Když se reportérka Kim Wallsová nevrátila letos 10. srpna v noci domů, zalarmoval její přítel policii. Věděl, kam se obrátit, Wallsová se netajila dostaveníčkem s charismatickým vynálezcem a kapitánem ponorky Peterem Madsenem. Jenže na moři sice Madsena a plavidlo objevila, po mladé ženě však ani stopy.
Po jedenácti dnech voda vydala zohavený lidský trup, bez hlavy a údů. Že to jsou ostatky švédské novinářky, potvrdila DNA. Do té doby byl majitel ponorky UC3 Nautilus spíše jen dánskou celebritou, šíleným vynálezcem lokálního věhlasu. Teď se však začal ptát celý svět: kdo je Peter Madsen? A kousek po kousku dával s pomocí dánských novinářů dohromady kamínky mozaiky příběhu, který se vymyká životům běžných lidí snad ve všech ohledech.
Kriminalisté vyšetřují úmrtí švédské novinářky (srpen 2017):
22. srpna 2017 |
Chlapec, který chce do oblak i do mořských hlubin
Madsen se narodil v roce 1971 a spolu se třemi bratry vyrůstal na největším dánském ostrovu Sjælland, asi sto kilometrů západně od Kodaně. Nebylo to nejšťastnější dětství. Když mu bylo šest let, jeho matka, o šestatřicet let mladší než jeho otec, se dala rozvést. Od té doby žil s otcem. Údajně hrubiánským, autoritářským, násilnickým.
„Když myslím na otce, myslím na to, jak se musely cítit děti v Německu, když jejich tátové byli veliteli v koncentračních táborech. Jak se člověk cítí, když ví, že byl jeho otec ničema?“ řekl Madsen v roce 2014 svému životopisci Thomasu Dhursingovi. Ne, jeho otec oficírem v lágru nebyl, ale nacistům pomáhal. Jako tesař stavěl pro německé okupanty v Dánsku bunkry a kasárna.
Čím tesknější dětství Peter měl, tím víc měl hlavu v oblacích. Snil o letech do vesmíru, o překonávání hranic známého. A nejen snil. Studoval, učil se, navrhoval. Podle vlastních slov se už jako chlapec domohl takových znalostí, že jimi mátl i autority. Kdo ví, kolik pravdy a kolik vymyšleného vychloubání je na jeho historce, jak dokonale popletl svým věděním inženýra z dánského námořnictva, že onen odborník nepoznal, že se baví s puberťákem, a strávil s ním dvě hodiny učenou disputací?
Peter však nezůstával jen u diskuzí. Ještě ve školních letech podnikl hned tři pokusy o vypuštění vlastní raketky. Pravda, úvodní dva neskončily podle plánu, premiérový na dvorku blízké továrny, druhý na zahradě blízkého sanatoria. Při třetím pokusu se však raketka vznesla do výšky nějakých sto metrů.
Peter Madsen však chtěl ještě výš. Když v roce 1989 jeho jednaosmdesátiletý otec, o něhož se poslední roky staral, zemřel, vydal se Peter na univerzitní studia inženýrství. Jenže institucionální výuka nebyla nic pro něj. Jakmile měl za to, že se dověděl dost, aby mohl konstruovat vesmírné rakety a ponorky, školu sebevědomě opustil.
Muž plný vášně a zlosti
Nebyla to jen domýšlivost. Talent a znalosti, a především urputné odhodlání mu nikdo nemůže upřít. To proto se stal dánskou celebritou s aureolou šíleného vynálezce, synonymem amatérské vesmírné turistiky. V roce 2008 zakládá firmu Copenhagen Suborbitals a o tři roky později si připisuje úspěšné vyslání rakety z plovoucí plošiny na Baltském moři do vesmíru. „Peter Madsen nacházel jednoduchá řešení velkých problémů a stal se inspirací dokonce i pro profesionální konstruktéry raket po celém světě,“ píše v Madsenově biografii Djursing.
Umanutý, snílkovský vynálezce však míří i do mořských hlubin. Ponorky staví od roku 2002, v roce 2008 se chlubil největším soukromým podvodním plavidlem světa.
