Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu


Průvodce světem podvodů: nesmrtelné Ponziho schéma

aktualizováno 
Dal světu „letadlo“, podvodný systém, který se dočkal mnoha repríz, po roce 1989 i v Česku. Charles Ponzi vydělal na obyčejné poštovní známce miliony a ukázal celému světu, že přijít k velkým penězům je vlastně snadné. Jste-li bezskrupulózní filuta a najdete-li dost naivních investorů.

Carlo Ponzi na policejních snímcích z dvacátých let. To byl již jeho finanční Titanic potopený. | foto: US GovermentCreative Commons

Čtyři roky prázdnin, večírky, pitky v barech a návštěvy opery, tak vypadala na přelomu devatenáctého a dvacátého století studia mladíků z bohatých rodin na římské Univerzitě La Sapienza. Jejich stylu se chtěl přiblížit i mladý Carlo Ponzi, ale brzy seznal, že přestřelil. Za necelý rok na bujarých večírcích utratil peníze na celé studium a do rodné Luccy se vrátil bez vysokoškolského titulu jako zhanobitel rodiny. A to bolelo. Na jeho římské dobrodružství se totiž složili všichni příbuzní, kteří v něm už viděli budoucího bankéře nebo aspoň zasloužilého státního úředníka.

Fotogalerie

Co mu zbývalo? Mohl se vrátit k pomocné práci na poštovním úřadě v Parmě a dál snášet, že se na něj všichni dívají skrz prsty. Nebo mohl tak jako stovky jiných mladíků zatnout zuby a vyrazit do světa. Amerika za mořem je velký svět, a kdo se nebojí, může tam prý leccos dokázat. S tichou podporou nejbližších tedy sbalil kufry a vyrazil za oceán.

Žít americký sen

Když jednadvacetiletý Carlo 15. listopadu roku 1903 připlouvá na lodi S.S. Vancouver do Bostonu, je už zatraceně sychravé počasí. Pocítí to prakticky hned, nemá kam složit hlavu. Úspory, které si nastřádal na začátek nového života, totiž úspěšně prohrál v kartách ještě na palubě.

„Stanul jsem poprvé v cizí zemi, se dvěma dolary a padesáti centy v kapse. To bylo mé veškeré jmění. Nápadů jsem však měl za milion. A přesně v ně jsem celý život věřil a mé naděje mě nikdy neopustily,“ bude později tvrdit o síle svého amerického snu v rozhovoru pro New York Times.

Na nepřízeň osudu nežehrá. Bere každou práci, která se nabízí. Uklízí odpadky, pomáhá v docích, roznáší jídlo v restauraci, kde přespává na podlaze. Výtečně se naučí anglicky. Šťastný příběh o self-mademanovi se ale nekoná. Sotva povýší na číšníka, vyhodí ho kvůli krádeži pár drobných. Prostě si nemůže pomoci. S penězi má problém: když bere centy a dolary, snadno ztrácí nervy.

Umět tak krást ve velkém

V roce 1907 už profesně narostl. Pracuje v kanadském Montrealu jako pokladní v Banco Zarossi. Dohovoří se pěti jazyky a na čísla je talent. Proto si také všimne, že stávající majitel finančního domu Luigi Zarrosi nehraje podle pravidel. Provádí divoké machinace a nakonec mizí kdesi ve slunném Mexiku s kufrem plným peněz.

To se Carlovi líbí. Když si ale sám vypíše šek na 423 dolarů a padělá podpis, hned skončí za mřížemi. Nejprve si odsedí tři léta v St. Vincente-de-Paul, pak ještě dva roky ve Spojených státech, v Atlantě, za další prohřešky. Domů matce raději napíše, že si našel místo vězeňského dozorce. Pobyt v kriminále ostatně bere zodpovědně, jako vítanou příležitost doplnit si vzdělání v oboru.

Průvodce světem podvodů

Po svém propuštění se protlouká: import-export, práce u těžební společnosti, obchod s ovocem, soudní překladatel, prodej akcií… Vždycky ho dožene neochota vydělávat si poctivě. Až do roku 1919 se o něm dá hovořit jako o průměrném a nepříliš schopném šejdíři. Co to změnilo? Maličkost.

Drahý dopis ze staré vlasti

Z Evropy tehdy obdrží první psaní v IRC (International Reply Cupon) formátu, tedy „poštovní kupon s předplacenou odpovědí“. Je s podivem, že coby bývalý zaměstnanec pošty tuhle novinku nezná. Jedná se vlastně o obyčejný mezinárodní korespondenční lístek s razítkem místo známky. Přijde vám poštou a vy na druhou stranu hned napíšete odpověď. Známku už shánět nemusíte. Odesílatel vám ji předplatil.

