I tohle je vlastně moderní variace na „dopis španělského vězně“. Tenhle list...

I tohle je vlastně moderní variace na „dopis španělského vězně“. Tenhle list slibuje peníze Kaddáfího syna. | foto: commons.wikimedia.orgCreative Commons

Průvodce světem podvodů: trik „španělský vězeň“ funguje dodnes

  • 38
Jednou z jeho posledních verzí je e-mail z Nigérie. Kořeny onoho podvodu jsou však prastaré, sahají až do šestnáctého století. A stál u nich „španělský vězeň“, který v trestnici vzpomínal na svůj poklad ukrytý tam někde venku. Seznamte se s dalším z galerie podvodných triků, které se zapsaly do dějin.

První provedení onoho fíglu lze datovat k roku 1598. Pro Španělsko to tehdy byla velmi neklidná doba. Země za sebou měla dva státní bankroty a porážku u Gravelines, která skončila příběh neporazitelné flotily Armada. A také odchod na věčnost rázného panovníka Filipa II., jehož vystřídal slabošský Filip III.

Vztahy mezi Anglií a Španělskem jsou kvůli válce hluboko pod bodem mrazu. Brit, který by nerozvážně zabloudil na španělskou půdu, mohl velmi snadno skončit na šibenici jako vyzvědač. A přesně o takového nešťastníka, muže zadrženého španělskou justicí, v našem příběhu jde.

Bohatý gentleman v nouzi

Podstatné není, jak se jmenuje. Je to urozený muž, šlechtic nebo také možná voják vysoké hodnosti. Alespoň to o sobě tvrdí v dopise, který vám zaslal. Ve Španělsku plnil jisté přísně tajné poslání, ale byl bohužel polapen. Svým způsobem měl štěstí v neštěstí, před vězniteli se mu daří předstírat, že je rodilým Španělem. Proto je ještě naživu. Ale dlouho to trvat nemusí.

Ani tak však ničeho nelituje, snad jen faktu, že pokud bídně zahyne, nikdo se nedozví o pokladu, který stačil před svým zadržením skrýt.

Podvody, které vešly do dějin

V našem cyklu jsme vám již představili:

Vyprávění španělského vězně pak už jen graduje: Poklad, věc nesmírné ceny, je ukryt na tajném místě. Jeho vyzvednutí obstará osoba spřízněná s pisatelem listu - obvykle jeho údajně pohledná dcera. A co se očekává od vás jako adresáta listu? Vězeň pochopitelně nedisponuje prostředky, aby mohl uhradit cestu či přepravu vzácného nákladu a své ratolesti.

To by bylo na vás. Stačí jen poslat jistý zakulacený obnos na správnou adresu a o vše bude postaráno. Že to jsou velké peníze? Ale vězeň přece tvrdí, že tam kdesi za mořem je poklad za miliony! Klidně vám za vaše komplikace desetinu nebo třetinu z onoho ohromného majetku přenechá. A movití Angličané, kteří si v prvních měsících 17. století takový list čtou, počítají.

Spiknutí poštovních zaměstnanců?

Nerozhodují se dlouho. Přibližně každý čtvrtý odpoví a požadovaný obnos nebo jeho část pošle. Pokladu nebo ruky dcery španělského vězně, která byla někdy součástí úmluvy, se však nedočká. Peníze, přeposlané mezi několika korespondenčními adresami, končily v kapse šikovného podvodníka. Ročně to mohly být tisíce až desetitisíce liber, tedy skutečný poklad. Investice falešného „španělského vězně“ přitom spočívala jen v placení výdajů za rozesílání listů po celé zemi a nákup dopisních papírů a inkoustu.

A kdo byl oním původním podvodníkem, jehož nápad dal jméno celému triku? Jeho nebo jejich identita zůstává dodnes neznámá. Ignatius Paul Pollaky, vůbec první anglický soukromý vyšetřovatel, který bude o tři století později pátrat po historii vzniku triku, podezříval gang zaměstnanců britské královské pošty.

