James Bond. Skorzeny si užíval renomé prohnaného génia i v poválečném zajetí. I...

James Bond. Skorzeny si užíval renomé prohnaného génia i v poválečném zajetí. I když bylo vymyšlené propagandou. | foto: Profimedia.cz

Otto Skorzeny: Hitlerův James Bond skončil ve službách Mosadu

  • 32
Proslavil se osvobozením Mussoliniho, do záchranné akce se však vecpal a navíc ji ohrozil. Nijak zvlášť nebyly oslnivé ani jeho další akce. Přesto se stal paragán Otto Skorzeny mýtickou postavou, díky Goebbelsově propagandě, kterou sám živil. Nakonec vstoupil po válce do služeb Mosadu. Detaily o ní vyšly letos na jaře.

S kamennými zdmi, bytelnými okenicemi a celým křídlem půlkruhového půdorysu připomíná hotel Campo Imperatore ze všeho nejvíce nedobytný hrad. Jako pevnost také vzdoruje živlům v bezmála dvou tisících metrech nadmořské výšky, těsně pod jedním z vrcholků středoitalského masivu Gran Sasso. Bezčasý klid narušil 12. září 1943 po druhé hodině odpolední kluzák s hákovým křížem na směrovce, který přistál jen pár metrů od budovy. Vyskákalo z něj devět mužů ve výsadkové výstroji a s insigniemi SS na uniformách.

Vedl je dvoumetrový muž s jizvou přes půl obličeje. „Italové byli viditelně překvapení, a než stačili zareagovat, zahájili moji muži palbu,“ vyprávěl SS-Hauptsturmführer Otto Skorzeny později do novin. Popisoval, jak z útrob budovy vyvedl duceho a o okamžik později už ulétali přes vrcholky hor do bezpečí. Osvobození Mussoliniho oslavovala Goebbelsova média jako husarský kousek odvážného kapitána SS. Po měsících ústupových bojů zastíraných mantrou o zarovnávání frontové linie potřeboval režim z výsadku na Gran Sasso vyždímat maximum.

Operaci Eiche čili Dub zadal Hitler osobně v reakci na pád svého italského kolegy o sedm týdnů dříve. Obával se, že se nová italská vláda vymaní z jeho Osy a jako gesto smíru vydá diktátora Američanům, kteří chtěli duceho postavit před zvláštní tribunál Společnosti národů. Do Vlčího doupěte si proto pozval generála Luftwaffe Kurta Studenta, nejvýše postaveného paragána Branné moci (Fallschirmjäger) a také jeho rádoby pandán v černé uniformě Skorzenyho. Za úkol dostali, pro fungování nacistického režimu typicky paralelně, najít a osvobodit Hitlerova spojence.

Třetího září 1943 vláda Pietra Badoglia skutečně podepsala příměří se Spojenými státy, jejichž vojáci už osvobozovali Sicílii a Kalábrii. Studentovi se však stále nedařilo najít žádnou stopu vedoucí k místu pobytu svrženého diktátora. Až nakonec Himmlerova bezpečnostní služba Sicherheitsdienst uplatila vysoké italské policejní důstojníky, mimochodem, valutami padělanými v koncentračním táboře Sachsenhausen v rámci operace Bernhard.

Během pár hodin od předání klíčové informace připravil Student plán, který spočíval ve výsadku sedmdesátky mužů z deseti kluzáků, zatímco další rota zajistí jedinou pozemní přístupovou cestu k hotelu, stanici lanovky v údolí.

Jak vyrobit hrdinu

Tam také padly jediné výstřely, po kterých zůstali dva mrtví Italové, zatímco na hoře se těžce zranilo několik Němců po tvrdém přistání jednoho z kluzáků. Esesák Skorzeny se nejenže na přípravě mise nijak nepodílel, ale ani se jí neměl účastnit. S odkazem na to, že byl také přítomen na zmiňované schůzce s Hitlerem, ovšem donutil výsadkáře vzít jeho a hrstku mužů se Siegrunen na límcích s sebou. Zpočátku šlo vše jako na drátkách, než Skorzeny dotlačil pilota kluzáku k tomu, aby se odpoutal od formace a přistál jako první, v bezprostřední blízkosti hotelu.

Himmlerova černá říše byla plná pohanských mýtů, esoteriky a okultismu

Pohanská mytologie byla vepsána i do svícnu Julleuchter.

