Loupil a provozoval hazard. Otec střelce z Las Vegas byl na listině FBI

  • 34
Agresivní, egoistický, výřečný psychopat, říkala o něm FBI. Milý chlapík, který udělal spoustu dobrého pro místní děti, básnil o něm starosta. Benjamin Hoskins Paddock, otec strůjce lasvegaského masakru, byl mužem dvou tváří. „Byl člověkem, kterého jste buď milovali, nebo nenáviděli,“ potvrzovala jeho partnerka.

Jeho příběh vyplaval na hladinu z temné hloubi dějin amerického zločinu docela náhodou. Ano, nebýt brutálního masového vraždění, jehož se dopustil v Las Vegas jeho syn Stephen Paddock, na život lupiče, uprchlíka z vězení, provozovatele hazardu, šikovného šejdíře a svérázného sponzora své komunity v oregonském Springfieldu by si dnes někdo vzpomněl jen stěží.

Stejně tak by bývala s uzavřením jeho soudní a policejní dokumentace zmizela hromada přezdívek a identit, pod nimiž muž s jizvou nad pravým okem svůj barvitý život vedl: Velký taťka, Starý plešoun, Bingo Bruce, Perry Archer, Benjamin J. Butler, Leo Genstein, Pat Paddock, Patrick Benjamin Paddock, Bruce Ericksen.

A snad jen u pamětníků ve Springfieldu by přežily zkazky o tom, čím vším údajně býval: profesionálním fotbalistou, zpěvákem dixielandu, pilotem, veteránem druhé světové války, zápasníkem s profesionálním jménem Crybaby, šéfem závodního motoristického týmu. Zkazky, které byly úplně, více či méně vymyšlené.

Lupič a dobrovolný šerifův zástupce

Narodil se v roce 1926 ve Wisconsinu a jeho život měl peprnou příchuť od samého začátku, za mřížemi seděl hned ve čtyřicátých a padesátých letech. Jinak se však pokoušel o reputaci řádného drobného podnikatele, nejprve měl autoservis, poté prodával auta, později drtiče kuchyňských odpadků.

Koncem padesátých let se však rozhodl pro bezprostřednější alternativu, jak sobě a své rodině zajistit živobytí. Celkem třikrát vyloupil mezi únorem 1959 a červencem následujícího roku dvě z poboček Valley National Bank ve Phoenixu v Arizoně. Celkem si odnesl přes 20 tisíc dolarů, což by podle serveru Newsweek po přepočtu dělalo dnešních asi 165 tisíc dolarů.

Vypadalo to jako úspěšný podnik, dlouho jej totiž nikdo nepodezíral. Jak by mohl! Proč by si měl s loupežemi někdo spojovat ctihodného občana Tucsonu, kde Paddock s ženou a čtyřmi dětmi žil? Proč právě jeho? Vskutku, měl pověst řádného souseda. Podle listu Arizona Star z roku 1960 „byl úřadům Tucsonu známý jako dobrovolník pro práci s problémovou mládeží“ a nadto pracoval jako dobrovolný speciální zástupce tamního šerifova úřadu.

Stephena jsem vzala koupat se

Stephen, který se narodil v roce 1953, se svým otcem mnoho času nestrávil. V době svého zatčení v roce 1960 však se svou tehdejší ženou a dětmi Benjamin Hoskins Paddock na ulici Camino Miraflores v Tusconu žil.

Tehdejší sousedka Paddockových tehdy listu Tucson Daily Citizen vypověděla, jak se snaží malého Steva od dění kolem jeho otce uchránit. „Snažíme se, aby se nedověděl, že je jeho otec zadržovaný jako bankovní lupič. Tu rodinu znám jen stěží, ale Steve je milý chlapec. Je to strašná věc,“ uvedla. A dodala, že když prohledávali agenti FBI byt Paddockových, vzala Stephena koupat se.

Z onoho postu však byl, abychom byli upřímní, propuštěn. Ne proto, že si otevřel podnik Big Daddy Club, ale proto, že šerifa přijeli agenti FBI upozornit na to, že má jeho pomocník za sebou dva pobyty ve vězení v Illinois za těžké zločiny.

A další měl před sebou, policie mu byla na stopě i kvůli arizonským bankovním loupežím. Když se jej koncem července roku 1960 pokoušeli agenti FBI zatknout, naskočil do auta a pokusil se ujet. Jednoho z mužů zákona málem přejel, zastavil až s prostřeleným čelním sklem. V roce 1961 dostal dvacet let ve federálním vězení.

Mříže však neměly Velkého taťku zastavit.

