Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu


Hitler jako vzor: jak šéfové firem plánovali převrat v USA

aktualizováno 
Vláda se jim zdála příliš pokroková a štědrá k nezaměstnaným a jiným „nepřizpůsobivým“. A z nacistického Německa a fašistické Itálie na ně lákavě čněly příklady, že to jde i jinak. Skupina amerických kapitalistů proto plánovala převrat. Najmout pro něj chtěla válečného hrdinu Smedleyho Butlera, který však plán prozradil.

Smedley Butler byl kritikem mocného kapitálu. Právě ten jej však chtěl využít pro svůj protivládní plán. | foto: commons.wikimedia.orgCreative Commons

V roce 1933 se průmyslové země topily na dně bezprecedentní hospodářské krize, kterou o pět let dříve spustil pád newyorské burzy. Ve Spojených státech ji navíc provázelo katastrofické sucho v zemědělském středu země. Lidé přišli o všechno a živořili v nejzoufalejší bídě, bez práce byl každý čtvrtý.

Důsledky propadu ekonomiky samozřejmě pociťovali také ti nejbohatší: nežebrali a nehladověli, ale výnosy z podnikání klesaly. A navíc si plebs za prezidenta zvolil „zakukleného bolševika“, který chtěl regulovat byznys a namísto krácení daní utrácet za pomoc zástupům nefakčenků.

Fotogalerie

Vybraná společnost kapitánů průmyslu a investorů se proto rozhodla čerstvě zvolenou administrativu Franklina D. Roosevelta svrhnout, ministerstva obsadit loutkami a vládnout způsobem, který by velmi připomínal režimy, které se v té době etablovaly v zemích starého kontinentu.

Nenápadný převrat měla obhajovat velká média a bezprostřední záminku k výměně vlády měly poskytnout násilné nepokoje, které by spustili a vedli naštvaní veteráni světové války. Zbývalo jen najít někoho, za kým bývalí vojáci vytáhnou do boje o ulice amerických měst.

Nepohodlný hrdina

Za vůdce lidu a tvář nového režimu byl vybrán Smedley Darlington Butler, široké veřejnosti známý válečný hrdina. Do konce svého života byl nejvýše dekorovaným mariňákem, mimo jiné mu byla dvakrát udělena Medal of Honor. Uniformu pověsil na hřebík v roce 1931 a na výložkách měl dvě stříbrné hvězdy generálmajora, což tehdy byla nejvyšší propůjčená hodnost v United States Marine Corps. U námořní pěchoty odsloužil čtyřiatřicet let, během nichž za vlast bojoval na Filipínách, v Číně za boxerského povstání, v Latinské Americe a Karibiku za takzvaných banánových válek o kontrolu nad dříve španělskými koloniemi, stejně jako ve Francii v zákopech první světové války.

Jeho vojáci i ostatní veteráni Butlera vysoce uznávali také pro jeho přímou povahu. Generál se i s tím nejposlednějším vojínem bavil jako se sobě rovným a nerozpakoval se hlasitě kritizovat zneužívání svých mužů jako nástroje zahraniční a ekonomické politiky. Tím si udělal mnoho nepřátel ve vojenských i politických kruzích, prezident Hoover jej nemohl ani vystát. Proto když neočekávaně zemřel velitel USMC, Butler jako nejvyšší šarže v řadách mariňáků nebyl povýšen na jeho místo, naopak mu hrozili vojenským soudem za nelichotivé veřejné komentáře na adresu Benita Mussoliniho.

Po svém odejití vyrazil Butler na šňůru šedesáti kritických přednášek o zahraniční politice Spojených států a později oznámil kandidaturu na senátora. Za republikány, kteří tehdy byli v mnoha ohledech liberálnější stranou, podobali se dnešním demokratům, a mimochodem také jako podporovatel prohibice. Především se ale obul do takzvaného veteránského bonusu, tedy tradiční odměny vojákům, kteří bojovali za vlast. Navrátilci ze zákopů světové války dostali pouhých šedesát dolarů na ruku, jejich organizace si ale nakonec domohly patřičnějšího bolestného, počítaného podle odsloužených dní. Peníze byly veteránům uděleny v roce 1924 ve formě certifikátu splatného až po dvaceti letech, v době nouze však muži potřebovali peníze hned.

Po útoku bezpečnostních sil zůstaly přístřešky Bonus Army v plamenech, rok 1932.

Po útoku bezpečnostních sil zůstaly přístřešky Bonus Army v plamenech, rok 1932.

