John Hunter (1728–1793): opatrně popisovaný experiment
John Hunter byl velkou postavou dějin lékařství. A poháněla ho touha vědět co nejvíc, odhalovat, pohánět pokrok.
Odvážné experimenty vědců a lékařů s vlastním i cizím tělem nejsou vždy úspěšné. Názorným příkladem může být skotský anatom John Hunter, osobní lékař krále Jiřího III. Muž, který rozpitval více než 14 tisíc obratlovců, aby se podíval, jak uvnitř fungují. Provedl také první umělé oplodnění, měl řadu zajímavých teorií týkajících se očkování. Byl univerzální.
Jeho medicínská praxe jej zavedla k armádě. A tady se často věnoval střelným poraněním a pohlavním chorobám. Pro obě tato bádání měl maximální podporu svých nadřízených, protože oba tyto problémy značně decimovaly britské šiky. Jeho odvážnou tezí bylo, že kapavka i syfilis nejsou ve skutečnosti dvě různá onemocnění, ale jen dvě postupné fáze totožné choroby. A hodlal to názorně dokázat. Jak moc názorně?
To je dodnes trochu sporné. Jeho spisek O léčení chorob venerických z roku 1786 je psán tak neutrálně, jak to jen jde. A není z něj zcela patrné, jestli experiment skutečně prováděl sám na sobě, nebo na někom jiném. Dá se však pochopit, že by osobní doznání o dobrovolné nákaze jeho reputaci a manželství asi neprospělo.
John Hunter   |
V praxi šlo o to, že Hunter odebral jehlou výtok z penisu nakaženého vojáka a přenesl ho na jiný, nenakažený úd. Za relativně krátkou dobu se projevily u dříve zdravého pacienta příznaky kapavky. A nedlouho poté i příznaky syfilidy. Krása. Teorie tedy byla dokázána praxí, kapavka i syfilis jsou jedna a tatáž choroba.
Radost badatele však netrvala dlouho. Ukázalo se, že oběma chorobami trpěl už lidský zdroj, nešťastný voják, od něhož vzorek pocházel. Experiment vedl do slepé uličky.
Hunter na něj pohotově navázal rozsáhlou badatelskou činností v oblasti léčby kapavky a syfilidy. Skoro jako by na tom měl jakýsi osobní zájem. Zabírala prý rtuť, měď a kauterizace, opalování poškozených tkání.
