Po svých k Everestu – den devátý

  8:00aktualizováno  8:00
Jestliže u večeře bylo v restauraci deset stupňů, měli jsme si toho vážit. U snídaně teploměr ukazuje mínus jeden.

Pocit, který se musí vychutnat

„Je jasné, že to není příjemného. Ale počkáme, až vyleze slunce, potom bude líp, uvidíte,“ uklidňuje trochu nevrlou atmosféru Polda. Většina z nás toho moc nenaspala, některým bylo zima, některé bolela hlava. A takové ráno člověku moc nepřidá.

Nicméně dnešní den by měl být vrcholovým a vypadá to, že budeme mít krásné počasí. Náladu trochu prohřeje místní čaj podávaný ve velikých termoskách, o kterém někteří z nás říkají, že už ho nemohou ani cítit, nicméně ještě rádi si ho berou na cestu do vlastních láhví.

Ostatně třeba namíchaný se slivovicích chutná znamenitě a „formátování“ tohoto nápoje se stalo jakýmsi malým ranním rituálem.

Zasněžená krása

Ve chvíli, kdy dolinu ozáří slunce, je cítit, jak všichni pookřejí. Jsme v pěti tisících metrech a čeká nás výstup do osady Gorak Shep, která je posledním obydleným místem v údolí. „Tady se ubytujeme a vyrazíme na Kala Patar,“ plánuje Polda a slibuje, že z tohoto kopce jsou nádherné výhledy.

Sbalíme si věci vyrážíme. Bylo načase, venku je totiž mnohem tepleji než v pokojích nebo v restauraci.

Už samotná cesta do Gorak Stepu je úžasným zážitkem, který Polda koření historkami, jež zažil na okolních horách. „Třeba tamtu hranu jsme lezli alpsky, tedy bez podpory předem vybudovaných táborů, a strávili jsme v ní čtyři dny. Byli jsme jenom dva a je to jeden z výstupů, který si cením nejvíce,“ líčí Polda a ukazuje směrem k pyramidě Pumori.

Už za pár hodin budeme stát na jednom z ramen této krásné hory a fotit Mount Everest.

Ale ten zatím ještě nevidíme.

Pomalu stoupáme po moréně nad ledovcem a každou chvíli řešíme, jestli si svléknout bundy,  nebo ne. Sluníčko se totiž opírá šedých kamenů a opravdu hřeje.

Od mraků nadosah

Gorak Shep vlastně ani není osada. Je to veliká hospoda a lodže kolem ní. Dáváme si polévku a už už bychom chtěli vyrazit. „Počkejme, odpočiňme si trochu,“ radí Polda.

Kolem druhé odpoledne vyrážíme na Kala Patar, Everest je stále schovaný za hradbou Nuptse. Černá Hromada kamení, na kterou se chceme vyškrábat, znamená vylézt více než tři sta výškových metrů. Může se zdát, že to není moc, ale v pěti tiscích metérech nad mořem o polovinu kyslíku méně než v našich končinách. Takže se musí opatrně a pomalu.

Everest jako na dlani

Trochu se bojím, že přijde nějaká krize, která mi nakonec celý tenhle výlet překazí. Ale vypadá to dobře a pořád stoupáme. Vždycky, když se otočíme, Everest pomalu vykukuje za hřebenem.

Výškoměr hlásí, že bychom už měli být na vrcholu, ale kopec ještě nekončí. Míříme tedy vzhůru. Až později se ukáže, že jsme vystoupali o sto metrů výš, než je komerční vrchol Kala Pataru.

A je to tady! Cesta končí na malé plošině, na které stojí velký stožár s modlitebními praporky. Magické místo.

Mám na krajíčku, hrozně fouká, je zima, ale nevadí. Někdo mi podává ruku a tiskne ji.

„Díky,“ říká Polda kouká se mi do očí. Tenhle rituál zopakuje se všemi. Potom se zdravíme vzájemně se všemi. Všichni jsou naměkko.

Putování k Everestu se dostalo do finále

Máme ohromné štěstí, protože počasí nám nabídlo den, jakých moc nebývá. Sice fouká, ale obloha je úplně vymetaná. Má trochu jinou barvu než u nás doma, jaksi tmavší.

Everest máme před očima jako na dlani. Přesně takový, jak ho známe z fotografií. A přece jiný.

Na dosah, blízko.

PARTNEŘI VÝPRAVY:

HUDY

CK LIVINGSTONE

Autoři:


Nejčtenější

Kruté metody poprav: ušlapání slonem a řezání zaživa

Lyngchi bylo jedním z nejnehumánnějších způsobů poprav, které historie přinesla.

Trest smrti je z principu definitivní záležitost. V leckterých společnostech se však nezdál dostatečně uspokojivý....

Agentka Fifi: kráska sváděla britské agenty, aby je prověřila

Byla krásná a provokativní. Marie Christine Chilverová byla pro roli svůdné...

V Británii je vyškolili, naučili šifrovat a slídit. Po technické stránce byli špioni vybaveni na výtečnou, až při...



VIDEO: Různé tváře orgasmu. Jinak vypadá v Evropě a jinak v Asii

Zřetelné výrazy obličeje interpretují bolest i potěšení napříč kulturami.

Bolest se do našich tváří vpisuje docela stejně, bez ohledu na to, z které části planety jsme. Orgasmus však nikoli. My...

Extrémní gastronomie: syrový mořský červ připomíná neklidný penis

Na pohled je to podivný tvor, způsob jeho konzumace bývá ještě bizarnější,...

Při procházce jihokorejským tržištěm je nepřehlédnete. Kádě s jejich bledě růžovými tělíčky přitahují pozornost. Na...

V tajze by se hodila mačeta i puška, říká Čech, který obletěl zeměkouli

Dva protagonisté české premiéry, pilot a propagátor českého národního...

Cílem jeho mise nebylo jen obletět jako první český pilot planetu. Též při ní zaznamenával české stopy ve světě. Aby...

Další z rubriky

Do Ruska přijedete jako maso pro tamní zápasníky, říká Patrik Kincl

Kincl dokázal jako jediný Čech s Vémolou bojovat po všechna tři kola.

Dostal nabídku na souboj v prestižní soutěži UFC, kvůli zápasu s Karlem Vémolou ji však nepřijal. Snu o účasti v UFC se...

Vzlétl jsem s Boeingem 737. Skoro jako doopravdy

Snili jste jako malí, že budete pilotem? Máte šanci to zkusit.

Vypadá to jako běžný obchod, jenže jakmile se za vámi zaklapnou dveře, ocitnete se v jiném světě. Jen pár kroků od...

Neznámé sporty: buzkaši v Afghánistánu zakázal Tálibán

Mnoho mladých jezdců při buzkaši neuvidíte. Hráč musí vyzrát.

Vypadá impozantně, divoce, nespoutaně. A drsně. Na bojišti zápolí až stovky jezdců na speciálně vycvičených koních. O...



Najdete na iDNES.cz