Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu


Utopeni v pivu. Hnědá tsunami v Londýně se dodnes připomíná

aktualizováno 
Tak trochu jiná potopa zaplavila ulice na severozápadě Londýna v říjnu 1814. Z prasklých sudů vyteklo přes milion litrů piva. Ale zábava to nebyla, vlna s pěnou bourala domy a zabila nejméně osm lidí.

Takto vypadaly uličky chudinské čtvrti Saint Giles v roce 1850. | foto: Profimedia.cz

Kolem páté hodiny odpoledne panoval v jinak rušných ulicích chudinské čtvrti Saint Gilles relativní klid. Mnoho z obyvatel, převážně imigrantů z Irska, se ještě lopotilo v továrnách, jejichž komíny trčely do nebe, kam oko dohlédlo. Mezi procházejícími postavami a hloučky před nálevnami projížděl s rachotem povoz a odněkud křičely hrající si děti. Najednou to třesklo, rána prý byla slyšet v okruhu pěti mil. O zlomek okamžiku později praskla zeď místního pivovaru, cihly létaly přes střechy nízkých domků. Z otevřeného břicha budovy se vyvalila obrovské vlna, která se rozbila o domy přes ulici a rozhněvaně se řítila do všech stran.

Fotogalerie

Pivní tsunami strhávala lidi s sebou, házela je jako hračky proti stěnám budov. V bezprostředním okolí pivovaru několik domů zcela strhla a pohřbila jejich obyvatele pod troskami, mladičká servírka v hospodě naproti byla první obětí pohromy. Jiné domy vlna těžce poničila a zaplavila sklepy široko daleko.

V jednom se loučila třicítka pozůstalých s dívkou, která zemřela před pár dny: pět z nich se v pivu utopilo. „Slyšel jsem rachot bortících se budov a dusil se z výparů všude kolem,“ později vzpomínal očitý svědek pro newyorský časopis na první okamžiky po opadnutí vlny. „Z průchodů a uliček všude kolem doléhalo sténání trpících.“

Mělo říz

Katastrofu způsobil sedmimetrový dřevěný sud naplněný víc než pěti tisíci hektolitry piva tmavého jako noc. Onoho října 1814 v něm už několik měsíců zrál porter, když jedna z třicítky obručí praskla, sud explodoval a strhl s sebou další. Z prvního patra roztržené budovy se vyvrhlo jeden a čtvrt milionu litrů piva. Všechno však nepřišlo na zmar. Když šok a vlna ustoupily, nezranění a žízniví popadli cokoliv schopného udržet tekutinu, co zrovna měli po ruce. A kdo neměl nic, nabíral si pivo do úst rukama. Podle reportáží dobového tisku, které je však nutno brát s velkou rezervou, do ulic na pivo vyběhlo tolik lidí, že vážně překáželi policii při prvních opatřeních.

Většina místních se jistě dala do péče o zraněné v ulicích a vytahování sousedů z trosek. Až po hodinách přijely kočáry, které začaly rozvážet sténající do nemocnic. Podle opět velmi nepodložených zpráv v některých ústavech propukly hotové nepokoje, když si ostatní pacienti při pohledu na pivem nasáklé postavy vnášené na nosítkách pomysleli, že přicházejí o nějaký hodně divoký dýchánek v ulicích.

Pivní apokalypse každopádně padlo za oběť osm lidí, devátý pivař-hrdina údajně na otravu alkoholem. Čtvrť Saint Giles podle London Morning Post nabízela „děsivý pohled, srovnatelný s následky požáru nebo zemětřesení“. I chladnějšímu počasí navzdory se zápach po pivu držel v ulicích mnoho týdnů.

Hořké dny poté

Město několik týdnů nemluvilo o ničem jiném a pohroma vyvolala mezi Londýňany velkou vlnu solidarity. Oběti pivní katastrofy pocházely z těch nejskromnějších poměrů, a tak se není čemu divit, že se jejich rodiny tragédii snažily využít, vždyť některé přišly o živitele. Pozůstalí vystavovali svoje mrtvé a za podívání vybírali vstupné. V jednom potopou poničeném domě se prý zvědavců shromáždilo tolik, že pod nimi praskla promočená podlaha a propadli se do sklepa, stále do poloviny utopeného v pivu. Úřady nakonec morbidní atrakce nechaly rozhánět policií, na pohřby však přišly stovky lidí, kteří svým truchlícím sousedům přinesli alespoň malé finanční dary, na jaké se zmohli.

Smrt chutnala sladce v Bostonu

Nečekaná tekutina způsobila katastrofickou povodeň i v Bostonu v lednu roku 1919. Nad destilérkou nedaleko přístaviště ve čtvrti North End se tyčila šest poschodí vysoká nádrž plná melasy určené k výrobě lihu a umělého sladidla. Nejprve zazněl nad střechami v širokém okolí hrozivě hluboký metalický zvuk. Za okamžik začaly jako střely létat vytržené nýty a nádrž se rozletěla na kusy, z nichž jeden, vážící několik tun, zdemoloval nedalekou hasičskou zbrojnici. Více než devět milionů litrů husté hnědé hmoty se vylilo do ulic, kde sladký proud strhával budovy, odnášel chodce, převrhával povozy a dokonce vykolejil vlak. Zemřelo pětadvacet lidí a sto padesát bylo zraněno.

