Když na konci září roku 1992 vyřkne soud v západním Texasu verdikt nad pětašedesátiletým soudním patologem Ralphem Erdmannem, pocit zadostiučinění se u žalujících nedostavuje. Pravomocný rozsudek, tedy deset let probačního dohledu, dvě stě hodin veřejně prospěšných prací a úhrada soudních výdajů ve výši 17 tisíc dolarů, zní totiž jako výsměch spravedlnosti.
Pro Erdmanna, který sedí poprvé na lavici obžalovaných, to ale není nic nového. Americké justici se vlastně smál posledních dvacet let. A dodnes vlastně není zcela jasné, kolik řešených případů dokázal svou přičinlivostí zcela rozvrátit. Spekuluje se však přinejmenším o jedné stovce defektních pitev a záměrném podsouvání důkazů ve dvaceti „velkých“ případech. Ve skutečnosti ale může jít až o tisíce jednotlivých případů.
„Jeho totálně zpackané pitvy byly vlastně jen malým střípkem z širokého spektra nejrůznějších porušení předpisů a narušení výkonu spravedlnosti,“ prohlásil poté Tommy Turner, prokurátor přivolaný k prošetření části případů. „Nic jiného mu ale v daný moment dokázat nešlo.“
Erdmannova obhajoba byla založena na tom, že nikdy nepochybil, nikdy úmyslně nezkreslil údaje nebo fakta a vždy se maximálně snažil vyhovět požadavkům policejních vyšetřovatelů. O prvních tvrzeních se dá směle pochybovat, ale v tom posledním má rozhodně pravdu. Jeho snaha ochotně pomoci náročné práci kriminalistů byla až pověstná, stejně jako schopnost příhodně doložit prakticky jakýkoliv důkaz nebo patologický nález.
Proto platil v Texasu za trumfové eso každého procesu, při kterých soud posílá zlé hochy za mříže.
Muž, kterého práce baví
Problém je, že si důkazy jednoduše vymýšlí. Falšuje pitevní zprávy, pozměňuje záznamy. A tak do vězení kvůli němu často putují i nevinní. Dlouhá léta to Erdmannovi prochází právě proto, že jde všem prokurátorům na ruku. Jenže nic netrvá věčně, a když se tým vyšetřovatelů v roce 1990 poprvé pustí do kontroly výsledků slovutného patologa Erdmanna, nestačí se divit.
Postupně před nimi vyvstává obraz muže, který sám dokázal paralyzovat celý justiční systém. Předně se ale ukazuje, že soudní znalec pravděpodobně nemá ani potřebné vzdělání pro výkon povolání, ve kterém pravidelně podává expertní posudky. K medicíně se poprvé dostal až na vojně, ve Fort Sam Houston. Sice tu pracoval na pitevně, ale pouze jako zřízenec.
Jeho kancelář zdobí diplomy z několika prestižních vysokých škol: Univerzity George Washingtona, Texaské a Michiganské univerzity, berlínské Humboldt-Universität a Národní univerzity v Mexiku. Na většinu z nich se skutečně přihlásil, ale žádnou z nich nikdy nedostudoval. A jeho první doktorát z Mexico City? Tato vzdělávací instituce bohužel přišla o svůj archiv, a tak se jeho reálná účast na přednáškách nedá ověřit. A podobné je to i s kurzem forenzní patologie, který měl prodělat na Univerzitě Johna Hopkinse ve státě Maryland.
Vyšetřujícího prokurátora Turnera tehdy přinejmenším zaráží, že absence hodnověrných údajů o vzdělání patologa Erdmanna nikomu nikdy nevadila. Ale brzy bude překvapený ještě víc, když zjistí, jak činorodý jeho podezřelý v posledních letech byl.
Mistr rychlých výsledků
Stát Texas totiž při práci často využívá nejen soudních patologů, ale i služeb „námezdných koronerů“. Řada venkovských okrsků si totiž nemůže dovolit držet celý patologický tým, a tak na konkrétních případech smluvně spolupracuje s přivolanými lékaři-patology.
