Peking 2008: plavky, které vám zajistí medaili
"Speedo LZR Racer byla designová ikona závodního plavání od samého počátku roku 2008. Plavci, kteří tento model nosili, zlomili 91 světových rekordů a dosáhli neuvěřitelných výkonů," vypočítává úspěchy svého produktu šéf společnosti Speedo David Robinson.
Při vývoji těchto plavek se firma obrátila i na NASA. Podle testů brzdí tyto plavky sportovce o 10 procent méně než předchozí modely, při startu, otočení a sprintu jsou o čtyři procenta rychlejší a mají o pět procent lepší schopnost propouštět kyslík. Výrazně snižují odpor vody a dokážou se doslova "přicucnout" k tělu.
Inspiraci čerpal výrobce u mořských dravců – plavky mají údajně napodobovat vlastnosti kůže mečouna. Jsou vyrobené z elastanu, nylonu a hlavně z polyuretanu a švy byste na nich hledali marně. Jednotlivé díly jsou totiž spojeny ultrazvukem.
Jen za první dva měsíce jejich používání padlo 19 světových rekordů. A hádejte, jaké plavky mělo na sobě 80 procent medailistů, kteří zvítězili v plavání na srpnové olympiádě v Pekingu? Ano, trefa, LZR Racer.
Mezinárodní plavecká federace kvůli nim obdržela spoustu stížností, ať už od konkurenčních firem, nebo od plavců, kteří se společností Speedo neměli smlouvu. Plavky v té době totiž ještě nebyly volně na trhu a využívat je tak mohli pouze smlouvou "podchycení" borci. Od ledna 2010 tak federace vyhlásila nová pravidla. Kromě toho, že pánské plavky mohou pokrývat tělo od pasu ke kolenům, dámské od ramen ke kolenům, musí být vyrobeny z textilu nebo tkaných materiálů.
Barcelona 1992: předjeď šampiona o kolo
Německý závodník Jens Lehmann tehdy nemohl odtrhnout oči od kola svého soupeře. A nebyl sám. Angličan Chris Boardman, kterému se kvůli precizní přípravě přezdívá Profesor, totiž seděl při startu finále na 4 000 metrů na letní olympiádě v Barceloně v roce 1992 na opravdovém superkole.
Na olympiádě v Barceloně v roce 1992 vytřel Angličan Chris Boardman svým soupeřům zrak. Tohle kolo bylo jeho tajnou zbraní.
Rám nevídaného designu dosáhl díky uhlíkovým vláknům minimální váhy. K tomu inženýři Lotusu odlehčili přední kolo a odstranili jeho celoplošnou výplň. Co takové vychytávky dokážou, předvedl Boardman o několik chvil později, když Lehmanna, který byl v té době úřadujícím mistrem světa, "vzal" o celé kolo. Časomíra byla neúprosná a Anglie tak po 72 letech získala olympijského vítěze v cyklistice.
O čtyři roky později, na olympijských hrách v Atlantě, už mají tato "super kola" nesoucí název LotusSport Pursuit Bicycle i další závodníci. Jejich cena se ale pohybuje v přepočtu kolem 650 tisíc korun za kus! Ne všichni si tak superkolo mohli dovolit, výhodu proto získávali sportovci z bohatších zemí. A protestů přibývalo. I proto byla tato kola na olympiádě v Sydney v roce 2000 zapovězena.
Leningrad 1957: o čtyři centimetry blíže k rekordu
Snaha pomoci sportovním výkonům technologickou magií však není záležitostí několika posledních let. Když se v červenci roku 1957 Jurij Stěpanov při závodech v Leningradě přenesl přes laťku ve výšce 216 centimetrů, ostatním spadla čelist, překonal tak totiž rok starý rekord Američana Charlese Dumase. Ten byl dosud jediný, kdo se přehoupl přes obávanou hranici sedmi stop (213,36 cm).
Skokani ze západního bloku si marně lámali hlavu, co se skrývá za nečekaným úspěchem sovětského sportovce. Světlo do Stěpanovova rekordního skoku vnesl francouzský deník L'Equipe. Na fotkách, které zveřejnil, je zcela jasně vidět důvod Stěpanovova úspěchu – monstrózní podrážky silné čtyři centimetry.
I když ostatní závodníci skřípali zuby, všechny jejich naděje na protesty zpražil Paul Mericamp z Mezinárodní asociace atletických federací: "Pravidla neříkají o tloušťce podrážky nic." A právě toho Sověti využili. I kdyby silné podrážky jejich borců nefungovaly jako trampolína (to se nikdy nepodařilo prokázat), i tak dopřávaly sovětským skokanům výhodu čtyř centimetrů. Jednoduše řečeno, Stěpanov byl zkrátka při odrazu o čtyři centimetry blíže laťce než ostatní.
To si uvědomila i atletická federace, brzy změnila pravidla a omezila maximální tloušťku podrážek na 13 milimetrů. Rozhodnutí ale neplatilo zpětně, takže Stěpanovův rekord platil. Jurij Stěpanov si tak titul muže, který skočil nejvýše, užíval až do dubna 1960, kdy jeho rekord překonal skokem 217 centimetrů Američan John Thomas.
