Zlatá socha Panny Marie držící Ježíše v životní velikosti a dalších 113 menších zlatých náboženských soch, 276 zlatých mečů s jílci posázenými drahými kameny. Dvě stovky pokladnic s drahokamy, s opály, diamanty, ametysty, rubíny a safíry, s perlami. Zlaté mince, sto padesát kalichů a stovky zlatých a stříbrných prutů.
Nádhera, až oči přecházejí, a drahocenná k tomu. Ztělesnění dobyvatelského plundrování Latinské Ameriky, pýcha kolonialismu. Velikánský lup katolické církve. A přílišná výzva pro jednoho prostého námořního kapitána. To díky němu celé bohatství zmizelo ze světa. Následně se stalo mýtem a cílem hledačských výprav a fantazií.
Třistaletá kořist a jeden kapitán s výtečnou reputací
Na začátku devatenáctého století začala mít španělská imperiální moc v peruánské Limě vážné problémy. Španělé zemi kontrolovali od šestnáctého století, kdy porazili Inky, jejich dominance se však začala drolit. Místo centrální vlády v oblastech rašily autonomní junty a imperiální moc začaly ohrožovat povstání a války za nezávislost. Nadcházela osvobozenecká éra Simóna Bolívara a José de san Martína.
V roce 1821 již byla Lima v objetí paniky. Měl ji sice střežit prstenec deseti tisíc španělských žoldáků, jejich oddanost však byla vachrlatá, nejistější než entuziasmus a touha vzbouřenců. Všichni španělští měšťané a duchovní již měli v hlavě hrůzný obraz, jak jejich okázalé náměstí Plaza de Armas obsazují hordy nemytých uprchlých otroků a mesticů.
Přišel čas myslet na evakuaci města, rozhodl limský španělský místokrál. A co dopravit do bezpečí jako první? Samozřejmě bohatství, nashromážděné za tři staletí katolického kořistění. Z katakomb limské katedrály byly vyneseny pečlivě střežené cennosti, naloženy na dobytčí povozy. Odtud je muly odtáhly do nedalekého přístavu Callao.
Je prázdný, až na dvě ho opustily všechny lodě. Španělská vojenská kráska Esmeralda má Limu bránit do poslední dělové koule. Pak už tu byla jen polozapomenutá britská briga Mary Dear. Její kapitán William Thompson z Newfoundlandu je známý jako schopný, zkušený, důvěryhodný, seriózní, ctnostný a spolehlivý. Muž, co drží slovo.
Právě na jeho plavidlo poddaní poklad, který dostal přízvisko limský, naložili. Instrukce? Odplout za horizont a bedlivě sledovat vývoj. Pokud se Lima ubrání, vrátí se. Když ne, na své obratné a rychlé plachetnici unikne blížící se chilské vzbouřenecké flotile a dopluje do bezpečí Panamy. Kromě čtrnáctičlenné posádky jsou na palubě i dva kněží a několik mnichů, kteří mají poklad doprovázet.
Jenže s pokladem na loď vstoupila i velká výzva. Pokušení, které zřejmě bylo na jednoho spolehlivého námořního kapitána příliš svůdné a neodolatelné.
Tajemství Kokosového ostrova
To kvůli němu se poklad nevrátil do Limy, ani neobjevil v Panamě. Co následovalo, popisují různé verze odlišnými scénáři, prostě v duchu pirátských zkazek. Shodnou se však na tom, že ctihodný kapitán s neposkvrněnou minulostí William Thompson se tváří v tvář pokušení rozhodl nastoupit pirátskou kariéru. Duchovním, kteří své bohatství ukořistili po katolicku, se ho rozhodl ukořistit po pirátsku. Se svou posádkou podřízl členům doprovodu pokladu hrdla a jejich mrtvoly shodil z paluby. Rozličná vyprávění souzní i v tom, že následně se Mary Dear vydala na neobydlený Kokosový ostrov a tam muži svůj lup zakopali.
