Když přicházel José Mourinho v roce 2004 z FC Porto do Chelsea, prohlásil: "Vím, že mám před sebou těžký úkol. Ale kdybych chtěl lehkou práci, zůstanu v Portu. Co mi tam chybělo? Nic. Trofej pro vítěze Ligy mistrů, Bůh – a po něm já."
V roce 2011 by svá slova možná přehodnotil: "Trofej pro vítěze Ligy mistrů, Bůh, André Villas-Boas – a po nich já." Na Mourinha si totiž dnes v Portu skoro nikdo nevzpomene. Celé město – a s ním světová fotbalová scéna – vzývá jediného muže: André Villas-Boase.
Oba trenéři ale mají hodně společného. Když Mourinho v roce 2002 nastupoval do FC Porto, vzal si s sebou do realizačního týmu právě Villas-Boase. Byl to překvapivý tah. Tehdy pětadvacetiletý mladík měl za sebou pouze jednu trenérskou zkušenost, navíc pořádně bizarní, koučoval totiž reprezentaci Britských Panenských ostrovů. Jak se mu tam vedlo? Villas-Boas vydržel na lavičce supertrpaslíka přesně dva kvalifikační duely, které oba prohrál, navíc s hrozivým skóre 1:14.
Jako kometa. Velmi sebevědomá kometa
Morinho mu ale přesto věřil. Proč? Zřejmě na něj zapůsobilo, že se Villas-Boas učil u legendárního anglického trenéra Bobbyho Robsona, jenž držel ochrannou ruku i nad Mourinhem. A jak se seznámili? Šestnáctiletý Villas-Boas napsal Robsonovi dopis, v němž se kvalifikovaně podivoval nad tím, proč častěji nestaví útočníka Dominga. A navíc už od sedmnácti let udivoval naprosto detailními rozbory hry soupeřů.
André Villas-Boas má spoustu důvodů ke spokojenému úsměvu.
Villas-Boas pak Mourinha následoval do Chelsea i do Interu Milán. Jeho doménou byla samozřejmě pečlivá analýza hry soupeřů a příprava DVD pro jednotlivé hráče s rozborem hry soupeřů. "Nejsem ale ničí klon," brání se Villas-Boas věčnému srovnávání s Mourinhem. "Chci zanechat svou vlastní stopu. Byl jsem členem velmi úspěšného trenérského týmu, Mourinhovi jsem vděčný, předal mi hodně znalostí, ale svými schopnostmi a profesionalismem jsem mu přispěl zase já," hlásí sebevědomě do světa.
A výsledky mu dávají za pravdu.
Hlavním koučem FC Porto se stal před rokem v červnu, čímž odstartovala fantastická sezona, během níž Porto s obrovským náskokem vyhrálo portugalskou ligu, domácí pohár a nakonec i Evropskou ligu. O trenérského zelenáče údajně v lednu usiloval mocný Liverpool, v březnu se o něm spekulovalo jako o možném lodivodovi FC Juventus…
Strmá kariéra? To je příliš slabé. V souvislosti s Villas-Boasem je namístě mluvit spíš o nevídané kometě na fotbalovém nebi. Díky triumfu v Evropské lize se stal vůbec nejmladším koučem v historii evropského fotbalu, který kdy získal pohárovou trofej. A v Portugalsku nekoučoval mistrovský tým nikdo mladší už celých 40 let!
"Ukázali jsme, kdo hraje nejlepší fotbal. Tento fakt byl neustále ignorován. Z našeho pohledu to byla revolta, která nám pomohla k úspěchu, ale zásluhu na tom mají samozřejmě i hráči," nechal se slyšet Villas-Boas při oslavách mistrovského titulu.
Chceme útočit
Od Mourinha se Villas-Boas liší ještě v jedné věci. A dost podstatné. Zatímco Mourinho si potrpí na dokonalou defenzivu a od svých hráčů očekává strojové plnění úkolů, jeho žák a nástupce má na fotbal odlišný názor. "Uznávám kreativitu svých hráčů a na fotbale nejvíc miluju jeho nepředvídatelnost," usmívá se vyznavač ofenzivního stylu. "Věřím, že k tomu, aby se hráči při zápase plně realizovali, musejí umět volit z mnoha možností přímo při hře. Nejsem diktátor. Nechávám hráčům volné pole působnosti – samozřejmě s vědomím základu naší hry. Jsem si jistý, že pokud mají hráči větší svobodu, hrají lépe."
Jeho svěřenci se mu za důvěru odvděčují vrchovatým dílem. Třeba útočný démon Falcao nastřílel v tomto ročníku Evropské ligy sedmnáct branek, čímž o dva zásahy překonal letitý rekord Jürgena Klinsmanna. Ostatně, rekordů se pod vládou Villas-Boase zlomilo letos hned několik. Postaral se o nový rekordní zápis Porta v počtu zápasů v řadě bez prohry: 36. A získal nejvíce bodů v portugalské lize v historii, 84 z 90 možných, navíc bez jediné porážky! To jsou ohromující čísla.
"Nejsem diktátor," říká André Villas-Boas. "Pokud diktátor jste, hráči nebudou moci ukázat, co v nich je, naplno."
"Můžeme na náš ofenzivní styl doplatit, ale nezměníme se," vyhlašuje Villas-Boas. "Raději bychom umřeli, než abychom se naší hry založené na držení balonu a vytváření si šancí vzdali."
V tomhle připomíná portugalský benjamínek svého velkého učitele Robsona, který vzýval jednoduchou podstatu fotbalu a odmítal zatěžovat hráče složitými taktickými pokyny. "Bobby mě skutečně hodně inspiroval," přiznává Villas-Boas.
"Plánoval jsem studovat sportovní žurnalistiku, ale on mě uvedl do velkého trenérského světa. Klukovskou aroganci, s níž jsem ho kontaktoval, by byl ochoten akceptovat jedině tak otevřený a svobodomyslný člověk, jakým byl on," vzpomíná dnes Villas-Boas se smíchem na svůj proslulý dopis Robsonovi.
Jako by byla Anglie portugalskému trenérskému zázraku souzena. V poslední době se o něm totiž hovoří jako o horkém favoritovi na uvolněný trenérský post v FC Chelsea…
"Nepřemýšlím teď o jiné soutěži. Je mi třiatřicet, ve fotbalovém světě jsem sotva přistál," odmítá však podobné úvahy Villas-Boas. "Nemůžu teď být šťastnější. Trénuju v klubu, kterému jsem vždycky fandil. A pomohl jsem mu k trofejím. Co víc si přát?"
Jenže odolat milionům Romana Abramoviče bude pořádně těžké. Villas-Boas navíc přiznává, že Premier League je jeho vysněnou soutěží. "Tuhle ligu prostě obdivuju," vyznal se nedávno. "Představuje pro mě to nejlepší, co je na fotbale hezkého. Navíc rád poznávám mentalitu lidí v odlišných zemích, jejich kulturu. Trénovat klub v Premier League bych si určitě rád vyzkoušel."
Bude mít vůbec lepší příležitost než teď, když stojí na vrcholu fotbalového světa a je nejžádanějším trenérským zbožím na trhu? Pokud na lavičku FC Chelsea skutečně usedne, bude velet třeba Franku Lampardovi, který je jen o rok mladší než on sám.