Příčina katastrofy nebyla nikdy beze zbytku vyjasněna, pravděpodobně však kvůli teplotám nezvykle vysoko nad nulou začala melasa kvasit a nádrž nevalných konstrukčních kvalit prostě neudržela narůstající tlak. Podle některých svědectví však Purity Distilling Company šetřila na údržbě nádrže, z jejíchž švů melasa unikala už dlouho před prasknutím. Právníci firmy se zpočátku oháněli ničím nepodloženou teorií o anarchistickém sabotérovi, nakonec však musela společnost vyplatit náhrady škod ve výši bezmála čtvrt miliardy dnešních korun. Trvalo prý půl roku, než byly domy a ulice bezezbytku vyčištěny od lepkavé hmoty. Legenda praví, že za velmi horkých dní v Bostonu dodnes vytéká melasa ze škvír mezi patníky. 

Pivovar Horses Shoe byl za incident pohnán před soud, nikomu však nebylo prokázáno přímé zavinění pohromy, kupříkladu zanedbáním péče o obrovský sud. Přestože noviny psaly o jeho stáří a údajně „zuboženém stavu“. O tři roky později, v nesouvisející věci, byly výboru dolní komory britského parlamentu předloženy dokumenty, podle nichž majitel pivovaru Henry Meux používá „metody na hraně legality a za hranou bezpečného obchodování“.

Jeho pivovar sice katastrofa stála ekvivalent dnešních osmadvaceti milionů korun, později však téměř polovinu této částky zalepil z vládou vyplácených náhrad škod způsobených pohromou. V následujících letech dokázal Meux znásobit svůj majetek a před smrtí byl pasován na baroneta.

Pivovar Horses Shoe, tedy podkova, byl po další století důležitou součástí pivovarnického impéria rodiny Meuxových, v roce 1922 však zavřel svoje brány naposled. Čtvrť Saint Giles se změnila k nepoznání, v bývalém slumu bydlí spíše movití lidé a namísto továrenských komínů se k nebi trčí kancelářské věžáky. Přinejmenším v jedné místní hospodě se však pohroma připomíná dodnes. Na její výročí se opět strhne pivní tsunami, ale naštěstí jen do chřtánů hostů.

Autoři:

Nejčtenější

Kalendář Pirelli 2018 se představil: zbavuje Alenku v říši divů nevinnosti

Alenka zbavená nevinnosti: Duckie Thotová

Je průkopnický, excentrický, magický. Kalendář Pirelli pro rok 2018 nabídne příběh Alenky v říši divů, se surreálnou...

Nahota je pro mě přirozená, svoje tělo mám ráda, říká MOgirl Ilona

„Ráda si dělám radost,“ říká MOgirl Ilona.

Je upřímná a přiznává, že automaticky očekává, že od druhých se jí dostane téhož. „S každým člověkem se pro mě otevírá...



Přes rauš až na vrchol. Kuřáci marihuany mají více sexu, říká studie

Konzumace marihuany podle vědců souvisí s častějším sexem. Proč to tak je, však...

Lidé, kteří si dopřávají marihuanu, mají o dvacet procent více sexu než ti, kteří se droze zcela vyhýbají. Tvrdí to...

Wilhelm Tranow: génius, který louskal britské šifry a pak zmizel

Wilhelm Tranow (na snímku) byl génius, který zasáhl do druhé světové války ve...

Vydal za celé divize německých vojáků. Drtil totiž jednu spojeneckou šifru za druhou. Pro kryptoanalytika Wilhelma...

Zdravá síla. Cvičení s činkami i vlastní vahou sníží riziko rakoviny

Síla je dobrá ve všech směrech. Snižuje riziko předčasného úmrtí i rakoviny,...

Kliky, dřepy, mrtvé tahy jsou cestou k delšímu a zdravějšími životu. Takové je poselství aktuální rozsáhlé studie....



Další z rubriky

OBRAZEM: Spiritistickým fotkám duchů věřil i tvůrce Sherlocka Holmese

Během fotografických seancí často drmolil modlitby a pěl náboženské písně. I to...

Během fotografických seancí často drmolil modlitby a pěl náboženské písně. I to mělo vytvořit příznivou atmosféru pro...

Wilhelm Tranow: génius, který louskal britské šifry a pak zmizel

Wilhelm Tranow (na snímku) byl génius, který zasáhl do druhé světové války ve...

Vydal za celé divize německých vojáků. Drtil totiž jednu spojeneckou šifru za druhou. Pro kryptoanalytika Wilhelma...

S ženou Anděla smrti na rande: jak Mosad pokazil hon na Mengeleho

Anděl smrti Josef Mengele v roce 1956.  Kvůli dokladům ho tehdy vyfotografovala...

Ani proslulému Mosadu se nikdy nepodařilo chytit masového vraha v bílém Josefa Mengeleho. Jednou nevybral správného...



Najdete na iDNES.cz