Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu


Po svých k Everestu - den osmý

  13:00aktualizováno  13:00
Vstáváme do kalného rána. Je zima, všude leží těžký mokrý sníh. Tři členové výpravy se rozhodují, že nebudou pokračovat dál. Jejich cesta pod nejvyšší vrchol Světa tedy končí kousek nad hranicí čtyř tisíc metrů.

Cesta k Everestu. | foto: Josef Albrecht

S jedním z nich se Polda vydává do místní nemocnice. Vracejí se s tím, že jenom za návštěvu je nutné zaplatit sto dolarů. Ošetření zatím není nezbytně nutné, takže se zatím odkládá.

Dnes musíme vystoupit těsně pod pět tisíc metrů nad mořem, až na morénu ledopádu Khumbu. „V podstatě nás čekají dva nepříjemné kopce, ale zase to není až tak moc daleko,“ uklidňuje nás Polda.

V dolině je zima, sychravo. Rozlehlým údolím stoupáme nahoru a cítím, jak mám žaludek jako na vodě. Přemýšlím, zda bude nutné se vyzvracet, ale stejně nemám téměř co, protože jsme jídlu moc nedal. „Jdeme moc rychle, zpomal, nebo ti bude blbě,“ radí mi Polda.

Dám na něj a zpomalím. A opravdu je to lepší. Nutno ale říci, že původní tempo, z něhož jsem teď citelně ubral, nebylo bylo na evropské poměry žádné turbo. Spíš naopak.

Údolí se postupně zužuje a celku ostrým stoupáním se dostáváme na hranu ledovce. Je dobře cítit, že blízko něj rychle klesne teplota. Přes lávku, pod níž se řítí šedozelená ledovcová řeka, přecházíme na druhou stranu údolí.

A najednou se stane něco, co je možné snad jenom v tak vysokých horách: doslova během pár minut je obloha jako vymetená a dolinu i okolní kopce prozáří slunce. Nálada poskočila okamžitě o pár pater vzhůru.

Místo, kde jsme přešli ledovec, nabízí příjemnou zastávku v podobě restaurace. V místě, kterému se říká Dulgha, si dáváme oběd. Tedy někteří. Osobně to řeším jednou snickerskou a coca-colou. Víc do sebe nedostanu. Při pohledu na kolegy se trochu uklidňuju, že asi nejsem nijak nenormální.

Mnozí jsou na tom podobně jako já. „To že je vám blbě, je úplně normální! Já jdu taky jako nemocný osel,“ hlásí Polda. Nutno dodat, že si vzápětí objednává kus masa a pivo. To by asi nikdo z nás nedal.

Čeká nás ještě druhý „krpál“. Na terase hospody identifikujeme skupinu Rusů, s níž jsme se míjeli na cestě do Tengboče. Představa, že nás zase bude dopředu tlačit jejich šílený bubeník, nás zvedá z lokálu a spěcháme nahoru.

Spěcháme není úplně přesné. Výstup vypadá tak, že každých čtyřicet až padesát kroků se člověk musí vydýchat. „Zvolit si správné tempo je nesmírně důležité a není jednoduché se to naučit,“ vysvětluje Polda s tím, že vydýchávání nesmí být ani příliš krátké ani příliš dlouhé. „Tak akorát. Prostě, aby s každým vykročením  nemusel člověk zase začínat znova.“

Vypadá to, že je takový postup pomalý, ale není to pravda. Ani jsme se nenadáli a dalších skoro čtyři sta výškových metrů máme za sebou. Odměnou nám je uchvacující pohled na Ama Dablam a několik sedmitisícovek. Navíc vidíme z druhé strany než z Tengboče, z čehož lze usuzovat, že máme za sebou už pořádný kus.

Cílem dnešní etapy je osada Lobuche. Leží pod ledovcovým valem a hned, jak se schová sluníčko za horizont, se tady citelně ochladí. Na to doplatily dvě členky výpravy, které se nechaly zlákat vidinou teplé sprchy a rozhodly se, že si umyjí hlavy.

Nejenže pár litrů teplé, nikoli horké, vody za čtyři dolary na umytí vlasů skoro nestačily, ale jejich zdravotnímu stavu to moc nepřidalo.

Navíc se zdá, že obyvatelé Lobuche jsou opravdu studený odchov. V kamnech se zatápí v pět večer. Ještě v osm je v proskleném lokále zhruba deset stupňů Celsia.

PARTNEŘI VÝPRAVY:

HUDY

CK LIVINGSTONE

Autoři:


Nejčtenější

Vyšehradští jezdci: sígři, kteří v padesátých letech děsili Prahu

„Páskovská“ móda Vyšehradských jezdců zahrnovala speciální účes „eman“. Nosil...

Královští vyšehradští jezdci. Skupina sígrů, která se v padesátých letech stala legendou. Frajírci, rebelové, rváči....

VIDEO: Moje sexuální robotka mi bude partnerkou, říká Američan

Toto je Harmony. Sexuální robotka, ale „nejživější“ ze všech.

Před deseti lety se rozvedl a nelituje. Tím spíš, že má novou přítelkyni. Jmenuje se Harmony. Není živá, ale jako by...



Lidé neumějí využívat svou sexuální energii, říká MOgirl Klára

„Jsem hrdá na to, že jsem se vydala vlastní cestou a že žiji život podle sebe,“...

Většina lidí neví, co vše jim může dát sexuální energie, a neumějí s ní pracovat, říká MOgirl Klára. Snaží se to proto...

VIDEO: Foglar ze mě udělal pořádného kluka, řekl Jindra Hojer v Rozstřelu

Chemik Ing. Jindřich Hojer, CSc. inspiroval spisovatele Jaroslava Foglara k...

Šanci vstoupit do příběhů Rychlých šípů považuje za vyznamenání. A velmi si cení zážitků i etiky, kterou mu dal oddíl...

Věčně namol: alkohol byl britským námořníkům věrným druhem

Hladinku je třeba udržovat. Námořníci čekají na svůj příděl na lodi HMS HMS...

Tlumil nudu všedních dnů, ale i strach před bitvou. A britské vojenské námořnictvo, stejně jako armády jiných zemí,...

Další z rubriky

VIDEO: Na Highjumpu skákala světová elita až ze 30 metrů

Skoky do vody v sobě kombinují akrobacii, gymnastiku, vyžadují ale i...

Devadesátka skokanů z celé planety, včetně světové špičky. Závodní skoky ze dvanácti, šestnácti a dvaceti metrů,...

VIDEO: Polák sjel jako první na světě vrchol K2. Trvalo to sedm hodin

Polák sjel na lyžích jako první na světě horu K2

Měří 8 611 metrů, sjet ji na lyžích trvalo celých sedm hodin. Hodinu z toho zabralo čekání, až povolí mraky a bude...

VIDEO: Jako James Bond. Český dobrodruh přeskočil na motorce dům

Libor Podmol po vítězství v závodě v Austrálii

Budova byla dlouhá přes deset metrů a freestyle motokrosař Libor Podmol přeletěl docela jako James Bond. A hned...

Najdete na iDNES.cz