Rumunsko, Maďarsko, Slovensko i Česko, Rakousko, Švýcarsko, Německo, Nizozemsko, Belgie, Francie, Anglie... od východu po západ Evropy. Tam všude nacházejí archeologové známky, že středověká společnost nedopřávala mrtvým klid. Pohřebiště byla otvírána, mnohdy nedlouho po uložení zemřelých, s ostatky nešťastníků se manipulovalo, z hrobů se odnášely předměty.
To vědci věděli. Jistí si však nebyli tím, jak ony návštěvy hrobů vykládat. Zatímco pohřbívání chápali jako složitý společenský, kulturní, emocionální proces, následné intervence jako znovuotvírání hrobů si nedovedli vyložit jinak než ekonomicky, jako „rabování“, asociální akt chamtivosti. Takové vysvětlení však bylo postupem doby víc a víc zpochybňováno, píšou autoři studie vydané v magazínu Antiquity.
„Během desetiletí se při vykopávkách zjišťovalo, že jde o něco mnohem zvláštnějšího,“ říká vedoucí práce, stockholmská archeoložka Alison Klevnäsová. S týmem se rozhodla dosavadní vědomosti poskládat dohromady.
Odnášely se symbolické předměty, zlato i stříbro zůstávalo
Sociální nerovnost vepsaná do kostí. Středověké ostatky vydaly svědectví Mrzačící práce, chudoba, domácí i pouliční násilí. Sociální traumata se ve středověku doslova zahryzávala do kostí a sociální třídy jim nečelily se stejnou intenzitou. Britské archeologické nálezy dosvědčují, jak fyzickou podobu má sociální nerovnost. |
Jejich analýza shrnuje, že opětovné otvírání hrobů bylo široce sdílenou součástí životního cyklu raných středověkých pohřebišť. Podle spoluautorky studie Astrid Notermanové se praxe znovuotvírání hrobů objevila koncem šestého věku a vrcholu dosáhla ve století následujícím. A ony intervence, které rušily klid pochovaných, nebyly motivovány ziskuchtivostí, loupežnými úmysly, vztahovaly se k původnímu aktu pohřebního rituálu.
„V tomto případě se jednalo o společensky pozitivní počiny. Lidé na pohřebištích dál pochovávali mrtvé, kromě toho tam však opakovaně otvírali hroby. Můžeme dokonce pozorovat, že některé hřbitovy, kde se obyčej opětovného otvírání dodržoval, byly v provozu déle než ty, na nichž se mrtví nechali odpočívat v pokoji,“ říká v tiskové zprávě Stockholmské univerzity Klevnäsová.
Proč se však hroby otvíraly? V jistých případech proto, aby se manipulovalo s ostatky. Především s lebkami, které se odnímaly, přetáčely se. Pohřbeným lidem se odebíraly dolní končetiny. Podle vysvětlení Klevnäsové na serveru CNN proto, že se žijící báli toho, že mrtví obživnou a vydají se zpět do pozemského života. Takových případů však nebylo mnoho, nebyly pravidlem. A ještě unikátnější byl hrob, do něhož po jeho otevření lidé k ostatkům uložili psa. Měl zemřelému přinést potěchu.
Záhada tanečního moru: za vražednými tanečními orgiemi mohli být Češi Lidé se svlékali, plivali kolem sebe oplzlosti, Satanova jména, souložili – a především tancovali. Dny, týdny, do zemdlení, mnozí se protančili ke smrti. Apokalyptické běsnění, pekelný rej. Taneční mor je dodnes záhadou, nad níž si lámou hlavy historici, psychologové i lékaři. |
Obvyklým motivem otvírání hrobů však byla manipulace s předměty, pokoj zemřelých lidé rušili především proto, aby z hrobů odnímali artefakty, které je měly na poslední cestě vyprovázet. Proč si však vědci nemyslí, že to byly akty loupeže?
Protože jakkoli pečlivě návštěvníci hrobů selektovali, co odnesou a co ponechají, nebrali z nich to nejcennější. Odnášeli předměty, které představovaly jakousi rodinnou linku. Téměř z každého otevřeného hrobu zmizel meč nebo velký nůž v případě pochovaného muže a brož, pokud šlo o ženu. A autoři studie poznamenávají, že to platilo pro všechny znovuotevřené hroby od Rumunska po Anglii.
A zdůrazňují, že v hrobech návštěvníci nechávali spoustu hodnotnějších předmětů, dokonce z drahocenných kovů, včetně přívěsků, náhrdelníků ze zlata nebo stříbra. Například z jednoho hrobu v Kentu „vetřelci“ odnesli několik broží, ovšem na tehdy polorozpadlém těle nechali náhrdelník s osmasedmdesáti perlami, šest přívěsků ze stříbra, pozlaceného stříbra, skla a granátu. „Je zcela jisté, že se při znovuotevření hrobů nepokoušeli maximalizovat zisk,“ shrnula Klevnäsová pro server New Scientist.
Vybrané artefakty si přitom návštěvníci podle analýz z hrobů odnášeli i tehdy, kdy se již vlastně rozpadaly. To svědčí o tom, že se jich nezmocňovali, aby je používali nebo prodali. Jejich motivy byly symbolické.
„Meče a brože byly jedny z nejvíc symbolických předmětů v hrobech,“ vysvětlila Klevnäsová serveru Live Science, „dávaly se jako dary nebo se předávaly jako dědictví. Tyto předměty spojovaly lidi, vytvářely propojení skrz generace. Nesly příběhy a měly paměť. Je pravděpodobné, že se jich lidé znovu zmocňovali právě z těchto důvodů.“ Z hrobů si lidé odnášeli předměty, které pro ně představovaly spojení s relativně nedávno zemřelými.
A jak přesně vědci vůbec dokážou zjistit, co z hrobů zmizelo? Skrze rezidua rzi, částeček nebo fragmenty, které po odnesených artefaktech zůstaly.
Propojená středověká Evropa
Podle Heinricha Härkeho, profesora archeologie z Univerzity Eberharda Karlse v Tübingenu, je základním přínosem studie to, že dokázala pospojovat předchozí výzkumy. „Je to koherentní pokus dát dohromady fenomén ‚otvírání hrobů‘ ze západní i střední Evropy. Představit ho jako skutečný celoevropský fenomén šestého a sedmého století a nabídnout možné intepretace,“ uvedl pro Live Science.
Totéž považuje za fascinující archeoložka Emma Brownlee z Univerzity Cambridge. „Jednou z věcí, které mě zasáhly, je fakt, že se otvírání hrobů odehrávalo velmi obdobným způsobem na místech tak vzdálených, jako je anglický Kent a Transylvánie. To by naznačovalo, že existovalo sdílené chápání, jak interagovat s mrtvými, které překračovalo jiné kulturní hranice. Teprve začínáme vnímat, jak propojený raně středověký svět byl, výzkumy, jako je tento, jsou obrovsky nápomocné,“ soudí.