A proč je to zajímavé? Carlo počítá. V poválečné Evropě zmítané inflací zakoupíte takový IRC kupon za pár šupů. V Americe stojí celé dolary. Levně koupit a draze prodat, to zní dobře, ne? Aby to ale nebylo pouhé paběrkování, cesta přes oceán totiž také něco stojí, chce to kapitál, který by umožnil nakoupit desetitisíce IRC kuponů na poštách ve Španělsku a Itálii a pak je výhodně střelit ve Státech. Předpokládaný zisk plynoucí z této operace vyčíslený prostou matematikou se blížil 400 procentům.

Sedmatřicetiletý Carlo, který si už dávno říká Charles Ponzi, našel svůj vysněný zlatý důl. Který je navíc přísně legální.

Zhodnocení investice o 50 procent

Ponzi ale nutně potřebuje investory, kteří se nebojí jít do rizika. Čím je přesvědčí? Neslýchanou nabídkou zisků. „Pánové, Kolumbus objevil Ameriku, Marconi bezdrátový telegraf a já jsem objevil peníze,“ řekne jim. Prostě mu dáte peníze, a on z nich přeprodejem dovezených IRC kuponů udělá za devadesát dní o 50 procent větší balík. A na to lidé slyší.

Vždyť i ty nejlepší bankovní domy ve Státech nenabízejí vyšší zúročení vkladů než pouhých pět procent. Ponzi dokáže z příležitosti vytlouct maximum a dokonce je schopen zkrátit dobu zúročení na 45 dní. Je zázračný. Dejte mu 1 250 dolarů a za necelé dva měsíce máte doma dalších 750 dolarů. Neuvěřitelné!

V lednu roku 1920 zakládá první pobočku své Securities Exchange Company a má prvních 18 investorů. V březnu se vklady vyšplhají na 25 tisíc dolarů a rozjíždí deset poboček v New Jersey. V květnu už vklady činí 420 tisíc dolarů, za další měsíc 2,5 milionu. Na konci července už vydělává čtvrt milionu denně. V Bostonu, kde ho před lety vyhodili jako pikolíka s příliš dlouhými prsty, kupuje banku. Lidé v celé Americe zastavují domy, prodávají rodinné majetky a vybírají z bank úspory, jen aby je mohli nacpat Ponzimu do kapes.

Teorie a praxe

Bostonští policisté si však Ponziho pozvou na stanici. Nějak se jim nezdá, že by chlapík, jehož vedou v záznamech jako chmatáka, mohl skončit jako milionář. Všechno jim ale ochotně vysvětlí a většina tamních policistů se údajně do velké finanční hry po jeho návštěvě okamžitě zapojí.

Kdo by mu nevěřil? Carlo Ponzi měl image i chování rozeného finančníka.

Kdo by mu nevěřil? Carlo Ponzi měl image i chování rozeného finančníka.

Na Ponziho výmluvnost sázejí američtí průmyslníci desítky tisíc, dolarové částky přispívají kluci, kteří na ulici čistí boty nebo prodávají zeleninu. Amerika podléhá snu o snadném zbohatnutí. Jenže procitnutí bude bolet.

Ponzi totiž ve svém geniálním plánu za celé měsíce nijak výrazně nepokročil. V zásadě ani netuší, jak směnit zahraniční levné IRC kupony za hotové peníze. A pak je tu otázka objemu nákupu. Jen aby uspokojil nároky svých prvních osmnácti investorů, potřeboval by 53 tisíc kuponů, aby se dobral slibovaného zisku. V březnu roku 1920 však již počet jeho investorů přesahuje 15 tisíc, později jich je přes třicet tisíc. Jinými slovy, musel by vykoupit pošty v půlce Evropy a naplnit jimi celý Titanic, aby to fungovalo.

Hlasy rozumu a pochybností

Leckomu se to nezdálo. „Pokud ve Spojených státech amerických probíhá finanční operace, která by odpovídala slibovanému investičnímu obratu, musel by tu být realizován prodej více než 160 milionů IRC kuponů,“ varovně hlásil finanční expert Clarence Barron. „Jenže za celý rok se jich tu neprodalo více než 27 tisíc. Odkud tedy pocházejí zisky společnosti pana Ponziho?“ ptal se.

