi případy

23. března 2024

Zločinci zastírají svou totožnost, pracují v kuklách a s rukavicemi. Dopadeni však bývají kvůli...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Říkali, že je to stydlivý kluk. Dívkám přitom ubližoval chladně a bez lítosti

23. března 2024

Premium Půlnoc už odbila. S posledním úderem zvonu přikryl měsíc, který ještě před chvílí ozařoval pustou...

Přesvědčí vaše svaly, že cvičí. Pilulka má simulovat účinky tělesné aktivity

22. března 2024

Má umět namluvit vašim svalům, že cvičíte. I když přitom budete sedět v křesle, ležet na gauči,...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Legenda trapnosti. Mistr Ashida Kim prostě věří, že je nindžou

27. března 2024

Na instruktážních videích komicky nadskakuje, třepe rukama, kope nožkama, hopsá kolem svých...

Umělá inteligence ladila piva. Podle degustátorů úspěšně

29. března 2024

Premium Vyškolili ji v ingrediencích, nechali ji studovat posudky z pivních testování profesionálů i...

Návykový obal. Dějiny bublinkové fólie začaly nepovedeným vynálezem

28. března 2024

Premium Její praskání nabízí neodolatelně svůdné uspokojení, především však způsobila obalovou revoluci....

Policie dopadla zloděje kočárku. Byl jsem opilý a nic si nepamatuji, tvrdí muž

18. března 2024  12:56,  aktualizováno  27.3 13:51

Pražští policisté ve středu 27. března zadrželi cizince, který v polovině ledna ukradl z chodby...

Legenda trapnosti. Mistr Ashida Kim prostě věří, že je nindžou

27. března 2024

Na instruktážních videích komicky nadskakuje, třepe rukama, kope nožkama, hopsá kolem svých...

Šárka Hamrusová: Díky laktační poradkyni jsem si přestala myslet, že je chyba ve mně
Šárka Hamrusová: Díky laktační poradkyni jsem si přestala myslet, že je chyba ve mně

Šárka chtěla kojit. Chvíli to ale vypadalo, že se jí to nepodaří. Díky správně zvolené laktační poradkyni nakonec dosáhla úspěchu. Poslechněte si...

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Velikonoce 2024: Na Velký pátek bude otevřeno, v pondělí obchody zavřou

Otevírací doba v obchodech se řídí zákonem, který nařizuje, že obchody s plochou nad 200 čtverečních metrů musí mít...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...