Zázračná žena v bílém plášti Massachusettská laboratoř, kde Dookhanová pracovala a podváděla. Annie Dookhanová, chemička kriminologické laboratoře ve státě Massachusetts, je dokladem, že Erdmannův případ bohužel není ojedinělý. Byla považována za nejlepší pracovnici ústavu, která dokázala měsíčně zpracovat přes 500 různých vzorků důkazního materiálu. A pokud se zmíněné materiály týkaly případů drog, její nálezy byly téměř vždy pozitivní. V roce 2011 se ukázalo, že sepsala 95 závěrečných zpráv ke vzorkům, které do laboratoří ještě nedorazily. A další vyšetřování prokázalo, že za dobu svého působení mohla ovlivnit 34 tisíc již uzavřených případů. Ty všechny bylo zapotřebí znovu přešetřit. „Teoreticky mohla poslat za mříže 40 tisíc nevinných,“ prohlásil tehdy žalobce Benjamin Keehn. Dookhanová byla obviněna z celkem 27 přestupků, v 17 bodech byla uznána vinou a byla odsouzena byla na pět let. |
Erdmann evidentně zvládá obojí. Roční stálá práce na pitevně v Lubbock County mu přináší 140 tisíc dolarů, ale bez ustání vyjíždí do terénu. V dalších čtyřiceti okresech pak provádí soudní pitvy za průměrnou mzdu 600 dolarů „od kusu“. Ročně jich zvládne kolem čtyř stovek. Tempo práce a celková výkonnost z něj dělá skutečného šampiona. Zvládne toho za stejnou dobu přibližně třikrát víc než jeho kolegové, a to často nepracuje zrovna v ideálních podmínkách.
Slavné jsou jeho pitvy prováděné v garážích pohřebních ústavů, na zadních zásobovacích rampách venkovských nemocnic (u rozkládajících se těl to kvůli zápachu prý jinak nešlo), v opuštěných domech a na parkovištích. Za pitevní stůl mu jednou posloužily i dveře postavené na dva prázdné barely.
To ale není všechno. Na výsluní jej vynese až jeho odborná spolupráce s policií a soudy. Erdmann totiž vždy, když je zapotřebí, přispěchá s rozhodujícím důkazem. Například v případě násilné smrti dítěte má hlavní podezřelý, otec, alibi na posledních 55 hodin před nálezem těla. Patolog ale stanoví dobu smrti na 56 hodin.
Případy patologa Erdmanna
„S přesnosti na šedesát minut se pochopitelně během pitev operovat nedá,“ potvrzují později ostatní soudní patologové. Jenže na Erdmannově „super-přesné“ výpovědi je postaven celý případ a obviněný putuje za mříže. „Věřím, stejně tak jako věřím v to, že zítra vyjde slunce, že Erdmann opakovaně falšoval toxikologické zprávy, tak aby jejich vyznění pomáhalo uzavírání případů,“ říká dnes Don Hurley, právník z Lubbocku, který proti posudkům patologa opakovaně neobstál.
A pokračoval: „Erdmann dokázal říct nebo udělat cokoliv, aby kolem obžalovaných vytvořil důkazní auru viny. A myslím si, že mu za to byli všichni soudci dlouho vděční.“
Z některých jeho případů čiší amatérismus. Tělo čtrnáctiletého ubitého chlapce, nalezené v kontejneru? Podle Erdmanna je příčinou smrti udušení. Žena uškrcená ve vaně šňůrou? Nešťastná náhoda, utopení. Z vraždy dokázal vyrobit sebevraždu a ze sebevraždy nehodu.