Deník Boston Post šel ještě dál. Zjistil, že do svého dokonalého nápadu na snadné zbohatnutí Ponzi zatím neinvestoval ani cent. Drahá auta, luxusní vila a kvalitní obleky? Ty mu cizí nejsou. Ale jak vlastně podniká a odkud se berou jeho peníze?

Jiní finančníci upozorňují na to, že Ponziho klička těží z mezery ve federálním poštovním zákoně a že výslednou ztrátu v hospodaření poštovního ústavu zaplatí zase jen poplatníci daní. Nad celým Ponziho schématem se tak začínají stahovat mračna.

Bankéřům také konečně začíná být jasné, že tu něco nehraje: když si na poště koupíte známku, na jiné vám ji za hotové peníze přece nevymění, že?

Ponziho schéma

Jaká je tedy podstata celého triku? Ponzi slíbené zisky investorům vyplácí z investic těch, kteří se zapojili po nich. Když tyto oběti vlastní naivity uvidí hotové peníze, obratem je ponechají v Ponziho rukou. „Peníze přece dělají další peníze, ne?“ směje se Ponzi.

Z Evropy přitom nikdy nevyvezl jediný IRC kupon a celá jeho operace stojí jen na tom, že počet investorů má neustále stoupající tendenci. Pozor, není to pyramida, ale kruh důvěřivců soustředěných kolem Ponziho. A když se objeví nějaká stížnost? Vyjde na ulici, kde zdivočelému davu nespokojenců rozdá pár milionů dolarů, nabídne jim koblihy a kávu a oni mu zase plni důvěry peníze rádi vrátí zpět.

Ale všechno hezké má svůj konec. V srpnu roku 1920 je zadržen federální policií. Audit ukazuje, že jeho bankovní dům plave na vodě a že jeho úžasná Securities Exchange Company je vlastně sedm milionů dolarů v minusu.

Show, jakou Amerika neviděla

Kolaps Ponziho schématu přivedl k pádu pět dalších bankovních domů a četní investoři mohli být rádi, když se jim vrátilo 30 centů z každého dolaru. Jejich hrubá ztráta činila kolem 20 milionů dolarů (podle dnešního přepočtu by to bylo 225 milionů).

Charles Ponzi je odsouzen nejprve za poštovní podvod na pět let a dalších devět dostane ve státě Massachusetts za krádež. V roce 1934 je deportován do Itálie. Nejrůznější výdělečné experimenty mu nedají spát, cestuje po světě, ale zdaleka už nedosáhne takového úspěchu.

V jednom z posledních rozhovorů před smrtí v nemocnici v Rio de Janeiru zhodnotí svou kariéru slovy: „I kdyby za ty peníze nedostali zpátky nic, pořád by to bylo levné. Vždyť jsem jim předvedl tu nejlepší show, kterou Amerika nezažila od příchodu prvních osadníků. Myslím, že za těch pár milionů jim ta podívaná stála.“

Sirkový král shořel

Vzhledem k tomu, jak široce byl v celosvětovém měřítku médii pokryt Ponziho případ, by se brzké opakování scénáře neočekávalo. Opak je pravdou. Svůdnost myšlenky na rychlé hyper-zúročení vkladů prostě neomrzí. Jen o deset let později zopakuje Ponziho schéma Ivar Kreuger, sirkový král.

Sirkový magnát Ivar Kreuger na Ponziho schéma navázal.

Sirkový magnát Ivar Kreuger na Ponziho schéma navázal.

Muž, který dokázal zajistit svým zápalkám dvoutřetinový světový monopol, měl totiž evidentně hluboko do kapsy. Původní tvrzení o tom, že „byl Leonardem da Vinci světových podvodníků“, je prý však hodně nadnesené. „Ve skutečnosti byly jeho manipulace s penězi natolik dětinské, že by kdokoliv znalý alespoň základů účetnictví musel pochopit, že si čísla vymýšlí a falšuje,“ napsal o něm o třicet let později spisovatel Allen Churchill.

Jeho finanční kolotoč však trval o něco déle, protože slibované „zisky z investic“ mohl průběžně generovat z více než 400 výrobních společností, jejichž byl majitelem. Když vyšla celá pravda najevo, zastřelil se.

Tisíce procent a Ferrari na každý den

V osmdesátých letech pak otřásl podobný výbuch Belgií. To když byl ekonomický vizionář Jean-Pierre Van Rossem odsouzen na pět let za bankovní podvod a finanční machinace. Jeho burzovní projekt Moneytron se totiž ukázal být kolosální boudou na důvěřivce. Jeho triku dokonce podlehla i belgická královská rodina.

