Přináší však do něj něco jiného. Tu scénu sledovaly desítky miliony Brazilců na televizních obrazovkách. Amorimová běží bosa napříč hřištěm, aby ve středovém kruhu políbila své hráče, kteří právě vyhráli titul. Obejme Ronaldinha a potom i další. Fotbalový národ šílí.
I proto, že každý šestý Brazilec je fandou Flamenga. Odhaduje se, že jich je 36 milionů. Ale tahle žena v čele klubu se jim očividně zamlouvá. I proto, že přišla v časech, kdy loď Flamenga nabírala vodu a plula tak ztěžka, až to připomínalo ztroskotání. Ale ona z toho vykormidlovala.
Hanba mužům...
Začala v prosinci 2009. Navrhl ji odcházející prezident klubu, kde už nějakou dobu působila. Nějak to prošlo. Spíš z úcty k prezidentovi než k ní. A pak to přišlo.
Čekaly ji těžké časy. Sotva se stačila rozkoukat a už se octla v oku hurikánu. Tenhle velkoklub stíhala aféra za aférou. Možná si vzpomenete i vy: pár měsíců po jejím nástupu si policie přišla pro brankáře prvního týmu jménem Bruno Fernandes das Dores de Souza. Obvinění: mučil a zabil svoji přítelkyni, s níž čekal dítě. Věc byla pro klub o to horší, že šlo o kapitána.
Do problémů se dostala i další hvězda týmu útočník Adriano Leite Ribeiro. Měl těžké problémy s alkoholismem a policie ho vyslýchala, protože měla docela silné podezření, že je napojen na obchodníky s drogami.
Je jasné, že tyhle věci nemohla nová šéfka ovlivnit, ale lidi kolem fotbalu to neřešili. Vina padala na ni. To víte, ženská...
Viděli před sebou jen obraz klubu, kde nepanuje kázeň, a od toho byl jen úkrok k výkřikům typu Hanba mužům, kterým žena vládne.
Říkalo se, že zvolení Amorimové byl omyl, protože na tenhle mužský svět je žena slabá. A protože rozhozený klub začal prohrávat a naštvaní diváci zůstávali doma (ti, kteří přeci jen přišli, ji s oblibou posílali zpátky do kuchyně), najednou probleskovaly zprávy, že někteří členové výboru chystají puč.
Vypadalo to na rychlý konec s ostudou.
Ale dopadlo to jinak.
"Vůbec se nebála."
"Pokusila jsem se dát barák do pořádku," prohlásila Amorimová později. Tahle máma čtyř dětí začala bojovat, protože to má už v krvi.
Amorimová totiž není žena, na kterou stačí mužským houknout. Tak trochu za to může fakt, že její sestra Paula dostala ve třech letech astma. Jak to s tím souvisí?
Lékaři Paule doporučili, aby chodila plavat. Mohlo by to prý pomoci. A Patrícia chodila s ní. Nakonec doplavala na olympiádu.
Že má talent, bylo zřejmé hned, protože už v pěti letech zvládla trasu v zátoce Guanabara v Riu. Doprovázel ji člun a vedle ní plaval instruktor a několik dalších plavců, mnohem starších dětí. "Vůbec se nebála," citoval New York Times její matku.
Prezidentka má ve své kanceláři fotku, na níž je zachycena, když vylezla z vody. Ostatní plavci jsou skoro dvakrát větší než ona.
Brzy začala naplno trénovat. Její přítelkyně a plavecká kolegyně Deborah Frochtengartenová řekla stejným novinám, že vždycky byla první v bazénu a poslední z něj vylézala.
Byla k sobě tvrdá.
Skoro jako chlap, chtělo by se říct.
V devatenácti odjela na olympiádu do Soulu. Než v roce 1991 ukončila kariéru, stala se osmadvacetkrát mistryní Brazílie.
Dres Flamenga s desítkou věnovala Baracku Obamovi.
Ten, kdo závodně plaval, ví, jaká je to řehole. Plavec nemá okamžiky, kdy se raduje z vlastní obratnosti nebo úspěšné akce, nezná ani chvíle, kdy jiní sportovci při přerušení hry odpočívají. Čeká ho jen dřina a nekonečné bazény, k nimž potřebuje železnou vůli a zaťaté zuby.
A tohle Amorimová zúročila i na souši.
Problém i šperk Ronaldinho
Nejdřív se prosadila v politice, v roce 2000 byla zvolena do městské rady Rio de Janeira a od té doby vyhrála všechny další volby. Pak přišly volby ve Flamengu, klubu, pod který spadá například i volejbal, plavání či basketbal, jemuž ale vládne hegemonie fotbalu. A jak už bylo řečeno, tehdejší šéf Flamenga Helio Ferraz ji oslovil s nabídkou, která zněla jako sci-fi.
Tak divné to ale zase nebylo. Sport a tenhle klub byly vždycky tím, co ji táhlo. Amorimová za Flamengo závodila celou kariéru, v jeho barvách nezískávala jen brazilské tituly, ale také vytvořila devětadvacet jihoamerických rekordů. "Vlastně jako bych se ve Flamengu narodila," řekla. "Strávila jsem tam víc času než doma."
Plavala volný způsob, a tak se dá s nadsázkou říct, že byla připravena i na boje jiného druhu. Tahle schopnost a vůle získaná v bazénu se projevily, když se klub octl v krizi.
Vymyslela tah, který zastavil propad. Přitáhla hvězdu hvězd. Ta zpráva přišla jako z čistého nebe, o to byla účinnější. Jednoho dne svolala tiskovou konferenci a oznámila, že do klubu přichází Ronaldinho.
Bylo to přesně to, co Flamengo potřebovalo. Ronaldinhovi se sice na začátku nedařilo a zklamaní fanoušci to dávali hlasitě najevo, ale pak se chytil. Klub vyhrál v roce 2011 mistrovství státu Rio de Janeiro.
"S jeho příchodem se vrátil duch radosti," řekla Amorimová, která prohlašuje, že by z Flamenga chtěla udělat další Barcelonu, za kterou Ronaldinho ostatně hrával.
Jenže to něco stojí. A tak se ukázalo, že Ronaldinho znamená potíž nového druhu.
Jeho plat je vysoký. Klub platí jen čtvrtinu, zbytek sponzor, sportovně marketingová skupina Traffic. Jenže partneři se rozešli a před pár týdny začalo dusno: Ronaldinho zapomněl na polibky a hrozil, že když nebudou peníze, nebude hrát. Není divu, protože Traffic mu za měsíce předcházející roztržce dokonce dlužil v přepočtu asi 33 milionů korun.
A když je hlavní hvězda rozhozená, nedaří se ani klubu. Rychle vypadl z Copa Libertadores, což je obdoba evropské Ligy mistrů, vypadl i z mistrovství státu Rio de Janeiro.
Zase se zatahuje.
Uvidíme, jak to železná lady zvládne teď.
