Stalo se kdysi v americké televizní show: moderátor se zeptal jedné ženy z publika, koho by si vybrala, kdyby se měla ocitnout na pustém ostrově. Chvilku přemýšlela, a pak řekla: "Paula Hogana. Krokodýla Dundeeho." Manžel se dotčeně zeptal: "No dovol! A proč sis nevybrala mě?" Na to paní: "Uměl bys postavit přístřešek, najít vodu a zachránit mě před divokými zvířaty nebo lidojedy?"
Manžel se zahloubal a pak do všeobecného smíchu řekl: "Když o tom tak přemýšlím, vybral bych si asi taky Paula Hogana."
Ten muž je pojem. Ošlehaný, svalnatý a šlachovitý, ví si rady v každé situaci a nebezpečí zažehná obrovskou dýkou. Pravý chlap z divočiny. Vůbec nevadí, že ve skutečnosti je vysloveně městský typ, který radši čokoládové cookies než pořádný steak. A vůbec to není chlápek, pro kterého představa perfektního dobití baterek znamená výpravu do buše a přenocování pod širákem.
Jeho donedávna manželka Linda Kozlowski, která s ním hrála v Krokodýlu Dundeem, vyprávěla, jak ji při natáčení v australské divočině štval svou pohodlností. "Když jsme měli dva dny volna, chtěla jsem na výpravu, někde chodit nebo lézt. A on řekl, že ne, že budeme ve svých karavanech a budeme se koukat na video."
Ale pro miliony lidí už navždy zůstane drsným lovcem krokodýlů, jenž je v divočině jako doma. Hogan je dnes už starým krokodýlem, protože mu na podzim bude pětasedmdesát. Dundeeho už mu ovšem nikdo neodpáře, protože byl hercem této jediné životní role. Ale čekal na ni pěkně dlouho.
Australská vlna
Byl to geniální nápad. Někdy v roce 1977 se v buši v severní Austrálii ztratil honák dobytka jménem Rodney Ansell. Člun mu převrhl krokodýl a Rodney mu jen taktak unikl. Zůstala mu puška, spacák a nůž, ale neměl pitnou vodu. Hledal ji tři dny. Pak dva měsíce bloudil a jedl ulovenou zvěř. Jeho rodina ho dávno považovala za mrtvého, ale nakonec byl zase v civilizaci.
Stal se hrdinou Austrálie, byl ztělesněním australského chlapáctví, na nějž si protinožci pořád potrpí, a umění přežít, neboť Australané si rádi namlouvají, že jsou stejní jako v pionýrských časech. Natočili o něm dokument a Ansell s pomocí profesionálů napsal o své anabázi i knihu. Když si ji přečetl televizní bavič Paul Hogan, napadlo ho, že by to byl námět na film. Jaký, to už víte.
Byl to pohádkový úspěch. Film, který měl premiéru v roce 1986, stál šest milionů amerických dolarů (někde se uvádí, že devět) a vydělal 375 milionů. A to je číslo z konce 80. let. Pro Paula Hogana to byla životní trefa.
Ne že by nebyl doma slavný a ne že by byl chudý. Už v roce 1985 ho vyhlásili Australanem roku. Ale do Ameriky pronikl jen v reklamě na pivo. Teď se do ní dostal částečně i proto, že ho tam donesla australská vlna, na níž se svezl třeba i Mel Gibson, další australský tvrďák. Australský chlapák se v té době stal v Americe mýtem.
Austrálie měla vždy pověst trochu divokého a trochu buranského kontinentu, něco jako Divoký západ za mořem. A Američané, kteří už svou nevázanost spoutali MacDonaldem a colou, tiše obdivovali chlápky, kteří mluvili úsečně jako kovbojové, nedělali s ničím cavyky, dokázali zastavit zločince i krokodýla a ještě přitom sršeli vtipem.
Paul Hogan vyprávěl pro časopis People, jak od Američanek najednou dostával tisíce nabídek k sňatku, mladí američtí yupies pili australské pivo a celé rodiny odlétaly na dovolenou "tam dolů", aby se podívaly, jestli tam všichni nosí kolem krku náhrdelník z krokodýlích zubů.
Skoro jako by věřili, že Austrálie je plná dobře naložených lovců krokodýlů. Hogan jim už tehdy bral jejich iluze: "Každý, kdo žije v Queenslandu a v životě zastřelil aspoň jednoho malého krokodýla, o sobě říká, že je Krokodýl Dundee. Ale jediný opravdový lovec krokodýlů, kterého jsem potkal, byl neuvěřitelně nudný patron. S ním by nikdo nechtěl v hospodě strávit ani pět minut."
Manželské peripetie
Ale to nevadí. Krokodýl Dundee byl pojem. Postava, typ, představitel i film. Paul Hogan byl na vrcholu, přestože s cestou vlastně začal až v pětačtyřiceti.