A dál? Interpretace se různí. Podle některých verzí příběhu kapitána i jeho posádku zajala španělská válečná loď. Podle sofistikovanější varianty pirátské legendy, kterou líčí Alex Capus v knize Sailing in Starlight: In Search of Treasure Island, vsadil Thompson a jeho muži na drzost a šibalství. Svou loď, která už měla cejch pirátství a v žádném přístavu by nenašla útočiště, spálili a vydali se troufale zpět do Limy, která byla střídavě v rukou san Martínových revolucionářů a Španělů. Proč drahocenný náklad zmizel ze světa, vysvětlili ztroskotáním. Snad by jim to prošlo, kdyby moře nevyvrhlo mrtvoly zavražděných duchovních. S podříznutými krky.
Novodobá legenda: zlato generála Jamašity láká tisíce hledačů Onen bájný poklad se na Filipínách pokoušejí najít profesionálové i amatéři už sedmdesát let. Už jich bylo přes pět tisíc a odhad jeho hypotetických lokací se blíží číslu 175. Existence zlata generála Jamašita zůstává dál nepotvrzená, jako novodobá legenda však přitahuje další a další stoupence. |
Dál se verze zase spojují. Při krutém mučení se kormidelník, kuchař, loďmistr, lodní tesař a devět námořníků doznalo. Čekala je oprátka. To nejdůležitější však vyzradit nemohli, neuměli číst, psát, navigovat, nedokázali popsat, kde poklad zakopali. To mohl jen kapitán Thompson a jeho lodní důstojník James Alexander Forbes.
A ti se vydali se španělským ozbrojeným doprovodem na Kokosový ostrov. V jeho džungli se však pirátské duo chopilo šance a svým strážcům prchlo. Španělé je již nenašli, vrátili se do Limy bez zajatců s tím, že trest smrti na pirátech vykoná divoká příroda. Jenže místokráli nepřivezli ani poklad. A stejně tak selhaly další dvě španělské expedice na Kokosový ostrov.
Peripetie honby za pokladem
Dál už je to ryzí mytologie. Po několika měsících, které na ostrově oba muži přežili, je vzala na palubu britská velrybářské loď. Vysadila je v Americe, kde se Forbes stal úspěšným obchodníkem v Kalifornii a na celé dobrodružství i s pokladem zapomněl. Muž jménem Thompson se však objevil v roce 1845 v kanadském Newfoundlandu. A příběh ctí formát pirátských epopejí i dál. Svým slabým dechem totiž Thompson na smrtelném loži mladíkovu Johnu Keatongovi šeptem prozradil, kde Limský poklad ukryl. Ten podle popisu nakreslil mapu, později se podobných objevily stovky.
S mapou se Keating na Kokosový ostrov samozřejmě vypravil, podle některých legend jednou, podle jiných třikrát. Musel prý čelit vzpouře posádky, podle dalších vyprávění zabil jednoho ze svých společníků. Údajně si však z ostrova odnesl hromadu španělských dublonů. A než zemřel, předal mapu svému kormidelníkovi Nicholasi Fitzgeraldovi.
Pak se příběh začíná definitivně rozpadat, mapa měnila majitele a objevovaly se desítky kopií a fám o ní. Zvěsti o pokladu se šířily a za pokladem se vydávaly další a další výpravy. Sanfranciská Cocos Expedition v roce 1854, mise newyorské Hidden Treasure Company v roce 1873. A desítky dalších, bez okázale znějících jmen. Některé sázely na nejmodernější technologie a postupy, jiné na pomoc sil ze záhrobí – jedna z výprav na ostrov přivezla německé „médium“, aby zprostředkovalo kontakt s duší jistého piráta. Je v tom vše, včetně ozbrojených konfliktů mezi tlupami lovců pokladů, které se na ostrově srazily.
Leccos je naprosto amatérské, za mnoha výpravami je však i silný kapitál. A další investory lákly bombastické novinové články. Například ten z The New York Times 1. prosince roku 1897 tvrdil, že „se má za to, že poklad v hodnotě třiceti milionů dolarů je tentokrát v bezpečí na palubě britského křižníku Amphion“. Doznání námořníků Amphionu, že po deseti dnech bezvýsledného kopání úsilí vzdali a ostrov opustili, přinesl list 13. března následujícího roku jen v kratičké zprávičce.