V týdenících a novinách kolportované drama se ovšem nekonalo, Italové byli zrovna buď obědě, nebo vleže odpočívali, někteří prý Němcům i připíjeli červeným vínem. Skorzeny tedy Mussoliniho nevynášel na ramenou deštěm kulek, ale s úsměvy na tváři vyšli hlavním vchodem do přichystaného Fieseleru Storch, jemuž Italové dokonce pomohli připravit startovací dráhu. Proč Němcům tak ochotně pomáhali, není do dnešního dne beze zbytku vyjasněno, jisté však je, že byli předem varováni šéfem policie nedalekého městečka.

Ani na palubě malého spojovacího letadélka se se Skorzenym nepočítalo, stokilový svalovec se do něj prostě vnutil. Vzhledem k velmi krátké startovací dráze je to málem stálo život, pilotovi se jen tak tak podařilo dostat do vzduchu. V rámci Goebbelsovy PR kampaně byl Skorzeny přesto vyznamenán Rytířským křížem (Ritterkreuz) a povýšen na SS-Sturmbannführera, tedy majora.

Nacistický režim operaci podával jako úspěch stranických vojáků v černých uniformách, o Fallschirmjäger (vojenských výsadkářích) nepadlo ani slovo. Student však stížnosti svých mužů zamítal, pro pochopitelný strach z Himmlera.

Kluk z české Vídně

Osvobození Mussoliniho udělalo ze Skorzenyho svého druhu celebritu a založilo jeho reputaci dobrodruha. Do té doby by život 35letého inženýra strojírenství na bondovku rozhodně nevydal. Skorzeny se narodil 12. června 1908 ve Vídni do středostavovské rodiny Antona, původem z Vlkýše poblíž Stříbra a někdy psaného také Skorženy, a Florentine Karoliny pocházející z Komárna. Za studií na technice se přidal ke studentskému spolku Markomannia zu Wien, jehož členem zůstal do smrti. Výrazné šrámy v obličeji utržil v mensurách, tedy rituálních, ovšem „ostrých“ šermířských soubojích mezi buršáky (Burschenschaft je německy studentský spolek). Američané mu kvůli nim přezdívali Scarface čili Zjizvená tvář. Angažoval se také v protimarxistické studentské polovojenské organizaci Akademische Legion.

Po promoci v roce 1931 se mu však dlouho nedařilo sehnat práci. O rok později vstoupil do NSDAP, přičemž z národoveckých kruhů se už znal s některými vůdčími nacisty v Rakousku, především s Heydrichovým nástupcem v roli druhého muže SS, lineckým rodákem Ernstem Kaltenbrunnerem. Skorzeny oblékal i hnědou košili SA a za anšlusu v březnu 1938 byl přítomen zatýkání spolkového prezidenta Wilhelma Miklase, jehož ochránil před násilím ze strany zfanatizovaných mladíků svojí jednotky.

Multikulti SS

Sloužili v ní křesťané i muslimové, Francouzi i Tataři

Arabský nacionalista a jeruzalémský muftí Amín al-Husajní zdraví jednotky SS.

Poté, co jej kvůli věku odmítli v Luftwaffe, nastoupil v roce 1940 jako dobrovolník dráhu oficíra SS, a to rovnou v elitní jednotce Leibstandarte SS Adolf Hitler. Ta se později proměnila v tankovou divizi nasazovanou na frontě, začátkem války ale ještě měla na starosti především vůdcovo bezpečí včetně ceremoniálních úkolů. O tři roky později byl čerstvě povýšen na Hauptsturmführera, tedy kapitána, to když se SS rozhodla založit vlastní síly zvláštního nasazení. Kapacitami pro delikátní vojenské operace do té doby disponovala jen armáda a koordinovala je její rozvědka Abwehr, jejíhož velitele Wilhelma Canarise nacisté považovali za politicky nespolehlivého.

Prvním významnějším pokusem Sicherheitsdienstu SS vytlačit Abwehr ze zahraničních operací byla ne zrovna úspěšná operace Zeppelin, dlouhodobější snaha o vytvoření sítě agentů a diverzantů v Sovětském svazu. Postavit jednotku commandos se tedy ukázalo jako efektivnější cesta, jak dostat Schutzstaffel do hry, a tímto úkolem byl pověřen právě Skorzeny. Po vzoru britské Special Operations Executive založil SS-Sonderverband „Friedenthal“ a v průběhu času přebíral velení i nad dalšími jednotkami, mimo jiné transportním křídlem (Geschwader) Luftwaffe.