Před hlasováním kongresu o předsunutí data výplaty se v červnu 1932 do Washingtonu začaly slévat pochody nezaměstnaných veteránů, celkem přes čtyřicet tisíc mužů. Přezdívalo se jim Bonus Army a mnozí protestující ve městě zůstali: na deset tisíc se jich i s rodinami utábořilo na nevyužité ploše podél řeky nedaleko centra.

Zákon byl mnohonásobnou většinou zamítnut a po dvou týdnech stanové městečko rozehnala kavalerie pod velením generála Douglese MacArthura. V ulicích docházelo k násilným potyčkám, mezi obrněnými vozidly se valila oblaka slzného plynu. Reakce vlády byla tak prudká proto, že kolovaly zvěsti o připravovaném komunistickém převratu. Při represích zemřeli přinejmenším dva lidé a pětapadesát jich bylo zraněno.

Nezaměstnané na nucené práce

Během horkých týdnů ve Washingtonu Butler před veterány několikrát vystupoval a po potlačení protestu se opět vydal na cesty po celé zemi. Sháněl členy jím spoluzaloženému sdružení veteránů, vyzýval bývalé spolubojovníky k organizování se a kritizoval politiku jako zaprodanou velkému byznysu.

Přesto jej v červenci 1933 navštívil vysoký bankovní úředník jménem Gerald MacGuire, který se Butlerovi uvedl jako reprezentant Výboru pro silný dolar (Committee for a Sound Dollar), organizace lobující za návrat měny ke zlatému standardu. MacGuire generálovi ve výslužbě popsal také American Liberty League, zatím utajenou společnost nejbohatších Američanů a šéfů firem jako DuPont, JP Morgan, General Motors, Standard Oil, Heinz Foods nebo Goodyear Tire.

O měsíc později se oba muži sešli znovu a tentokrát byl MacGuire zcela konkrétní. „Máme tři miliony, s nimiž můžeme začít,“ řekl prý mariňákovi. „A můžeme mít tři sta milionů, pokud bude třeba.“ Nač byly? Na převrat. Butler se měl podle plánů postavit do čela veteránů a po převzetí moci povede vládu v nově zřízené funkci jakéhosi superministra.

Vzorem nového zřízení byl podle MacGuirea fašistický režim v Itálii, ale také Německo. „Všechny nezaměstnané muže strčíme do vojenských baráků, na nucené práce, jak to dělá Hitler,“ uvedl. Bezpečnostní složky nového státu budou muset nakoupit spoustu zbraní, které jim podle MacGuirových slov dodá zbrojovka Remington Arms, majoritně vlastněná rodinou DuPont.

Po měsících příprav se Smedley Butler pustil do akce. Na podzim 1934 svolal tiskovou konferenci, na které ovšem neoznámil převzetí vlády, ale popsal detaily komplotu a nevynechal ani jména prominentů, kteří do něj měli být zapojeni. Kritik korporátního kapitalismu a skutečný patriot hrál dvojí hru a jeho společník jménem Paul Comly French, kterého Butler přizval do kola, byl ve skutečnosti novinový reportér v utajení. Oba muži a také šéf spřízněné veteránské asociace krátce nato svědčili v neveřejném jednání sněmovního Výboru pro neamerickou činnost.

Nic se nestalo

MacGuire i bohatí lidé, jejichž jménem jednal, nařčení odmítli jako směšná a zpochybňovali Butlerovu příčetnost. Velké noviny a rozhlasové sítě, které patřily údajným konspirátorům, kauzu zesměšňovaly jako „gigantický podvod“ a „spiknutí bez spiklenců“, vážně se věcí zabývala jen hrstka médií. V závěrečné zprávě vyšetřovacího výboru, nedopatřením předané do rukou novináře o dvě dekády později, se ovšem píše, že „je nad vší pochybnost, že tyto záměry byly diskutovány, plánovány a mohly být uskutečněny, pokud by to lidé, kteří tuto činnost financovali, pojali za nutné.“

Vláda ovšem nepřijala žádná opatření, nikdo nebyl z ničeho obviněn. Údajní konspirátoři nemuseli svědčit před poslanci a v závěrečné zprávě výboru byla jejich jména začerněna. Stejně důsledně úřady ignorovaly i jiné náznaky, že se v řadách americké finanční aristokracie něco chystá. Žádnou odezvu tak neměly ani naléhavé řádky velvyslance v Německu prezidentu Rooseveltovi. „Mám mnoho příležitostí pozorovat, jak blízké jsou si některé z našich vládnoucích rodin s nacistickým režimem,“ píše se v dopise odeslaném dva roky po rozkrytí údajného spiknutí Butlerem. „Významný představitel jedné z největších korporací mi řekl, že je připraven k rázné akci, pokud vláda bude pokračovat ve své pokrokové politice.“

