Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu


Peter Cropper udělal z klasické hudby adrenalinový, extrémní sport

aktualizováno 
Klasika smíchaná s punkem, cit s drzostí, důstojnost s živočišností. Houslista Peter Cropper dokázal, že vysoké umění nemusí být odcizené, že vážná hudba se dá hrát i v triku a že smyslnost se může dotknout nebes. Zakladatel věhlasného britského souboru Lindsay Quartet zemřel ve věku devětašedesáti let.

Peter Cropper (úplně vlevo) vracel klasické hudbě živočišnost. | foto: Profimedia.cz

„Neříkám, že to bylo všechno vždycky přesné,“ přiznal jednou magazínu Chamberstudio, lítost nad chybami v hudební interpretaci v tom však nebyla: „Kdo ale chce perfekcionismus? Perfektnost je sterilní, umělá. Jsme přece lidské bytosti.“ Ne, Peter Cropper nepřistupoval k hudbě konformně.

Nikdy jsem nepracoval

Narodil se v roce 1945 a jistě se dá říci, že hudbu měl vepsanou v genech, dědeček byl šéfem liverpoolského filharmonického orchestru a strýc hrál pětatřicet let první housle ve filharmonickém orchestru BBC. A housle se staly též Peterovou milenkou, hru na ně studoval i v Královské hudební akademii v Londýně, sklízel ocenění, nejen za nejlepší recitál posledního studijního roku.

Nakonec se ale muziky chopil po svém. Nebyl v tom exhibicionismus, jen potřeba vyjádřit, co hudbou cítil. Pravda, mnozí to viděli spíše jako posedlost.

A další se pohoršovali, když soubor Lindsay Quartet, který založil, překračoval hranice. „Ano, někdo mrmlal, když jsem měl vedle stojanu postavenou flašku Fanty,“ vzpomínal Cropper. Mnoha jiným se nelíbilo, když místo nažehlených košil a kravat vystupovali v trikách s Beethovenem. Kvartet vznikl ve složení Cropper, Michael Adamson, Roger Bigley a Bernard Gregor-Smith a během čtyřiceti let své existence změnil složení jen dvakrát, Adamsona nahradil v roce 1972 Ronald Birks a o třináct let později zastoupil Bigleyho Robin Ireland.

Soubor rozrazil scénu klasické hudby jako blesk a Copper byl jeho zářícím hrotem. Byl mužem mnoha gest, melodie hrál prý i obličejem, měl „jiný výraz pro každou harmonii“, napsal o něm jeden hudební kritik. Muzika pro něj byla komunikací, výměnou, sdělováním. „O čem jiném život je? Když upečete koláč, nechcete si ho jen nacpat celý do pusy sám, chcete se s ním podělit,“ říkal. A o svou schopnost hrát se dělil se vším temperamentem.

„Ničeho se nebál,“ poznamenal jeho pozdější klavírista Martin Roscoe, „vždycky hodně riskoval, aby se dostal až na dno hudby. Inspiroval.“ Recenzent časopisu Gramophone jej nazval Mickem Jaggerem houslové hudby, další napsal, že Lindsay Quartet jsou vyjádřením klasické hudby, které se blíží extrémním sportům, v čele s houslistou, ano, myslel jím Croppera, který „hraje jako posedlý“.

V Lindsay Quartetu se navíc setkal s podobně naladěnými hudebníky, láska k hudbě bez jakékoli formálnosti byla značkou souboru. Během vystoupení si členové kvarteta měnili pozice na židlích, aby narušili stereotyp a unylost koncertů vážné hudby. A po koncertu si rádi poklábosili s posluchači na baru.

Fungovalo to, jejich představení byla uhrančivá, vyprodaná. A divoká. Hráli Bartóka, Haydna, Mozarta, Schuberta, ale především Beethovena. Podle serveru The Guardian byl přitom Copper jedním z mála houslistů, který si troufl zahrát klidné Beethovenovy pasáže opravdu pomalu. „Bylo neuvěřitelné, jak dokázal tentýž člověk vyjádřit nemilosrdnou, skoro násilnou osobnost v allegru, a poté si sesednout k tak duchovnímu, bezčasému adagiu,“ napsal redaktor.

„Vždycky myslel víc na hudbu, kterou hrál, ne na sebe jako interpreta. Měl za to, že kvarteto musí být něčím víc než jen složením čtyř lidí,“ řekl jeho syn Martin. A muzika pro něj byla vždycky víc než práce. Martin Roscoe vzpomínal, že když spolu jednou nacvičovali jednu Schubertovu sonátu, Copper si nad onou krásou povzdechl: „Poslouchej... a za to náš ještě budou platit!“ „Vždycky říkal, že nepracoval ani jeden den ve svém životě,“ vzpomínal Roscoe.

Autoři: ,



Nejčtenější

Není nad to, chodit nahá po bytě, říká MOgirl Karolína

„Jsem usměvavá, infantilní, střelená, vtipná a hodná,“ říká MOgirl Karolína.

Láká ji nebezpečí a přiznává, že umí být střelená a infantilní. A ničeho ze svého života nelituje. „Řídím se mottem, že...

Experimenty na lidech: americký stát potají plošně šířil bakterie

Jezdily rychle a hlavně po celé zemi. Autobusy Greyhound proto armáda využila k...

Infikoval vlastní obyvatele bakteriemi a viry, které ničily zdraví a dokonce zabíjely. Potají. Po dlouhých dvacet let...



Orgasmus, pro který nehnete prstem. Internetem se šíří erotická hypnóza

Stačí se soustředit, nabádají erotické hypnotizérky.

Má to být bezdotykové sebeuspokojení. Prosté fyzických stimulů, cesta k orgasmu při něm vede čistě skrze mysl. Podle...

Hnědé kobylky: jak dobře si malí a hlavně velcí nacisté žili z cizího

A tohle je také naše. Nacisté jako Adolf Hitler a Hermann Göring nejen...

Špičky nacistického režimu si za veřejné peníze stavěly soukromé rezidence, důstojníci SS si jen tak přivlastňovali...

OBRAZEM: Nahá jóga vás zbaví stresu a zlepší sex, věří její učitelka

Jejím studiem už prošly stovky žen. Nedopřává se jim v něm však jógy v...

Jejím studiem už prošly stovky žen. Nedopřává se jim v něm však jógy v tradičním balení, před lekcí se totiž svlékají....

Další z rubriky

Norton I.: zapomenutý příběh císaře Spojených států

Neměl žádnou politickou moc a jeho „vliv“ spočíval na tom, že bavil San...

Po dvě desetiletí bylo v devatenáctém století San Francisco sídelním městem císaře Nortona I., na jehož vládu vlídné...

Nemířil nízko: Barry Seal létal pro drogové kartely i CIA

Barry Seal si zahrával. A nakonec za to zaplatil životem.

Byl velmi schopným pilotem, obratným pašerákem drog a informátorem státních úřadů. Pilot Barry Seal sehrál v americké...

Recy Taylorová: oběť sexuálního a rasistického násilí, která nemlčela

Recy Taylorová v roce 1944, v roce, který jí změnil život.

Sedm ozbrojených mužů ji uneslo, s puškou u hlavy ji šest z nich znásilnilo, pak ji vyhodili z auta. Nikdy nebyli...

Už víte, kam do školky?
Už víte, kam do školky?

Také vás čeká tento rok zápis do školky? Poraďte se, jaká školka je nejlepší ve vašem okolí, či jestli zvolit státní nebo soukromou.

Najdete na iDNES.cz