Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu


Utopeni v pivu. Hnědá tsunami v Londýně se dodnes připomíná

aktualizováno 
Tak trochu jiná potopa zaplavila ulice na severozápadě Londýna v říjnu 1814. Z prasklých sudů vyteklo přes milion litrů piva. Ale zábava to nebyla, vlna s pěnou bourala domy a zabila nejméně osm lidí.

Takto vypadaly uličky chudinské čtvrti Saint Giles v roce 1850. | foto: Profimedia.cz

Kolem páté hodiny odpoledne panoval v jinak rušných ulicích chudinské čtvrti Saint Gilles relativní klid. Mnoho z obyvatel, převážně imigrantů z Irska, se ještě lopotilo v továrnách, jejichž komíny trčely do nebe, kam oko dohlédlo. Mezi procházejícími postavami a hloučky před nálevnami projížděl s rachotem povoz a odněkud křičely hrající si děti. Najednou to třesklo, rána prý byla slyšet v okruhu pěti mil. O zlomek okamžiku později praskla zeď místního pivovaru, cihly létaly přes střechy nízkých domků. Z otevřeného břicha budovy se vyvalila obrovské vlna, která se rozbila o domy přes ulici a rozhněvaně se řítila do všech stran.

Fotogalerie

Pivní tsunami strhávala lidi s sebou, házela je jako hračky proti stěnám budov. V bezprostředním okolí pivovaru několik domů zcela strhla a pohřbila jejich obyvatele pod troskami, mladičká servírka v hospodě naproti byla první obětí pohromy. Jiné domy vlna těžce poničila a zaplavila sklepy široko daleko.

V jednom se loučila třicítka pozůstalých s dívkou, která zemřela před pár dny: pět z nich se v pivu utopilo. „Slyšel jsem rachot bortících se budov a dusil se z výparů všude kolem,“ později vzpomínal očitý svědek pro newyorský časopis na první okamžiky po opadnutí vlny. „Z průchodů a uliček všude kolem doléhalo sténání trpících.“

Mělo říz

Katastrofu způsobil sedmimetrový dřevěný sud naplněný víc než pěti tisíci hektolitry piva tmavého jako noc. Onoho října 1814 v něm už několik měsíců zrál porter, když jedna z třicítky obručí praskla, sud explodoval a strhl s sebou další. Z prvního patra roztržené budovy se vyvrhlo jeden a čtvrt milionu litrů piva. Všechno však nepřišlo na zmar. Když šok a vlna ustoupily, nezranění a žízniví popadli cokoliv schopného udržet tekutinu, co zrovna měli po ruce. A kdo neměl nic, nabíral si pivo do úst rukama. Podle reportáží dobového tisku, které je však nutno brát s velkou rezervou, do ulic na pivo vyběhlo tolik lidí, že vážně překáželi policii při prvních opatřeních.

Většina místních se jistě dala do péče o zraněné v ulicích a vytahování sousedů z trosek. Až po hodinách přijely kočáry, které začaly rozvážet sténající do nemocnic. Podle opět velmi nepodložených zpráv v některých ústavech propukly hotové nepokoje, když si ostatní pacienti při pohledu na pivem nasáklé postavy vnášené na nosítkách pomysleli, že přicházejí o nějaký hodně divoký dýchánek v ulicích.

Pivní apokalypse každopádně padlo za oběť osm lidí, devátý pivař-hrdina údajně na otravu alkoholem. Čtvrť Saint Giles podle London Morning Post nabízela „děsivý pohled, srovnatelný s následky požáru nebo zemětřesení“. I chladnějšímu počasí navzdory se zápach po pivu držel v ulicích mnoho týdnů.

Hořké dny poté

Město několik týdnů nemluvilo o ničem jiném a pohroma vyvolala mezi Londýňany velkou vlnu solidarity. Oběti pivní katastrofy pocházely z těch nejskromnějších poměrů, a tak se není čemu divit, že se jejich rodiny tragédii snažily využít, vždyť některé přišly o živitele. Pozůstalí vystavovali svoje mrtvé a za podívání vybírali vstupné. V jednom potopou poničeném domě se prý zvědavců shromáždilo tolik, že pod nimi praskla promočená podlaha a propadli se do sklepa, stále do poloviny utopeného v pivu. Úřady nakonec morbidní atrakce nechaly rozhánět policií, na pohřby však přišly stovky lidí, kteří svým truchlícím sousedům přinesli alespoň malé finanční dary, na jaké se zmohli.

Smrt chutnala sladce v Bostonu

Nečekaná tekutina způsobila katastrofickou povodeň i v Bostonu v lednu roku 1919. Nad destilérkou nedaleko přístaviště ve čtvrti North End se tyčila šest poschodí vysoká nádrž plná melasy určené k výrobě lihu a umělého sladidla. Nejprve zazněl nad střechami v širokém okolí hrozivě hluboký metalický zvuk. Za okamžik začaly jako střely létat vytržené nýty a nádrž se rozletěla na kusy, z nichž jeden, vážící několik tun, zdemoloval nedalekou hasičskou zbrojnici. Více než devět milionů litrů husté hnědé hmoty se vylilo do ulic, kde sladký proud strhával budovy, odnášel chodce, převrhával povozy a dokonce vykolejil vlak. Zemřelo pětadvacet lidí a sto padesát bylo zraněno.