„Některé ze závěrů Erdmannových zpráv jsou opravdovou urážkou lidské inteligence,“ říká dnes bez obalu soudní ohledávačka Linda Nortonová. Vrcholem je pak případ, který Erdmann doslova odepíše: ztratí totiž hlavní důkaz. Oddělenou hlavu zastřeleného muže prostě zapomene na parkovišti. Zmizí tím i kulka uvnitř a případ se k soudu nedostane. Díky dobrým konexím se soudními prokurátory z celého Texasu mu všechno prochází. Třeba to, že na pitvy bere svého třináctiletého syna nebo že u práce svačí.
„Některé z jeho pracovních návyků byly přinejmenším podivné,“ vypovídá u soudu státní návladní Randy Sherrodová z Randall County. „Přišlo mi občas, že nerozezná vlastní levou ruku od pravé. Taky si v chladicích boxech dlouho schovával některá těla nebo jejich části.“
Prokurátor Turner se do sporu s Erdmannem, byť nepřímo, dostal už tři léta před procesem z roku 1992. Jeden z texaských soudních asistentů tehdy srazí na noční ulici ženu, která zemře. Turner případ vyšetřuje a je překvapen, s jakou rychlostí dorazily výsledky testů. Žena podle nich byla namol opilá. Výsledky rozboru krve zmíněného asistenta dorazí až s týdenním zpožděním. Později se ukáže, že mrtvá žena byla přísnou abstinentkou.
Geniální patolog? Ne, jen podvodník
„Na tom případu toho nehrálo spoustu a všichni jsme měli divný pocit, že to není v pořádku,“ vzpomínal Turner. „Do případu se silně promítaly emoce a zájmy soudů a soudců a celé to nakonec vyšumělo. Tehdy mi v paměti utkvělo jméno Ralph Erdmann. Patolog, který tyto rozporuplné výsledky dodal.“
A bylo toho víc a víc. Nález těla důchodce v zapadlé uličce? Vyšetřovatelé pracují i s hypotézou obchodu s drogami. A Erdmann má rázem jasný důkaz: přítomnost zbytkových stop po požití kokainu. Až později se ukáže, že starý muž zemřel na infarkt.
To už se ale píše rok 1991 a patolog s pochybnou pověstí láme rekordy. Provádí celkem 480 pitev v terénu a jeho „žárlivostí stižení kolegové“ už nahlas reptají. To se přece nedá stíhat!
Pochopitelně. Patolog Ralph Erdmann totiž většinu pitev ani neprovádí a ve svých zprávách snivě bájí. Prokáže to případ jednačtyřicetiletého Craiga Newmana. I v jeho těle Erdmann nachází kokain. Pozůstalí však něco takového razantně odmítají. Vyžádají si pitevní zprávu a všimnou si, že patolog v ní uvádí, jak je běžné, i váhu vnitřních orgánů. Například gramáž sleziny, o kterou ale Newman operativně přišel už před lety.
Vyžádají si tedy exhumaci, při které se zjistí, že pitva nebyla vůbec provedena. A případ naštěstí dostane prokurátor Tommy Turner, který má s neomylným patologem nevyřízené účty.
„Prostě jsme začali vykopávat další těla,“ popisuje vyšetřování Turner. „A už u sedmého to bylo naprosto jasné. Ralph Erdmann je prostě lhář. Na žádném ze sedmi těl, která odborně vyšetřoval, nebyla provedena pitva, a podrobnosti, jako je váha orgánů si vymýšlel. Podobně si počínal i s nejrůznějšími krevními nálezy a rozbory.“
Bublina praskla. Erdmann vyšel od soudu poměrně lacino. Texaskou justici ale svou cílenou neschopností dokonale znemožnil a prošetřování tří tisíc případů jeho pitev, které by mohly vést ke změně již vynesených rozsudků, zahltily všechny soudní márnice v zemi.
Erdmann vězení nakonec přece jen neunikl. V roce 1995 u něj policejní kontrola nalezla nelegální sbírku 122 střelných zbraní, včetně samopalů a brokovnic. Za porušení podmínek probace byl odsouzen na dvě léta.
