Na úvod jen pár čísel, už jen díky nim si uděláte představu o tom, jakým kolosem USS Theodore Roosevelt je: délka letové paluby činí 333 metrů, výška lodi dosahuje 74,4 metru. Najdete na ní až 90 letadel a vrtulníků, včetně letecké posádky ji obsluhuje 5 500 lidí.
Pro běžného smrtelníka jsou ta čísla jen těžko představitelná. Vybereme si tedy něco menšího, lépe představitelného: každá ze dvou kotev váží 30 tun, jeden článek jejího řetězu pak 163 kilogramů. Neuvěřitelné.
Neuvěřitelné je ostatně celé toto monstrum. Ano, všichni jsme viděli Top Gun nebo filmové dokumenty, ale až na lodi samotné si uvědomíte tu obrovskou sílu.
„Když mi řekli, že budu mít možnost navštívit letadlovou loď, nejprve jsem si říkal, že to bude fajn zážitek. Jenže: Byl to životní zážitek! Když člověk vidí, jak operují, tankují, jak funguje zásobování, i když pevnina je stovky kilometrů daleko, jak letadla přistávají na pár metrech, jak je všechno promyšlené, bere to dech,“ říká Petr Kopfstein. „Není to ale jen jedna loď. Ta je pouze srdcem celé flotily. Jsou tam další lodě, které ji chrání ze všech stran. Mimořádně důležitá je také zásobovací loď,“ dodává karlovarský pilot.
Z Top Gunu do Red Bull Air Race
USS Theodore RooseveltZařazení do služby: 25. října 1986 |
Jak se český pilot na letadlovou loď vůbec dostal? Po závodě v San Diegu, kde zaletěl svůj zatím nejlepší výsledek, šesté místo, jej spolu s dalšími piloty pozval na loď ředitel Red Bull Air Race Jim DiMatteo. „V minulosti dlouhá léta působil na letadlové lodi a následně byl velitelem slavné letecké školy Top Gun. Díky tomu pro osm pilotů Air Race domluvil, že mohou strávit 24 hodin na letadlové lodi. To je naprosto výjimečné. Dostat se na letadlovou loď za plného provozu se zatím poštěstilo jen několika Čechům,“ říká Petr Kopfstein.
Po závodě v San Diegu se s dalšími piloty přesunul na vojenskou základu Coronado, ve které je zaměstnáno přes 36 tisíc Američanů a která se rozkládá na ploše 230 kilometrů čtverečních. Tady celá výprava přesedla do slavného stroje C-2 Greyhound a několik hodin cestovala na sever na letadlovou loď pojmenovanou po 26. prezidentovi Spojených států amerických.
„Předtím jsme samozřejmě museli podepsat spoustu formulářů a absolvovat celou řadu bezpečnostních školení. Ale nedivím se tomu. Přišli jsme do prostředí, které vůbec neznáme. Vždyť i sama orientace v lodi je náročná – všechny prostory vypadají stejně a loď má přitom 18 pater a přes čtyři tisíce místností,“ popisuje Petr.
Obří síla
Letadlovou loď si mohl prohlédnout v plné kráse. Viděl řídící středisko plné monitorů s radary a technickými údaji, posadil se do křesílka, ve kterém piloti absolvují briefing, procházel se nekonečnými chodbami, které jsou občas osvětlené jen tlumeným červeným světlem. Byl na velicí věži, v kuchyni, v kajutách i v hangáru. Na palubě si nasadil protihluková sluchátka a brýle, jaké musí nosit posádka. Sledoval starty stíhaček i jejich přistání.
Petr KopfsteinKarlovarský pilot „akrobatické formule 1“, mistrovství světa Red Bull Air Race. Druhým rokem závodí v elitní Master Class, předtím dva roky létal přípravku Challenger Cup, jednou ji celkově vyhrál. Petr je českým reprezentantem v letecké akrobacii, čtyřnásobným mistrem republiky, v roce 2014 vyhrál světový šampionát v nejvyšší kategorii Unlimited. |
„Byl to úplně nepopsatelný zážitek. Když letadla startují, nejprve přidají plný výkon. To pak celá loď duní. Katapult je následně vystřelí takovou silou, že z nuly na 300 kilometrů v hodině zrychlí za dvě vteřiny. V tu chvíli je pilot vystaven přetížení asi 20 G. Skoro ani nejde dýchat, jaká je to šílená síla. A stejně tak když letadla přistávají – nejprve je zachytí lano a teprve potom ubírají výkon,“ popisuje Petr nadšeně.
Jen pro zajímavost: na palubě jsou čtyři záchytná lana, z nichž každé má průměr 3,5 centimetru. Letadlo dokážou úplně zastavit z rychlosti 240 kilometrů v hodině na 96 metrech. Dokázal by na palubě přistát i Petr se svým závodním speciálem Edge 540 V3? „Možná ano, ale bylo by to velmi těsné,“ říká.
Na palubě parkovalo 67 stíhaček F/A-18 Hornet, 18 vrtulníků Seahawk a zmíněný letoun C-2. „Byl jsem trochu překvapen, že jsme mohli fotit všechno, co jsme chtěli. A přitom nám ukázali všechno, co nás zajímalo. Potkali jsme kuchaře, doktory, velitele, kněze, povečeřeli jsme s piloty, kteří jsou velice profesionální a pokorní,“ říká Petr, jehož jméno nebylo členům posádky cizí – jako pilota jej dobře znali. Jeden ze členů posádky si dokonce rád popovídal česky: Air Boss, který řídí letový provoz, žil v Praze, když studoval na Karlově univerzitě.
Chtěl by se Petr sám stát členem posádky? „To asi ne. Takový zážitek mi úplně stačil. Ale ty piloty úplně chápu. Je to pro ně velká šance něco dokázat, někam se posunout a třeba získat kvalitní vzdělání,“ dodává pilot Teamu Spielberg.
