Nález čekal na archeologa Juana Manuela Romána v španělském městě Carmona, hrobku odhalila rekonstrukce tamního bazénu. „Objevila se díra, do níž jsem prostrčil hlavu,“ popsal Román listu The Times. Poté se do otvoru zvládl vsoukat celý. „To, co jsem viděl, byla římská hrobka. Překvapilo mě, že je netknutá.“
Kromě jantaru a kostí nalezl ve výklenku ve zdi též ampulku z křemenného skla, taková byla podle portálu Art Net ve starém Římě luxusním, drahocenným předmětem. Uvnitř flakonku zůstaly zbytky látky, přečkaly i díky neobvyklé, ojedinělé nepropustné zátce z dolomitu. A samozřejmě díky neporušenosti hrobky, která ji zachovala v naprosté tmě.
Vědci tak mohli prozkoumat, jak starý Řím voněl.
Podle vědomostí autorů studie o parfému je to přitom vůbec poprvé, kdy věda mohla starořímský parfém analyzovat. Archeologie má k dispozici spoustu flakonků a jiných kosmetických nádob, možnost prozkoumat jejich obsah však dosud neměla, substance se nedochovaly.
Parfém, který ušel dlouhou cestu
Carmonský parfém zkoušku času přečkal, jeho obsah vyjevila studie, kterou její autorský tým vydal v magazínu Heritage. Parfém sázel na vůni pačule, líčí magazín Smithsonian. Autoři studie dodávají, že jejich zkoumání vlastně potvrdilo popisy klasických starořímských děl, jako jsou například texty Plinia staršího. Podle nich zahrnovaly parfémy dvě odlišné složky, éterický olej a tuk, v případě carmonského parfému byl rostlinný.
Hrobka zůstala při svém pochodu staletími nedotčená.
Vonnou složku představoval olej ze suchých listů pačule, rostliny, která pocházela z tropických oblastí indického subkontinentu. Do Carmony, ve starořímské době se nazývala Baetica, v římské provincii Hispánii, musela putovat dlouhou a složitou cestou.
Autorský tým dodává, že parfémy staří Římané nepoužívali pouze v běžném, všedním životě. Náležely ke slavnostním příležitostem, jako byly pohřby. Používaly se též k balzamování a potírání zemřelých, ampulky s vůněmi se ukládaly do hrobek vedle ostatků, jako tomu bylo i v té carmonské.
Studie též připomíná, že lidé podle dosavadních vědeckých poznatků začali parfémy používat před pěti tisíci lety, poprvé se měly objevit ve staré egyptské civilizaci. Podle tehdejší společnosti pocházely od boha slunce Ra. Voňavek si vysoce cenily i čínské a perské společnosti. Římská společnost se s nimi seznámila díky výbojům a dobytí východní části středomořské oblasti a války proti vládci seleukovské říše Antiochovi III. Podle lékárníka, lékaře a biologa Dioscorida jejich římští výrobci sázeli na oleje spíše než na alkohol, získávaly je nejčastěji z oliv, sezamu, mandlí.
Podle spoluautora studie José Rafaela Ruize Arreboly se zjištění nyní chopí výzkumnické skupiny, které se snaží starověké parfémy rekonstruovat. Jsou součástí úsilí o multidimenzionální pohled na dějiny, usilují o zpřístupnění například zvuků a vůní minulých stolečností.
Pro portál Science News však Arrebola zdůraznil, že po pačuli rozhodně nevoněl celý starý Řím. „Parfémy byly tehdy vyhrazeny pouze pro vysokou společnost,“ připomněl.