Ti totiž disponovali všemi prostředky, včetně jmenného adresáře, vytvořeného už v roce 1516, a podle Pollakovy teorie dokázali zakrýt i přesuny částek zasílaných bláhovými důvěřivci. Pro tuto nedoloženou teorii hovoří hned několik různých typů užitého písma na dochovaných listech a chabá znalost vybraného anglického jazyka, která se neshoduje s „urozeností pisatele“.

Celé schéma podvodu přitom nepopírá genialitu skrytou v jednoduchosti: Tajně zbohatnout chce každý. A každý, kdo se takhle hloupě napálí, si to raději nechá pro sebe, aby neměl z ostudy kabát.

Francie: pachatel už sedí ve vězení

Proto se trik udržel ve formě i v dalších stoletích. Pollaky se začal případem „španělského vězně“ na žádost svých klientů poprvé zabývat v roce 1876. I tehdy se totiž rozmnožily listy, údajně psané mužem vězněným v barcelonské věznici Castell de Montjuic.

Nesmrtelný vězeň

Španělský vězeň nestárne také díky nápaditosti podvodníků. Nabízí se totiž bezpočet variant. Poklad nemusí nutně čekat v zámoří, ale může odpočívat například v celním skladu. Když ho vyplatíte včas, celníci se nedozví o jeho pravé hodnotě a vy se snadno stanete milionářem. Ve hře mohou být obrazy připravené na aukci nebo archivní láhve vína, vytažené při podmořském průzkumu. Může jít o uschovaný lup zlodějů nebo tiskovou sadu výherních losů. Psát vám může nigerijský nebo saudský princ i texaský petrolejový magnát. Relativní novinkou jsou falešné facebookové profily vašich přátel. Z nich vám přicházejí zprávy, že se při cestě v zahraničí ocitli v nesnázích a potřebovali by poslat peníze na hotel nebo cestovní výdaje.

Bylo to působivé čtení. Šestnáctiletá dcera v ohrožení života, truhlice skýtající 840 tisíc zlatých peset, politická obvinění z podpory revoluce. V nejrůznějších obměnách pak tyto dopisy obdržela řada vysoce postavených mužů. A samozřejmě se část z nich nachytala. A jak byl Pollaky překvapen, když zjistil, jak starý tento trik je! I tehdy však odhalil jen „zdroj informací“ – jmenný rejstřík a krajovou ročenku z roku 1848, ze které záhadný pisatel čerpal kontakty na své potenciální oběti. Pachatele nikoliv.

Na trik upozornil i Eugène François Vidocq, postrach pařížského podsvětí. Muž, který se z pozice profesionálního kriminálníka vypracoval na post kriminalisty a faktického zakladatele Brigade de Sûreté. Už během svého trestaneckého pobytu v žaláři Bicêtre roku 1797 si povšiml řady vězňů, kteří si rozesíláním falešných listů přivydělávali nemalé peníze. Vydatně jim přitom pomáhali i sami žalářníci, s nimiž se dělili o zisk.

Eugène François Vidocq se s podvodnými dopisy setkal přímo ve vězení, kde byl ještě jako kriminálník.

„Zhruba pětina rozeslaných listů od vězňů se dočká odpovědi a někteří si tak dokáží i zpoza mříží vydělat stovky franků,“ zmiňoval později ve svých pamětech. Vězni činnost eufemisticky nazývali „psaním dopisů do Jeruzaléma“, ale jejich text notoricky hovořil o věznění ve Španělsku. A o truhlách zlata či diamantů.

Španělský vězeň má jméno

Trik žil svým vlastním životem, ale překvapivé je, jak zůstal věrný Španělsku. V roce 1898 se znovu připomněl, tentokrát ve Spojených státech amerických. Ty totiž tehdy vedly válku se Španělskem, aby spor vyústil v „nezávislost“ Kuby, Guamu a Filipín. Obsah listu domnělého vězně, který byl zveřejněn i v deníku New York Times, zůstal věrný historické předloze.

Tentokrát bylo ve hře 650 tisíc ve francích a bankovních úpisech na doručitele. A také patnáctileté vězení nad jistým D. Santiagem de Ochoa, údajným pisatelem dopisu. Bylo to vlastně poprvé, co dostal „španělský vězeň“ jméno. Pravost celé zprávy potvrzoval i ústřižek z kubánských novin. A samozřejmě se někdo opět nachytal. Podvodníci si údajně mohli přijít až na milion dolarů.