Muž, který bohatl bingem

O útěk se pokoušel vlastně ještě z lasvegaské vazby, tehdy to však neklaplo. Ale v roce 1968 už ano, z trestnice uprchl rovnou na Štědrý den. V San Francisku údajně vyloupil banku, a nejen proto se dostal na seznam hledaných FBI.

Právě na něm sázeli agenti důležité poznatky a charakteristiky, které o Paddockovi měli: zanícený hráč bridge, diagnostikovaný jako psychopat, údajně má sebevražedné sklony, musí být považovaný za ozbrojeného a velmi nebezpečného. V roce 1971 pak jeden z agentů Palmer M. Baken Jr popsal někdejšího šerifova zástupce jako „výřečného, uhlazeně mluvícího muže, který je egoistický a arogantní“ a vyjmenoval všechna jména, která zločinec používal. List však tehdy popravdě dodal, že „sousedé vypovídají, že nemohou uvěřit, že by byl onen rozšafný obchodník zapleten do zločinu“.

Jistě by tomu bývali nevěřili ani jeho noví sousedé. V oregonském Springfieldu, kde uprchlého trestance nalézáme ve chvíli, kdy si na útěku konečně dovolil zastavit a usadit, požíval taktéž velmi dobré pověsti. Ovšem pod identitou pana Bruce Ericksona, s vyholenou pleší a pěstěnou kozí bradkou.

Zatykač na Benjamina Hoskinse Paddocka podepsal tehdejší ředitel FBI J. Edgar Hoover.

A jeho job? Hazard. V oné době totiž stát legalizoval hru bingo, ovšem jen pro „náboženské, charitativní, dobročinné spolky“. Prostě proto, aby bingo mohly hrát na farní zahradě staré babičky, jak trefně připomněl list Eugene Register-Guard ve vzpomínce na Paddocka alias Ericksona v roce 1998.

Našeho ctihodného občana to však netrápilo. Našel si jakousi bizarní, vlastně neexistující náboženskou organizaci a začal pořádat bingo jejím jménem. A ano, v rozporu se zákonem si za to vyplácel mzdu a navrch „jistou malou provizi“. Proto se na něj znovu pověsili jak agenti, tak tamní státní zástupce Pat Horton. Zjistili, že Ericskon kromě toho za úplatu fixluje s najetými kilometry u prodávaných aut. Měli toho zkrátka dost na to, aby se o něj začali zajímat se vší vážností.

Nemohlo jim proto uniknout, že se minulost Bingo Bruce odehrála pod docela jinou identitou. A že má nevyřízené účty se zákonem. Už opět jako Benjamin Hoskins Paddock putoval za mříže.

Masakr ve Vegas

Nepobyl tam však dlouho a tentokrát za to nevděčil vlastní eskamotérské útěkářské schopnosti.

Ven ho dostala podmínka a zproštění obvinění. Zasloužil se o to i starosta oregonského Junction City, který se s ním znal. „Byl to prima chlapík, spoustě lidí pomohl hodně finančně a udělal toho spoustu pro děti,“ sdělil později reportérovi listu Eugene Register-Guard.

Muž, který utekl vězení

Bruce tak neměl v čem se měnit a také se svých návyků, kontaktů i živnosti držel. Našel si nový obskurní štít svého hazardního byznysu, bingo nyní provozoval pod pláštíkem Kongregace svatého života. Velmi neformální církve. A velmi nefunkční. Fungovala vlastně pouze jako provozovatel Bruceho bingo impéria.

Agenti však známé firmě, ať měla jakýkoli vývěsní štít, odmítali dát pokoj. V roce 1987 si na Paddocka došlápli znovu: na stole ležela obvinění z ilegálního provozování hazardu, ze sedmi případů výpalného, ale též z trvalky v Paddockově herbáři – přetáčení tachometrů. To mu chtěl, jak víme, už před deseti lety přišít státní zástupce Horton, ale toho teď nacházíme, jak poznamenává list Eugene Register-Guard, v soukromé sféře… jako Bruceova advokáta.

Celé se to tehdy obešlo bez věznění jednašedesátiletého pána. V civilním řízení zaplatil za kauzy výpalného 623 tisíc dolarů a z trestního vyvázl s pokutou 100 tisíc dolarů. „Mohl šidit, koho chtěl, ale to je ekonomický zločin a on je starou osobou. Můj názor je, ať si jde,“ prohlásil tehdy soudce.

Na svobodě čekalo Benjamina Hoskinse Paddocka jedenáct let. Zemřel v roce 1998 na rakovinu. „Vždy jsem cítila, že svůj život strávil snahou o odčinění své minulosti,“ prohlásila o něm značně pateticky jeho oregonská partnerka Laurel Paulsonová. „Byl člověkem, jehož buď milujete, nebo nenávidíte.“

,