Utopeni v pivu. Hnědá tsunami v Londýně se dodnes připomíná

aktualizováno 
Tak trochu jiná potopa zaplavila ulice na severozápadě Londýna v říjnu 1814. Z prasklých sudů vyteklo přes milion litrů piva. Ale zábava to nebyla, vlna s pěnou bourala domy a zabila nejméně osm lidí.

Takto vypadaly uličky chudinské čtvrti Saint Giles v roce 1850. | foto: Profimedia.cz

Kolem páté hodiny odpoledne panoval v jinak rušných ulicích chudinské čtvrti Saint Gilles relativní klid. Mnoho z obyvatel, převážně imigrantů z Irska, se ještě lopotilo v továrnách, jejichž komíny trčely do nebe, kam oko dohlédlo. Mezi procházejícími postavami a hloučky před nálevnami projížděl s rachotem povoz a odněkud křičely hrající si děti. Najednou to třesklo, rána prý byla slyšet v okruhu pěti mil. O zlomek okamžiku později praskla zeď místního pivovaru, cihly létaly přes střechy nízkých domků. Z otevřeného břicha budovy se vyvalila obrovské vlna, která se rozbila o domy přes ulici a rozhněvaně se řítila do všech stran.

Fotogalerie

Pivní tsunami strhávala lidi s sebou, házela je jako hračky proti stěnám budov. V bezprostředním okolí pivovaru několik domů zcela strhla a pohřbila jejich obyvatele pod troskami, mladičká servírka v hospodě naproti byla první obětí pohromy. Jiné domy vlna těžce poničila a zaplavila sklepy široko daleko.

V jednom se loučila třicítka pozůstalých s dívkou, která zemřela před pár dny: pět z nich se v pivu utopilo. „Slyšel jsem rachot bortících se budov a dusil se z výparů všude kolem,“ později vzpomínal očitý svědek pro newyorský časopis na první okamžiky po opadnutí vlny. „Z průchodů a uliček všude kolem doléhalo sténání trpících.“

Mělo říz

Katastrofu způsobil sedmimetrový dřevěný sud naplněný víc než pěti tisíci hektolitry piva tmavého jako noc. Onoho října 1814 v něm už několik měsíců zrál porter, když jedna z třicítky obručí praskla, sud explodoval a strhl s sebou další. Z prvního patra roztržené budovy se vyvrhlo jeden a čtvrt milionu litrů piva. Všechno však nepřišlo na zmar. Když šok a vlna ustoupily, nezranění a žízniví popadli cokoliv schopného udržet tekutinu, co zrovna měli po ruce. A kdo neměl nic, nabíral si pivo do úst rukama. Podle reportáží dobového tisku, které je však nutno brát s velkou rezervou, do ulic na pivo vyběhlo tolik lidí, že vážně překáželi policii při prvních opatřeních.

Většina místních se jistě dala do péče o zraněné v ulicích a vytahování sousedů z trosek. Až po hodinách přijely kočáry, které začaly rozvážet sténající do nemocnic. Podle opět velmi nepodložených zpráv v některých ústavech propukly hotové nepokoje, když si ostatní pacienti při pohledu na pivem nasáklé postavy vnášené na nosítkách pomysleli, že přicházejí o nějaký hodně divoký dýchánek v ulicích.

Pivní apokalypse každopádně padlo za oběť osm lidí, devátý pivař-hrdina údajně na otravu alkoholem. Čtvrť Saint Giles podle London Morning Post nabízela „děsivý pohled, srovnatelný s následky požáru nebo zemětřesení“. I chladnějšímu počasí navzdory se zápach po pivu držel v ulicích mnoho týdnů.

Hořké dny poté

Město několik týdnů nemluvilo o ničem jiném a pohroma vyvolala mezi Londýňany velkou vlnu solidarity. Oběti pivní katastrofy pocházely z těch nejskromnějších poměrů, a tak se není čemu divit, že se jejich rodiny tragédii snažily využít, vždyť některé přišly o živitele. Pozůstalí vystavovali svoje mrtvé a za podívání vybírali vstupné. V jednom potopou poničeném domě se prý zvědavců shromáždilo tolik, že pod nimi praskla promočená podlaha a propadli se do sklepa, stále do poloviny utopeného v pivu. Úřady nakonec morbidní atrakce nechaly rozhánět policií, na pohřby však přišly stovky lidí, kteří svým truchlícím sousedům přinesli alespoň malé finanční dary, na jaké se zmohli.

Smrt chutnala sladce v Bostonu

Nečekaná tekutina způsobila katastrofickou povodeň i v Bostonu v lednu roku 1919. Nad destilérkou nedaleko přístaviště ve čtvrti North End se tyčila šest poschodí vysoká nádrž plná melasy určené k výrobě lihu a umělého sladidla. Nejprve zazněl nad střechami v širokém okolí hrozivě hluboký metalický zvuk. Za okamžik začaly jako střely létat vytržené nýty a nádrž se rozletěla na kusy, z nichž jeden, vážící několik tun, zdemoloval nedalekou hasičskou zbrojnici. Více než devět milionů litrů husté hnědé hmoty se vylilo do ulic, kde sladký proud strhával budovy, odnášel chodce, převrhával povozy a dokonce vykolejil vlak. Zemřelo pětadvacet lidí a sto padesát bylo zraněno.