V roce 1905 se „španělským vězněm“ stává jistý Luis Ramoz a znovu útočí stejným trikem na naivitu adresátů v Británii a ve Spojených státech. A za pár let přibyly dopisy z politicky rozbouřeného carského Ruska jen proto, aby je o dvacet let později vystřídaly dopisy z mexického vězení, jejichž pisatelem má být jakýsi Vincent Olivier.

„Všechno přitom bylo stejné, včetně chabé angličtiny pisatelů,“ uvádí spisovatel Finn Brunton ve své knize o historii internetových podvodů. Byl to totiž právě internet, který vdechl omšelému podvodu novou energii. V době faxů trik sice fungoval též, ale zdaleka nebyl tak atraktivní jako na e-mailech a síti.

Ostatně, první podvodný spam na podobné bázi koloval tehdy tajnou sítí ARPANET už v roce 1978. Možná jako varování pro příští digitální generaci, která se nechala zaskočit érou „dopisu z Nigérie“.

Nigérie a zákon č. 419

Ten má ve svém schématu zabudovaný ještě jeden nepříjemný prvek. Vydírání. Zatímco u klasického „španělského vězně“ jste mohli přijít jen o své peníze a sebevědomí, tady už se dostáváte na šikmou plochu.

Nigerijský dopis ze Států

I když dala západoafrická Nigérie jméno inovaci originálního triku, 61 procent odhalených pachatelů tohoto podvodu dnes pochází ze Spojených států amerických. Až dalece za nimi stojí s 16 procenty Britové. Samotná Nigérie pak přispívá necelými šesti procenty, přičemž ji těsně dotahuje Pobřeží Slonoviny, Togo, Jihoafrická republika, Nizozemsko a Španělsko.

Osloví vás totiž odesílatel, který o sobě tvrdí, že je bankovním úředníkem nebo dokonce osobou nějak pokrevně spřízněnou, byť znesvářenou, s nějakým africkým vůdcem. Diktátorem. Pisatel se vám svěřuje, že si je vědom, kam si diktátor ulil své naloupené peníze. Zná číslo účtu, přístupová hesla a kódy. Jenže k tomu, aby se podařilo tučnou částku v řádu desítek milionů dolarů vyčerpat a převést do ciziny, je zapotřebí vaše spolupráce. A ta pochopitelně nebude zadarmo.

Nigerijský dopis počítá s tím, že odesílateli poskytnete nikoliv peníze, ale materiály, které mají transfer peněz usnadnit. Ofocený hlavičkový papír vaší firmy, čísla účtů, nevypsané šeky, přístup do databáze. Cokoliv. Pokud je adresát poskytne, podepisuje si nad sebou ortel, stává se totiž vydíratelným. Jasně totiž deklaroval, že je ochoten přistoupit na kriminální jednání, přesněji zřetelný pokus o krácení daně.

A to vám neprojde ani ve Spojených státech, ani v Nigérii. A je to právě nigerijská legislativa a její zákon č. 419, který považuje pokus o vyvedení peněz ze státního rozpočtu za závažný zločin. Co bude dál?

Podvod za miliony

Pokud skočíte na špek, budete nejspíš platit jako mourovatí, protože je vám záhy vyhrožováno extradicí, vydáním do Afriky. Hypotetické miliony, které nyní samy sehrávají roli „španělského vězně“, se stávají důvodem, proč vyplácíte nemalé sumy na podezřelé účty kamsi do zahraničí. A nejsou to malé peníze. Rekordní suma, která byla na tento podnět vyplacena, prý činila 5,6 milionů dolarů.

A když v roce 2016 spadla klec nad jednou z větví rozvětvené skupiny internetových podvodníků z Nigérie, zazněla u soudu v Port Harcourt ještě další čísla. Lokální boss a jeho čtyřicet spolupachatelů, většinou provozovatelů internetových kaváren, zvládlo vymoci z důvěřivců za rok kolem šedesáti milionů dolarů. Ve svém repertoáru přitom neměli jen „dopisy z Nigérie“, ale též vydírání adresátů dopisy od neexistujících milenek a od údajných svědků jejich aférek.