Hvězda padá vzhůru

Skorzeny prý stál i za operací Weitsprung (Skok do dálky) s cílem zavraždit nebo unést během konference v Teheránu Stalina, Roosevelta a Churchilla. V Rusku vyšla v roce 2003 kniha založená na svědectví špiona Gevorga Vardanjana, podle nějž se Sovětům podařilo rozkrýt jednotku SS, která operaci připravovala již na místě. Její údajný zrádce SS-Sturmbannführer von Oertel ovšem nikdy neexistoval a podle dobových pramenů se operace nikdy nedostala přes stádium záměru. Plánovat ji měl Skorzeny, který ji podle svých memoárů ovšem odmítl jako neproveditelnou už při první formulaci záměru na schůzce s Hitlerem a šéfem nacistických špionů Walterem Schellenbergerem.

Zato se Skorzeny v červenci 1944 podílel na zatýkání spiklenců kolem hraběte Stauffenberga, ke kterému byl vytažen z vlaku cestou na dovolenou. S rotou esesáků uprostřed noci dramaticky namašíroval na Vrchní velitelství Wehrmachtu (OKW), které ovšem v tu chvíli měl režim opět pod kontrolou. O čtvrt roku později velel Skorzeny operaci Panzerfaust, únosu Miklóse Horthyho juniora, syna regenta Maďarského království. Ten začal sestavovat novou vládu a vyjednávat příměří se Sověty, pod tlakem událostí však abdikoval a odebral se do německého zajetí. Sestavením nové vlády byli poté pověřeni fašisté ze strany Šípových křížů, kteří vyhlásili loutkový Maďarský stát.

V převlečení. I tito dva vojáci se vydali do nepřátelského sektoru v amerických uniformách.

Skorzeny byl následně nasazen na východní frontě, kde mimo jiné vedl přípravu lotyšských a běloruských diverzantů, kteří působili v týle nepřítele. V rámci ofenzívy v Ardenách zase dostal na povel 2 600 dobrovolníků z řad Wehrmachtu, kteří měli v přestrojení za americké vojáky operovat za spojeneckými liniemi. Vybavení odebrané zajatým Američanům však nestačilo ani pro polovinu mužů, z nichž jen třicet umělo anglicky. Nasazeno jich bylo nakonec jen asi 150 a podařilo se jim akorát na křižovatce poslat špatným směrem kolonu amerických tanků, přijmout k ústupu rotu pěšáků a vyhodit do vzduchu muniční sklad. Zvěsti o Němcích v americkém rouše se ovšem rychle roznesly spolu s fámou o tom, že se Scarface chystá zabít Eisenhowera. To byla další akce, kterou Skorzeny sice nepodnikl, která mu však zajistila slávu na obou stranách fronty.

Na sklonku války bojoval Skorzeny v Braniborsku, kde se jeho vojáci podíleli na popravách „defétistů“, které byly za měsíců volného pádu Třetí říše na denním pořádku. Později byl jeho SS-Jagdverband Süd-Ost nasazen ve Vídni, kde černí paragáni dokonce jen hodiny před tím, než se zpoza rohu vynořil sovětský tank, pročesávali rozstřílené domy a stříleli odpůrce režimu. Těsně před úplným koncem byl Skorzeny povýšen na Obersturmbannführera a dostal Rytířský kříž s dubovou ratolestí (Eichenlaub zum Ritterkreuz des Eisernen Kreuzes). Po utichnutí bojů se pár dní schovával pod pseudonymem, než se 15. května ve Štýrsku či Salcbursku vzdal Američanům.

Agent národa, který plenil

Po dvou letech v zajetí stanul Skorzeny před americkým vojenským soudem za maškarádu s uniformami protivníka, zakázanou Haagskou úmluvou. Tvrdil, že americké stejnokroje sloužily jen k infiltraci, jeho muži v nich bojovat neměli a přece ani nebojovali. Nakonec byl zproštěn obžaloby, také díky svědectví britského zpravodajce o používání podobných praktik ze strany britského Oddělení pro zvláštní operace SOE.

Pan celebrita. Otto Skorzeny opouští v roce 1975 rozhlasovou stanici. Téhož roku zemřel.

V internaci měl ještě vyčkat denacifikační posudek, podařilo se mu však utéct za pomoci tří bývalých důstojníků SS v uniformách americké vojenské policie. Kde je vzali, není dodnes jasné, podle Skorzenyho za vším stála OSS, předchůdce CIA. Podle jiných zdrojů měl v útěku prsty německý šéf darmstadtské věznice.

