Po svých k Everestu - den osmý

  13:00aktualizováno  13:00
Vstáváme do kalného rána. Je zima, všude leží těžký mokrý sníh. Tři členové výpravy se rozhodují, že nebudou pokračovat dál. Jejich cesta pod nejvyšší vrchol Světa tedy končí kousek nad hranicí čtyř tisíc metrů.

Cesta k Everestu. | foto: Josef Albrecht

S jedním z nich se Polda vydává do místní nemocnice. Vracejí se s tím, že jenom za návštěvu je nutné zaplatit sto dolarů. Ošetření zatím není nezbytně nutné, takže se zatím odkládá.

Dnes musíme vystoupit těsně pod pět tisíc metrů nad mořem, až na morénu ledopádu Khumbu. „V podstatě nás čekají dva nepříjemné kopce, ale zase to není až tak moc daleko,“ uklidňuje nás Polda.

V dolině je zima, sychravo. Rozlehlým údolím stoupáme nahoru a cítím, jak mám žaludek jako na vodě. Přemýšlím, zda bude nutné se vyzvracet, ale stejně nemám téměř co, protože jsme jídlu moc nedal. „Jdeme moc rychle, zpomal, nebo ti bude blbě,“ radí mi Polda.

Dám na něj a zpomalím. A opravdu je to lepší. Nutno ale říci, že původní tempo, z něhož jsem teď citelně ubral, nebylo bylo na evropské poměry žádné turbo. Spíš naopak.

Údolí se postupně zužuje a celku ostrým stoupáním se dostáváme na hranu ledovce. Je dobře cítit, že blízko něj rychle klesne teplota. Přes lávku, pod níž se řítí šedozelená ledovcová řeka, přecházíme na druhou stranu údolí.

A najednou se stane něco, co je možné snad jenom v tak vysokých horách: doslova během pár minut je obloha jako vymetená a dolinu i okolní kopce prozáří slunce. Nálada poskočila okamžitě o pár pater vzhůru.

Místo, kde jsme přešli ledovec, nabízí příjemnou zastávku v podobě restaurace. V místě, kterému se říká Dulgha, si dáváme oběd. Tedy někteří. Osobně to řeším jednou snickerskou a coca-colou. Víc do sebe nedostanu. Při pohledu na kolegy se trochu uklidňuju, že asi nejsem nijak nenormální.

Mnozí jsou na tom podobně jako já. „To že je vám blbě, je úplně normální! Já jdu taky jako nemocný osel,“ hlásí Polda. Nutno dodat, že si vzápětí objednává kus masa a pivo. To by asi nikdo z nás nedal.

Čeká nás ještě druhý „krpál“. Na terase hospody identifikujeme skupinu Rusů, s níž jsme se míjeli na cestě do Tengboče. Představa, že nás zase bude dopředu tlačit jejich šílený bubeník, nás zvedá z lokálu a spěcháme nahoru.

Spěcháme není úplně přesné. Výstup vypadá tak, že každých čtyřicet až padesát kroků se člověk musí vydýchat. „Zvolit si správné tempo je nesmírně důležité a není jednoduché se to naučit,“ vysvětluje Polda s tím, že vydýchávání nesmí být ani příliš krátké ani příliš dlouhé. „Tak akorát. Prostě, aby s každým vykročením  nemusel člověk zase začínat znova.“

Vypadá to, že je takový postup pomalý, ale není to pravda. Ani jsme se nenadáli a dalších skoro čtyři sta výškových metrů máme za sebou. Odměnou nám je uchvacující pohled na Ama Dablam a několik sedmitisícovek. Navíc vidíme z druhé strany než z Tengboče, z čehož lze usuzovat, že máme za sebou už pořádný kus.

Cílem dnešní etapy je osada Lobuche. Leží pod ledovcovým valem a hned, jak se schová sluníčko za horizont, se tady citelně ochladí. Na to doplatily dvě členky výpravy, které se nechaly zlákat vidinou teplé sprchy a rozhodly se, že si umyjí hlavy.

Nejenže pár litrů teplé, nikoli horké, vody za čtyři dolary na umytí vlasů skoro nestačily, ale jejich zdravotnímu stavu to moc nepřidalo.

Navíc se zdá, že obyvatelé Lobuche jsou opravdu studený odchov. V kamnech se zatápí v pět večer. Ještě v osm je v proskleném lokále zhruba deset stupňů Celsia.

PARTNEŘI VÝPRAVY:

HUDY

CK LIVINGSTONE

Autoři:


Nejčtenější

Kruté metody poprav: ušlapání slonem a řezání zaživa

Lyngchi bylo jedním z nejnehumánnějších způsobů poprav, které historie přinesla.

Trest smrti je z principu definitivní záležitost. V leckterých společnostech se však nezdál dostatečně uspokojivý....

Agentka Fifi: kráska sváděla britské agenty, aby je prověřila

Byla krásná a provokativní. Marie Christine Chilverová byla pro roli svůdné...

V Británii je vyškolili, naučili šifrovat a slídit. Po technické stránce byli špioni vybaveni na výtečnou, až při...



Miluji kuře na paprice od mamky a pět knedlíků, říká MOgirl Lenka

Touhy, sny, plány mám, ale žiji současným dnem, říká MOgirl Lenka.

Podle vlastního soudu je neústupná, sebevědomá, energická. A nezastírá, že též tvrdohlavá a sarkastická. „Jsem taková,...

VIDEO: Různé tváře orgasmu. Jinak vypadá v Evropě a jinak v Asii

Zřetelné výrazy obličeje interpretují bolest i potěšení napříč kulturami.

Bolest se do našich tváří vpisuje docela stejně, bez ohledu na to, z které části planety jsme. Orgasmus však nikoli. My...

Extrémní gastronomie: syrový mořský červ připomíná neklidný penis

Na pohled je to podivný tvor, způsob jeho konzumace bývá ještě bizarnější,...

Při procházce jihokorejským tržištěm je nepřehlédnete. Kádě s jejich bledě růžovými tělíčky přitahují pozornost. Na...

Další z rubriky

VIDEO: V ptačích kombinézách létali závodníci rychlostí přes 300 km/h

Americký akrobatický tým skončil druhý.

Na mistrovství světa se do Prostějova sjelo poslední srpnový týden přes osmdesát parašutistů v ptačích kombinézách z...

Do Ruska přijedete jako maso pro tamní zápasníky, říká Patrik Kincl

Kincl dokázal jako jediný Čech s Vémolou bojovat po všechna tři kola.

Dostal nabídku na souboj v prestižní soutěži UFC, kvůli zápasu s Karlem Vémolou ji však nepřijal. Snu o účasti v UFC se...

VIDEO: Ester Ledeckou thajský box baví, má děsné rány, říká její trenér

Petr „Pino“ Ondrus se pripravuje na prosincovy XFN

Chystá se na MMA zápas s Jamiem Sloanem, do klece vleze 6. října na dvanáctém galavečeru XFN v Plzni. „Připravuju se...



Najdete na iDNES.cz