Příčina katastrofy nebyla nikdy beze zbytku vyjasněna, pravděpodobně však kvůli teplotám nezvykle vysoko nad nulou začala melasa kvasit a nádrž nevalných konstrukčních kvalit prostě neudržela narůstající tlak. Podle některých svědectví však Purity Distilling Company šetřila na údržbě nádrže, z jejíchž švů melasa unikala už dlouho před prasknutím. Právníci firmy se zpočátku oháněli ničím nepodloženou teorií o anarchistickém sabotérovi, nakonec však musela společnost vyplatit náhrady škod ve výši bezmála čtvrt miliardy dnešních korun. Trvalo prý půl roku, než byly domy a ulice bezezbytku vyčištěny od lepkavé hmoty. Legenda praví, že za velmi horkých dní v Bostonu dodnes vytéká melasa ze škvír mezi patníky. 

Pivovar Horses Shoe byl za incident pohnán před soud, nikomu však nebylo prokázáno přímé zavinění pohromy, kupříkladu zanedbáním péče o obrovský sud. Přestože noviny psaly o jeho stáří a údajně „zuboženém stavu“. O tři roky později, v nesouvisející věci, byly výboru dolní komory britského parlamentu předloženy dokumenty, podle nichž majitel pivovaru Henry Meux používá „metody na hraně legality a za hranou bezpečného obchodování“.

Jeho pivovar sice katastrofa stála ekvivalent dnešních osmadvaceti milionů korun, později však téměř polovinu této částky zalepil z vládou vyplácených náhrad škod způsobených pohromou. V následujících letech dokázal Meux znásobit svůj majetek a před smrtí byl pasován na baroneta.

Pivovar Horses Shoe, tedy podkova, byl po další století důležitou součástí pivovarnického impéria rodiny Meuxových, v roce 1922 však zavřel svoje brány naposled. Čtvrť Saint Giles se změnila k nepoznání, v bývalém slumu bydlí spíše movití lidé a namísto továrenských komínů se k nebi trčí kancelářské věžáky. Přinejmenším v jedné místní hospodě se však pohroma připomíná dodnes. Na její výročí se opět strhne pivní tsunami, ale naštěstí jen do chřtánů hostů.

Autoři:

Nejčtenější

VIDEO: Vyzkoušeli jsme první český nevěstinec se silikonovými pannami

Rebecca má mírně vyděšený výraz.

Netradiční nevěstinec otevřeli začátkem listopadu v centru Prahy. Na toho, kdo si přijde užít, čekají místo živých žen...

Sexuální závislost se šíří jako epidemie, varuje výzkum

O závislosti na sexu se vedou vědecké pře.

Jsou v téměř nepřetržitém souboji s myšlenkami na sex, vynakládají enormní množství energie na to, aby svůj sexuální...

Společnost nás stresuje požadavky na výkon, tak pijeme, říká terapeut

„Abyste se stali závislými, musíte stejně jako olympijský vítěz intenzivně a...

Narušené vztahy, odcizení, ale též stres z diktátu výkonnosti. Tam leží kořeny závislostí. „Společnost je ráda, když...

OBRAZEM: Nahota, krása, neřest, nevinnost. Česko hostilo burlesku

Dýchá z ní svět zašlé dekadence, ale i komiky, politické angažovanosti a...

Dýchá z ní svět zašlé dekadence, ale i komiky, politické angažovanosti a radikality. A stále víc se zabydluje i v...

Mrtví králíci a Five Points: mýty i realita gangů newyorského slumu

Bill Cutting z Gangů New Yorku měl svůj předobraz ve skutečné historické...

Bowery Boys z vysokými cylindry a v červených košilích, Mrtví králíci divošského vzezření. Známe je z Gangů New Yorku...

Další z rubriky

VIDEO: Vyzkoušeli jsme první český nevěstinec se silikonovými pannami

Rebecca má mírně vyděšený výraz.

Netradiční nevěstinec otevřeli začátkem listopadu v centru Prahy. Na toho, kdo si přijde užít, čekají místo živých žen...

Česká lékařka v Iráku léčila i královskou rodinu

Ambiciózní a vzdělaná. Již v sedmnácti letech mluvila Vlasta Kálalová anglicky,...

Její jméno znali za první republiky všichni lékaři i prezident Masaryk. V Bagdádu založila českou nemocnici pro studium...

Extrémní gastronomie: svět propadl vášni pro mravenčí zadečky

Nožičky při chroupání hormiga culona trochu vadí, originální chuť to však...

Říkají mu kolumbijský kaviár a na trzích mimo Jižní Ameriku za něj labužníci platí podobně velké sumy. Ve skutečnosti...

Najdete na iDNES.cz