Sledujte aktuální zpravodajství |
Pro své projekty se mu vždy podaří sehnat podporovatele, sponzory, pomocníky, je totiž tak přesvědčivý, jak bývají lidé, kteří nepochybují o vlastní cestě, poslání a snech. Jenže málokdo v alianci s ním vydrží. Je totiž tak nesnesitelný, jak bývají lidé, kteří nevidí dál než na vlastní ambice. I proto se s ním rozešel někdejší konstruktér z NASA Kristian von Bengston, který mu pomáhal sestrojit onu první raketu, která vyletěla do vesmíru. „Jsem si plně vědom toho, že za Kristianův odchod může moje povaha,“ přiznal tehdy v roce 2014 Madsen.
Opravdu, představte si všechny vlastnosti, které si dají spojit s vynálezcem posedlým svými sny – a u Madsena je najdete. Nekompromisní, nemá rád, když se mu odporuje, střídají se u něj nálady, popisují jej jeho přátelé. Je to člověk, který je nazlobený na Boha i na všechny ostatní, řekl o něm životopisec Djursing a pokračoval: „Konflikty jej pronásledovaly po celý život. Má problémy vycházet s lidmi, má vysoké ambice a chce, aby bylo vše po jeho.“
Madsenovu rozporuplnou osobnost neskrývá ani nevlastní bratr Benny Langkjaer Egeso. „Je velmi zvláštní, a to jej změnilo v největšího nepřítele sebe sama,“ uvedl. I jeho kolega z ponorky Gwaino Razz přitakává, že Madsen je „unikátní, ale není sociální osobou“.
Je asketou. Většinu života bydlí buď ve svých dílnách, nebo v ponorkách. Podle přátel bývá jeho jediným majetkem pytel oblečení a knihy o druhé světové válce a kosmických letech. A pořád sní. O dalších a dalších nápadech.
Hledání svobody
V roce 2014 v rozhovoru uvede, že jeho největší ambicí je letět nad Kodaní ve vzducholodi. „Rád bych potají postavil vzducholoď a letěl přes Kodaň, zatímco by mě dole na zemi honila policejní auta. Přistál bych mezi dvěma věžemi Roskildské katedrály a policie by tam čekala, aby mě zatkli,“ líčil svůj sen. A dodal, že by si též přál mít zápis v trestním rejstříku. „Ale nemyslím tím za vyloupení banky. Bože, samozřejmě, nesmím nikomu ublížit,“ dodal slova, za něž je dnes jistě rád.
A s touhou postavit se autoritě souzní i jeho doznání, že pro něj ponorka znamená svobodu. Doznání, které novináři dávají do souvislosti s jeho slovy o tom, že smrt jeho otce pro něj otevřela „hledání osobní volnosti“. Jako by ji hledal i pod vodou. „Můžete se potápět celé týdny, být prostě pryč od okolního světa. Zatím nikdo nevymyslel bezpečný způsob, jak vystopovat ponorku. Můžete se pohybovat svobodně, aniž by to někdo zaznamenal,“ říkal zasněně.
Svobodu však možná hledal i jinde než pod vodou a v oblacích. Ačkoli měl stálou družku, žili podle novinářů v otevřeném vztahu. „Nikdy jsem nepochopil, proč by se sexualita měla omezovat jen na dva lidi,“ řekl prý svému životopisci.
A netrpěl předsudky. Německý list Der Tagesspiegel líčil, jak v Madsenově dílně na ostrově Refshaleøen poblíž průmyslové čtvrti na oslavách pobíhali, v hale plné robotů, kde všechno blikalo, nazí lidé. Na tamních večírcích se lidé převlékali za mořské panny, vlkodlaky a vyžívali se ve svých fetišistických choutkách. Jindy pozval švédskou striptérku, aby se s ním koupala v nádrži na testování ponorek.
I hudebník Jonas Wegner líčil svou návštěvu Madsenova plavidla ve velmi obskurních konturách. „Byl oblečený jako německý důstojník. Mluvil německy. Byl velmi excentrický,“ popsal. „Vše muselo být přesně tak, jak naplánoval, a každý musel být v řadě,“ přidala svou zkušenost z ponorky Susanne Johanssonová z dánského listu BT.
Ve světle hrůzného nálezu novinářčina těla a vraždy, z níž je obviněn, však ční jiná slova o jeho podvodním azylu Nautilu. Jejich autorem je on sám. „V Nautilu sídlí prokletí,“ napsal v době jedné z mnoha vážných rozepří se svými pomocníky, které za svůj život svedl.
A pokračoval: „Ono prokletí jsem já. Dokud budu existovat, nebude na Nautilu klid.“