Do té doby dělal všechno možné. Syn důstojníka z povolání vyrůstal v Sydney a těsně před maturitou nechal studií. Pak jezdil s náklaďákem, dělal údržbáře mostů včetně toho slavného v Sydney, byl plavčíkem, boxerem (a nikoliv špatným), odborovým předákem, dostihovým sázkařem. Vypadalo to všelijak, ale v roce 1972 se chytil televize: vyhrál soutěž talentů, kde stepoval a přitom vrhal nože. Jistě uznáte, že něco takového člověka kvalifikuje pro to, aby začal vystupovat v pořadu zvaném Denní události. Australané si to mysleli také. Po dvou letech měl Hogan dokonce vlastní show.
Pak po jedenácti letech vzal do ruky knížku s příběhem ztraceného a zase nalezeného Rodneyho Ansella. Pár let poté o něm časopis People napsal, že se stal Travoltou 80. let.
Krokodýl Dundee byl v desítce nejúspěšnějších filmů všech dob, byl nejúspěšnějším cizím filmem, jaký kdy dovezli do Ameriky. A Hogan za roli Micka Dundeeho dostal Zlatý glóbus, navíc byl za scénář nominován na Oscara.
A film změnil i jeho život, jak jinak. Zpočátku to vypadalo, že si Hogan úspěch nepustí pod kůži. Pořád žil s manželkou Noelene a pěti dětmi v domku na předměstí Sydney. Ale přišly problémy a Hoganovi se rozvedli. Bylo to už podruhé.
Tento pár, který se vzal, když bylo oběma osmnáct (ve dvaadvaceti měli už tři syny), měl už jeden rozvod za sebou. Po dvaceti letech manželství se pro sebe vzájemně stali jen kusem nábytku, a tak šli od sebe. Nebyly v tom žádné holčičky lepící se na hvězdu. Paul měl hodně práce ve studiu, domov mu byl ukradený. "Nezajímalo mě, jestli je rozbitá lednička nebo co dělají děti ve škole." Po deseti měsících se zase vzali.
Ale při repríze už to bylo jiné. Byla tady Linda Kozlowski, herečka z Krokodýla Dundeeho. A za nějakou dobu se za ní Paul stěhoval do Kalifornie, kde si koupili a zrenovovali krásný viktoriánský dům na pláži a k němu si nechali udělat japonskou zahradu. Bylo to vzorné manželství, ale před několika týdny opět krachlo. Paul Hogan to komentoval slovy, že po dvaceti letech začne každou ženu nudit. Starý krokodýl tak je nyní i osamělý krokodýl.
Trochu jiný Krokodýl Dundee
A dost sešlý. Musí trpět, jak americký bulvár popisuje jeho údajné kosmetické operace, jimiž si snaží vylepšit vzhled. Přibral a pryč jsou časy, kdy mohl říkat, že může sníst všechno, a kdy v jednom rozhovoru položil "australskou" řečnickou otázku: "A proč by oběd nemohl začínat zmrzlinou?"
Pryč jsou bouřlivácké časy ještě před pěti lety, kdy se hádal s australskou vládou kvůli obvinění z daňového úniku, který měl v přepočtu dělat 650 milionů korun. Tehdy ho dokonce úřady nenechaly odletět z Austrálie, on jim nadával do všiváků a nakonec spor vyhrál.
A pryč jsou i časy, kdy býval tak vzteklý, že sekačku, která nechtěla naskočit, hodil přes plot. I když možná že to je jen historka pro povzbuzení image chlapa, boxera a lovce krokodýlů. Anebo se možná nikdy nestala. "Pořád slýchávám vyprávění o mých sobotních řáděních, která se nikdy nekonala, z míst, kde jsem nikdy nebyl, která vyprávějí moji nejlepší přátelé, které vůbec neznám."
Ten chlápek je totiž jiný, než jak si ho lidé automaticky představují. A nejde jen o to, že měří pouze nečekaných 173 centimetrů. Hlavně má IQ přes 140. A jeho vykladači říkají, že za úspěchem Krokodýla Dundeeho nebyla jeho filmová mužnost, ale ztotožnění se s člověkem, který se podvědomě brání všem novinkám civilizovaného světa a chce si žít po svém, postaru, protože ty novinky vůbec nepotřebuje.
A tak byl vlastně největším bouřlivákem pravý předobraz Krokodýla Dundeeho, Rodney Ansell. Ten to však hodně přehnal. Když zbankrotovala farma, do které vložil peníze ze své slávy, přepadl u Darwinu dům, kde rodičům hrozil, že zabije jejich děti. Potom zastřelil policistu a nakonec policisté zastřelili jeho.