Van Rossem, který si nesplnil sen mít na každý den jedno ferrari (měl jich jen 108), důsledně odmítal nařčení, že by provozoval Ponziho schéma. „Žádný Ponzi! Byl to prostě způsob, jak vyj*bat se systémem,“ hlásal z vězení.

Snadné a extrémně výhodné zúročení vkladů slibovala v roce 1990 i ruská investiční společnost MMM. Díky dynamické situaci na mezinárodním trhu a ruské hyperinflaci slibovala lidem zúročení ve výši neskutečných tisíc procent. Jejímu kouzlu podlehlo přes dvacet milionů lidí, kteří v této nejrozsáhlejší aplikaci Ponziho schématu utopili přes deset miliard dolarů.

Nesmrtelný Ponzi

Stranou nestálo ani Česko. Za „letadlo“ provozované v devadesátých letech brněnskou společností Sorrena Invest padl dvanáctiletý trest. Mezi lety 2000 až 2010 podobných případů rozhodně neubývalo.

Ve světě se odehrálo přinejmenším jednadvacet kolosálních podvodů (se ztrátami investorů nad 50 milionů dolarů), založených na stále se opakujícím Ponziho triku. Indie, Čína, Rumunsko, Filipíny…

Absolutním šampionem mezi podvodníky ale zůstává Bernard Leon Madoff, americký podnikatel a v roce 2008 předseda burzy NASDAQ. Tento neprůstřelný vlk z Wall Streetu lákal klienty do regulací neomezených hedgeových fondů na vysoké výnosy, které ale nevyplácel z výnosů, nýbrž z vkladů nově příchozích klientů. Ztráty investorů? 65 miliard dolarů. Americká federální prokuratura pro něj požadovala trest 150 let vězení a pokutu 170 miliard dolarů. Pokutu sice uhádal na desetinu, ale ven se z vězení teoreticky nepodívá dřív než v roce 2159.

Autoři:




Nejčtenější

Přepracovaná, tedy na vzestupu. Úspěšnost je ve Spojených státech spojovaná s...
Chvála práce do úmoru. V Americe je známkou úspěchu, tvrdí studie

Ještě před dvaceti lety bylo ve Spojených státech bohatství symbolizované volným životním stylem, vlastně nepracováním. Dnes je spojováno s flexibilní prací a...  celý článek

Uhlazení, usměvaví, plní slibů. Přesto se u velké části lidí lákání politiků k...
Sousedé se dozví, že nevolíte: triky, jak dostat lidi k volbám

Rekrutování po telefonu, slibování vysoké volební účasti, apelování na to, že volič je privilegovaná funkce i negativní kampaně proti politickým oponentům....  celý článek

Štastní přátelé zvyšují šance na vaše vlastní štěstí, říká studie.
Dobrá nálada je nakažlivá, říká studie. Ale špatná taky, dodává

Mít kolem sebe veselé lidi má výhodu. Dobrá nálada je totiž přenositelná. Jenž ta špatná taky. Melancholickým přátelům však vale přesto nedávejte, do deprese...  celý článek

Další z rubriky

Zabíjejte a kořistěte ve jménu víry! V křižáckém vojsku bojovali i muži z...
Čeští křižáci: byli rabujícími zločinci a obávanými válečníky

Dobyvačného tažení na Jeruzalém se na konci dvanáctého století účastnily i stovky Čechů. Byli to bandité, zločinci, kteří do vojska putovali rovnou z vězení....  celý článek

Přepracovaná, tedy na vzestupu. Úspěšnost je ve Spojených státech spojovaná s...
Chvála práce do úmoru. V Americe je známkou úspěchu, tvrdí studie

Ještě před dvaceti lety bylo ve Spojených státech bohatství symbolizované volným životním stylem, vlastně nepracováním. Dnes je spojováno s flexibilní prací a...  celý článek

Gudrun s matkou Margarete v listopadu 1945, kdy svědčily u Norimberského...
Tichá pomoc: tajní ochránci nacistických vrahů

Hnědí kamarádi drží při sobě. I desítky let po válce. Mnozí brutální nacističtí zločinci žili s falešnými identitami a finančním zajištěním v ústraní a v...  celý článek

Grafton Recruitment Praha
SNADNÁ práce ve výrobě až 18 000 - 21 000 Kč !!

Grafton Recruitment Praha
Jihomoravský kraj
nabízený plat: 18 000 - 21 000 Kč

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.