Stovky hledačů, zapomenutých i slavných
A kromě bezejmenných zoufalců, dobrodruhů, ztřeštěnců má historie honby za limským pokladem i svoje slavná jména. Například Němce Augusta Gisslera, jehož jmenovala kostarická vláda, které ostrov patří, jeho guvernérem. Spravoval skromnou kolonii německých farmářů, ale především hledal poklad. Obojí dopadlo krachem, kolonie zkolabovala záhy, on odjel v roce 1908 po dvaceti letech na ostrově se šesti stříbrnými mincemi. Zemřel v New Yorku v chudobě.
Poklad však oslňoval navzdory desítkám dalších marných pokusů. Lákal. Ostatně, ne vše je smyšlené. Když se v únoru 1937 na pláži Kokosového ostrova vylodila výprava slavného automobilového závodníka Sira Malcolma Campbella, která stála statisíce dolarů, měl její velitel v rukou prokazatelně mapu kormidelníka Fitzgeralda. Nepomohla mu ani ona, ani moderní detektory kovu. Po třech měsících odjel s prázdnýma rukama.
Neuspěly ani další celebrity, herec Errol Flynn ani mafián Bugsy Siegel, který se na ostrov vydal na škuneru Metha Nelso. Jeho muži nalezli pouze stopy po předchozích expedicích. Na Kokosovém ostrovu se objevil i americký prezident Franklin Delano Roosevelt, i když jeho postavu a kopáčské úsilí na ostrov hnala spíše jen pobavená benevolence. Zatímco na kolečkovém křesle rybařil z paluby lodi USS Houston, posádce dal velkorysé svolení, aby hodinu až dvě na ostrově rozrývali, co chtěli. On ulovil mečouna, oni poklad ne.
Byla to prohra za prohrou, zmařené naděje střídaly zbořené touhy. A tajemství samozřejmě přálo konspiračním teoriím a mýtům. Podle jednoho se poklad podařilo najít barvité osobnosti jménem Charles „Nomad“ McGuiness, který prošel jako pistolník Irskou republikánskou armádou a jako antifašistický bojovník španělskou občanskou válkou. Byl pašerákem, námořníkem a občasným novinářem. Údajně zemřel při lodním neštěstí v roce 1947, podle legendy však přežil, nalezl poklad a dodnes žije v ústraní jako král.
Láká dodnes
Poklad, který podle mnoha odborníků, například spisovatele Jacka Fitzgeralda, inspiroval Roberta L. Stevensona ke klasice Ostrov pokladů, vábí dodnes. V roce 2012 přinesla média zprávu o plánech britského archeologa Shauna Whiteheada. S pomocí dronu a „hadího“ robota, který dokáže odhalit podzemní prostory, chtěl vytvořit 3D mapu ostrova, což popisoval server Inquisitr. Pátrat chtěl především podél pláže, protože vycházel z toho, že těžký poklad nemohli Thompsonovi muži táhnout z lodi daleko. Potom měl nejslibnější podzemní díry prozkoumat okem kamery.
Poklad však neměl být jediným cílem expedice složené z pracovníků University of Costa Rica a německé organizace Senckenberg Institute, ostrov měla též zkoumat obecně, z ekologického, geologického a archeologického hlediska. Jak Whiteheadův nápad dopadl, média neprozrazují.
Stejně tak není známý konec plánů Brita Meltona Munroea, který v roce 2010 tvrdil, že porovnáváním a kompilací všemožných map a dokumentů odhalil deset míst, kde poklad může ležet. Dostal prý tehdy povolení od kostarické vlády, protože jeho plán nezahrnoval žádné kopání ani jiné masivní narušování přírody.
Jinak však mluvčí londýnské ambasády země listu The Telegraph odtušila s nadhledem: „Kostaričané mají za to, že skutečným pokladem Kokosového ostrova je jeho biodiverzita a bohaté mořské ekosystémy.“
