Panické záchvaty přicházejí neočekávaně a bez zjevného důvodu.

Panické záchvaty přicházejí neočekávaně a bez zjevného důvodu. | foto: Profimedia.cz

Když se vám zblázní psychika: co se děje při záchvatech paniky

  • 12
Srdce vám bije jako šílené, máte pocit, že na vás padají stěny, potíte se a na hrudi cítíte takový tlak, jako kdybyste na ní měli připevněné tunové závaží. Přečtěte si, co se děje s vaším tělem při záchvatech paniky.

Sedíte v kanceláři a stejně jako každý den si připravujete podklady na prezentaci nebo obchodní schůzku. Všechno je jako obvykle, žádné mimořádné události, až na to, že najednou začnete mít pocit, jako kdyby se uvnitř vás všechno sevřelo. Srdce vám buší jako splašené, začínáte se potit, nemůžete popadnout dech a máte dojem, jako kdyby na vás padaly stěny místnosti. Je vám špatně od žaludku, brní vám ruce i nohy a svírá vás naprosto iracionální strach, který ani pořádně nedokážete pojmenovat. Jste naprosto ochromení. Za pár minut záchvat paniky sám od sebe odezní.

Když se to stane poprvé, možná to dáte s odstupem času k lepšímu večer v hospodě jako zajímavou příhodu. Problém je v tom, že za pár týdnů se podobný záchvat znovu opakuje. Opět se vynoří bez varování, vyřadí vás z provozu a nechá za sebou velmi nepříjemnou vzpomínku. Pak vás začnou panické záchvaty obtěžovat stále častěji, ale k lékaři se stydíte vydat, protože máte mlhavé tušení, že byste mohli být považováni za blázny. Na druhou stranu vám není úplně jasné, jak byste si sami mohli poradit s něčím, co se objevuje nečekaně, nepravidelně, bez zjevné příčiny a nedá se to ovlivnit vůlí. Nakonec začnete uvažovat o tom, jestli jste se snad opravdu nezbláznili.

Šílenství nikoliv, porucha ano

V první řadě byste měli vědět, že záchvaty paniky, které jsou hlavním symptomem takzvané panické poruchy, rozhodně neznamenají, že jste se zbláznili nebo že jste slaboši. Představa, že je zvládnete pouhou vůlí, je podobná, jako kdybyste se rozhodli léčit zápal plic tím, že intenzivně budete myslet na to, že ho nechcete mít. Jde o vážnou poruchu, která podle odhadů postihuje pět procent populace a s níž je na místě vyhledat lékařskou pomoc.

Jednoduše řečeno jde o situaci, v níž váš organismus reaguje stylem "boj, nebo útěk", nicméně bez přítomnosti reálného nebezpečí. Při panickém záchvatu ve vašem těle probíhají stejné pochody a chemické procesy jako v okamžicích, kdy vás ochromuje strach, který má skutečně existující důvod. Za mimovolní funkce našeho těla odpovídá vegetativní nervová soustava, která přejímá signály z centrálního nervového systému a předává je orgánům a tkáním, které pracují nezávisle na kontrole vůlí (například hladká svalovina, srdeční sval, ledviny, žlázy s vnitřní sekrecí a podobně). Vegetativní nervový systém se dělí na dvě části: parasympatikus a sympatikus. Za normálních okolností jsou tyto systémy v rovnováze, ale ve stresu či při poplachové reakci dochází k výrazné aktivaci sympatika.

Přetížený mozek

Při záchvatu paniky vyšle sympatikus signál žlázám s vnitřní sekrecí, které začnou produkovat adrenalin. Ten má na lidské tělo celou řadu účinků: například způsobí, že se začnete více potit a zvýší se váš srdeční tep. Svaly na hrudníku a na krku se stáhnou, což může vést k pocitu ztíženého dýchání. K životně důležitým orgánům se razantně zvýší přítok krve, zatímco trávení se zpomalí. Pokud se pouze leknete a zjistíte, že ve skutečnosti se není čeho bát, parasympatikus rychle vrátí vaše tělesné pochody do normálu a vy se uklidníte. To však při záchvatech panické poruchy neplatí. Zatím z neznámých důvodů při nich parasympatikus nezafunguje tak, jak by měl, a tělo se chová stále tak, jako kdyby existovalo reálné ohrožení.

Při skutečném ohrožení má taková reakce samozřejmě svůj význam, protože připravuje tělo na útěk, nebo obranu před útočníkem. Ale když jasně vidíte, že vám ohrožení hrozí maximálně od sešívačky na stole, a přesto se vaše tělo chová, jako kdyby na něj útočil aligátor, není se co divit, že si připadáte jako blázen.

Přesnou příčinu toho, proč se najednou vaše tělo zblázní a začne propadat iracionálním záchvatům paniky, lékaři bohužel neznají. Podle některých teorií jde o důsledek přemíry stresu, jiní odborníci je dávají do souvislosti s traumatickou událostí v anamnéze pacienta nebo s jeho genetickými predispozicemi (přesněji s vrozeným menším množstvím serotoninových receptorů). Další teorie mluví o jakémsi přetížení mozku, kdy stačí jen nepatrný podnět ke spuštění bouřlivé reakce. Odborníky mate i skutečnost, že u některých pacientů dochází k záchvatům paniky bez varování a v různých situacích, zatímco u jiných lze vysledovat stejné rysy situací, v nichž se záchvaty paniky objevují.