Jedním z důvodů nečinnosti úřadů samozřejmě byl strach politiků z mocných a bohatých. Navíc se ale v době míru nenabízelo mnoho právních prostředků, jimiž by bylo možné uchopit komplot nepodložený jasnými důkazy. Potenciální klíčový svědek MacGuire měsíc po slyšení před sněmovním výborem v sedmatřiceti letech zemřel, podle všeho z přirozených příčin.

V hodnocení celé kauzy jsou historici opatrní. Shodují se na tom, že MacGuire dobrodružnou eskapádu bezpochyby plánoval, že v ní figurovali finančníci, ale že od spikleneckých úvah zbývalo k jejich realizaci velmi hodně. Je dost dobře možné, že spiknutí MacGuire přinejmenším nafoukl, vždyť přestože padala ta nezvučnější jména, Butler se osobně setkal jen s ním a dalšími dvěma prostředníky. Možná Butlera tahali za nos v tom smyslu, že teprve s jeho pomocí chtěli dostat na palubu konspirace ony bankéře a průmyslníky, jimiž se zaštiťovali. 

Generál mariňáků ve výslužbě se každopádně zdiskreditovat nenechal. Dál jezdil po přednáškových turné jako uznávaný mírový aktivista a kritik velkého kapitálu.

Autoři:



Nejčtenější

Ostrov hrůzy: po dva roky byla hrstka osadnic v moci maniaka

Fotografie tyrana Álvareze se nedochovala, snímek nešťastného guvernéra...

Na ostrově odříznutém od vnějšího světa převzal vládu nad hrstkou žen a dětí psychopat, který dva roky vraždil a...

Předhodit vepřům, uvařit v louhu: jak se mafie zbavují obětí

To je on, pan Čistič. Santiago Meza Lopez neměl přezdívku El Pozolero náhodou,...

Zmizí tělo, zmizí problém. V aplikaci oné poučky jsou drogové kartely a mafie více než kreativní. Své oběti rozemílají...



Nejkrásnější MOgirl Nikol: Nemám ráda lhostejnost

Děsí mě lhostejnost, nezájem, říká MOgirl Nikol.

Z dvaatřiceti krásek jste vybrali právě ji. Královnou dvouapůlletého angažmá krásných MOgirl na Xman.cz se stala Nikol....

Sex zajistí lepší spánek. Musí však vyvrcholit orgasmem, říká věda

Sex a spánek spolu souvisejí víc, než bychom si mysleli.

Nesnažte se usnout u filmu, odložte mobil i tablet, zapomeňte na knihu na usnutí. Chcete-li upadnout do spokojeného...

Extrémní gastronomie: lutefisk vám rozleptá nádobí

Lutefisk v tradičním podání. S hrachovou kaší, bramborami a slaninou.

Obyvatelé severní Evropy onen pokrm pro intenzivní zápach a gelovitou konzistenci zavrhli už před staletími, jinde ve...



Další z rubriky

Kalendář Pirelli se představil i Česku. Vydražte ho na iDNES.cz

Kalendář na scénu uvedla Emma Smetana.

Představuje jinou Alenku v říši divů. Méně nevinnou, se stopou sex-appealu, ale i grotesknější, surreálnější. Kalendář...

Geniální voják. S Napoleonem si hrál maršál Radecký jako kočka s myší

Radecký neochvějně věřil v ideu mnohonárodnostního habsburského státu.

Vojevůdce napoleonských válek a reformátor rakouské armády se narodil do českojazyčné rodiny, celý život však bojoval...

Pero je lepší než notebook. Z ručně psaných poznámek si víc pamatujeme

Chcete-li si poznámky spolehlivěji uchovat v hlavě, dělejte si je postaru perem...

Chystáte-li se na přednášku nebo pracovní poradu, notebook si neberte. Poznámky si pište ručně. Podle výzkumu...

Vánoce potomků slavných: Žádné dárky i vila za miliony
Vánoce potomků slavných: Žádné dárky i vila za miliony

Jak vypadají Vánoce slavných? Někteří dodržují tradiční zvyky, jiní si svátek uzpůsobí podle sebe.



Najdete na iDNES.cz