Příčina katastrofy nebyla nikdy beze zbytku vyjasněna, pravděpodobně však kvůli teplotám nezvykle vysoko nad nulou začala melasa kvasit a nádrž nevalných konstrukčních kvalit prostě neudržela narůstající tlak. Podle některých svědectví však Purity Distilling Company šetřila na údržbě nádrže, z jejíchž švů melasa unikala už dlouho před prasknutím. Právníci firmy se zpočátku oháněli ničím nepodloženou teorií o anarchistickém sabotérovi, nakonec však musela společnost vyplatit náhrady škod ve výši bezmála čtvrt miliardy dnešních korun. Trvalo prý půl roku, než byly domy a ulice bezezbytku vyčištěny od lepkavé hmoty. Legenda praví, že za velmi horkých dní v Bostonu dodnes vytéká melasa ze škvír mezi patníky. 

Pivovar Horses Shoe byl za incident pohnán před soud, nikomu však nebylo prokázáno přímé zavinění pohromy, kupříkladu zanedbáním péče o obrovský sud. Přestože noviny psaly o jeho stáří a údajně „zuboženém stavu“. O tři roky později, v nesouvisející věci, byly výboru dolní komory britského parlamentu předloženy dokumenty, podle nichž majitel pivovaru Henry Meux používá „metody na hraně legality a za hranou bezpečného obchodování“.

Jeho pivovar sice katastrofa stála ekvivalent dnešních osmadvaceti milionů korun, později však téměř polovinu této částky zalepil z vládou vyplácených náhrad škod způsobených pohromou. V následujících letech dokázal Meux znásobit svůj majetek a před smrtí byl pasován na baroneta.

Pivovar Horses Shoe, tedy podkova, byl po další století důležitou součástí pivovarnického impéria rodiny Meuxových, v roce 1922 však zavřel svoje brány naposled. Čtvrť Saint Giles se změnila k nepoznání, v bývalém slumu bydlí spíše movití lidé a namísto továrenských komínů se k nebi trčí kancelářské věžáky. Přinejmenším v jedné místní hospodě se však pohroma připomíná dodnes. Na její výročí se opět strhne pivní tsunami, ale naštěstí jen do chřtánů hostů.

Autoři:


Nejčtenější

Chci karavan a zběsilé jízdy po světě, říká MOgirl Dreya

Jsem sarkastická a tvrdohlavá, říká MOgirl Dreya.

Sarkastická, tolerantní a empatická, ale též tvrdohlavá a zbrklá. Tak se vidí MOgirl Dreya.

Lobotomii v USA podstoupilo 40 tisíc lidí. Ničila životy

Walter Freeman a James Watts přinesli lobotomii do Spojených států. Postup...

Byly to nešetrné zákroky bez sterilních podmínek. Profesor Walter Freeman jich zvládl desítky týdně. Byl showman,...



VIDEO: Seriál Jiné tváře lásky vás provede světem prostituce v Česku

Koncem devadesátých let bylo Česko rájem prostituce. Dnes počty prodejných žen...

Každý den je v Česku připraveno prodávat své tělo v průměru na deset tisíc žen. „Škála je velká. Od holek bez dokončené...

Stelete si postel? Máte víc sexu i přátel, tvrdí výzkum

Naše ranní ložnicové návyky o nás prozradí víc, než myslíme, tvrdí studie.

Jako by ostrým řezem dělil společnost na dvě opravdu odlišné skupiny. Jako by to nebyl jen pouhý ranní návyk. S tím,...

Siláci tahali kamion, zvedali auta. Českým mistrem se stal Jiří Tkadlčík

Je to jednoručka, ale jiná, než jakou znáte z fitka.

Má četné mezinárodní úspěchy, je legendou českých strongmanů, proto byl favoritem. Oprávněně. Jiří Tkadlčík první český...

Další z rubriky

Lobotomii v USA podstoupilo 40 tisíc lidí. Ničila životy

Walter Freeman a James Watts přinesli lobotomii do Spojených států. Postup...

Byly to nešetrné zákroky bez sterilních podmínek. Profesor Walter Freeman jich zvládl desítky týdně. Byl showman,...

Extrémní gastronomie: durian je superzdravé ovoce, které výjimečně páchne

S durianem si v Singapuru zapózoval i dvojník Kim Čong-una, během setkání hlavy...

Zlepšuje sílu svalů, kvalitu kůže, snižuje krevní tlak. Je neuvěřitelným zdrojem železa, vitaminu C, draslíku. Je to...

Podvodní lékaři: na transplantace zvířecích varlat skočil i Hollywood

Pan John Romulus Brinkley. Dosáhl národního i mezinárodního věhlasu a velkého...

Mělo se jim dostat zvířecí síly a energie. Na transplantaci kozlích, beraních nebo býčích varlat skočily i osobnosti z...

Najdete na iDNES.cz