Přes Paříž a Španělsko se Skorzeny dostal do Argentiny, i na útěku jej přitom provázela pověst nebezpečného muže: Američané ho považovali za hlavní postavu podzemní sítě bývalých esesáků O.d.e.SS.A., jejíž existence ovšem nebyla nikdy prokázána. Začátkem padesátých let se vrátil pod ochranu Franca, které využil k obnovování kontaktů s kolegy z SS, psaní memoárů „Lebe gefährlich“ (Žij nebezpečně) a dávání rozhovorů médiím. Také se potřetí oženil, dělal poradce argentinského prezidenta Peróna a cvičil komandos egyptské armády. Dal se na podnikání, mimo jiné zastupoval linecký strojírenský koncern VÖEST ve Španělsku a Latinské Americe. Manželé Skorzeny si tak mohli dovolit prázdninový domek na Mallorce a farmu v Irsku.

V březnu letošního roku navíc přišel izraelský deník Haaretz s udivujícími detaily Skorzenyho spolupráce s Mosadem, která byla doložena již v roce 1991. Počátkem šedesátých let totiž rozjel Egypt vývoj raketových technologií, k čemuž verboval členy týmu Wernhera von Brauna z výzkumného střediska v Peenemünde. Izraelci byli připraveni udělat cokoliv, aby záměr sousední země zhatili, potřebovali však někoho, kdo zná struktury v Egyptě a především má důvěru bývalých důstojníků Wehrmachtu či SS. „Nechci peníze, těch mám dost,“ řekl prý Skorzeny agentu Mosadu Josefu Raananovi, který stejně jako on pocházel z Vídně a jemuž vzali rodinu muži v černých uniformách.

Pro bondovskou slávu

Lidský chameleon

Ignácz Trebitsch byl Žid, přítel nacistů i dalajláma

Mistr podvodů, diplomatických skandálů, konspirací, lží a mystifikací. Ignácz...

Někdejší Hitlerův oblíbenec tedy pro Izraelce připravil seznam německých firem a jednotlivců, kteří měli co do činění s egyptským raketovým programem. Většinu z nich se podařilo jemnějším i tvrdším nátlakem přimět k rozvázání spolupráce s Násirovým režimem, zatímco v Káhiře začaly vybuchovat dopisové bomby. A operovalo se i v Německu, 11. září 1962 se ze své mnichovské kanceláře nevrátil domů zbrojař Heinz Krug. Až na časté lety do Egypta nenašla policie nic podezřelého a případ odložila. Netušila, že se Krug již delší dobu obával o svoji bezpečnost a najal si Skorzenyho, aby jej ochránil. Ten jej namísto toho vlastnoručně zastřelil, s izraelskými kolegy polil kyselinou a zakopal v lese.

Co vedlo esesáka Skorzenyho ke spolupráci s Židy? Zdá se, že v prvé řadě péče o vlastní odkaz, o postavu Jamese Bonda. O image, kterou mu dala Goebbelsova propagandistická mašinérie a on sám ji po válce všemi silami živil. Skorzeny si totiž na oplátku vymínil škrtnutí ze seznamu válečných zločinců Simona Wiesenthala. „Lovec nacistů“ ovšem poslal Mosad s návrhem k šípku, načež tajná služba jednoduše zfalšovala „Wiesenthalův“ dopis Skorzenymu. Dalším motivem mohla být prostá obava o život v době, kdy Mossad pronásledoval prominenty nacistického režimu a fyzicky likvidoval osoby ohrožující bezpečnost mladého státu například tím, že se zapletly s Násirem.

Bývalý esesák byl mimochodem pozván na schůzku v Tel Avivu, během níž jej Izraelci provedli památníkem Jad Vašem. Na místě připomínky šesti milionů zavražděných prý Skorzeny mlčel a choval se s patřičnou úctou. V červenci roku 1975 podlehl rakovině plic a později bylo jeho tělo uloženo do rodinné hrobky Skorzených ve Vídni, kde se při obřadu sešli bývalí spolubojovníci a Skorzenymu naposledy zahajlovali. Prve byl však pohřben v Madridu, přičemž stranou smutečních hostů postával i jeden nápadně nenápadný muž. Už roky úspěšně podnikal a z Izraele přiletěl jako soukromá osoba. Jmenoval se Josef Raanan. Nevyslal jej Mosad, přijel na vlastní náklady. Bylo to jeho osobní rozloučení.