Znám pár lidí, kteří se rekreačně potápí. Znáte to, křišťálová voda v lomu nebo v moři. Jo, to je slast a nádhera. Když však vidíte jak se potápěč noří do jímky, do díry v zemi, v které je nějaká špinavá voda, kde nic nevidíte, kde nevíte, jestli do dopadne nebo ne, lidi, auta, sudy ... při tom běhá mráz po zádech. Tihle kluci mají obdiv

Obdiv, úcta, respekt

Hodně sil do dalśí práce

Srdečně zdravím všechny čtenáře.

Jsem rád, že se vám článek o naší práci líbil. Poděkování samozřejmě patří i panu redaktorovi, který jej tak pěkně napsal.

Jak jsem v rozhovoru uváděl, letos nás čekají tři ostré mise na Balkáně. Kromě "klasické"  munice pod vodou, nás čeká obhlídka potopené lodě, která převážela náklad munice. Tato munice je z části v torzu lodě a zčásti rozházená okolo ní. Jsou to minometné a dělostřelecké granáty, letecké pumy a také torpéda (cca 1.5 tuny, bojová hlavice 250kg trhaviny), všude okolo je zaminováno, takže se nedá k místu přijet s těžkou technikou. Tak to bude asi zajímavé.

Držte nám pěsti ať se všichni vrátíme živí a zdraví zpět ke svým rodinám.

Krásný víkend vám všem.

Lubomír Znojil

Klobouk dolů. Když jsem viděl ty záběry ze zaplavené šachty... Vzhledem k tomu, jak bývají stará díla nestabilní a stačí malá chyba,aby došlo k závalu, obdivuji vaši odvahu a přesnost práce. Myslím, že si to s minami nezadá.

Tak tuhle práci jsem také dělal, dvacet let nejdříve jako výpomoc Veřejné Bezpečnosti pod Svazarmem, poté jako hasič z povolání. Souhlasím, nebylo to vždy příjemné vědomí, že někde tady kolem je utonulý. Jednou jsem mu v rybníce skočil s výstrojí na záda, byl těsně pod hladinou. Jindy při poradě s jinými potápěči v malé hloubce na něj nechtěně šlápnul. Vnímali jsme to jako pomoc, dělali jsme to i ve svém volnu a nic jsme za to nečekali. Byl jsem proto jako opařený, když v sobotní příloze MF Dnes (1993) jsem byl příbuzným při jednom hodně známem případu obviněn, že jsem na utonulém stál a bránil mu se dostat z vody (dvě hodiny po utonutí). Po revoluci se do hledání nějakou dobu motali různí proutkaři, ale i psi údajně cvičení na utonulé. Psi štěkali na utonulé kudy jsme je vozili na člunu, proutkaři byli vyloženě trapní. Dnes s odstupem na tu práci vzpomínám rád. Ne pro to, že jsem byl v kontaktu s neštěstím druhého, ale proto že jsme alespoň pomáhali zmírnit bolest pozůstalým a ti nám občas přišli i poděkovat.

Může mi někdo objasnit, proč v Bosně museli tu munici tahat ven a teprve tam jí likvidovat? Vždyť většina staré munice (i té po vodou) se zneškodňuje odstřelem. Při reportáži na ČT byla vždy vidět jen příroda kolem (padá argument s lidmi bydlícími poblíž), tak jestli někdo neví, co je k tomu vedlo.

Nedařilo se mi přihlásit přes můj profil, tak jsem požádal dceru 

Důvod není  složitý. Bylo to tak bezpečnější. Museli jsme používat rozbušky a trhaviny od kolegů z Bosny. Ti nemají ve výbavě prvky, se kterými by byla jistota 100% odpalu pod vodou. každý pyrotechnik ví, že jít dohledávat "selhač", nepatří mezi nejzábavnější činnosti  a pod vodu, v proudu s viditelností kolem půl metru, to už vůbec. Také jsme nevěděli, jestli by nedošlo k rozhozu již nalezené munice, či k tomu, že by došlo k aktivaci munice která třeba ležela poblíž a přitom do té chvíle byla relativně bezpečná. Pod vodou jsme tedy  ničili pouze jednoznačně nestabilní munici, která by se nedala bezpečně transportovat na pevninu.

S přáním hezkého dne.

Lubomír Znojil

článek je to hezkej, ale divný je, že když jsem byl na exkurzi u báňských záchranářů v ostravě, kde maj taky potápěčskou jednotku, tak průvodce (bývalý záchranář) tvrdil, že ten orlík dělali oni a že i policie si je zve na případy, které jejich jednotka nestačí. Takže všechna čest, ale nejlepší asi nebudou.

Ano, to je pravda, tenkrát totiž spolupracovali a v tu dobu policejní potapeči nemohli pod 40metrů. Tato akce byla popudem k tomu, aby se vytvořil takovýto speciální hloubkařský policejní útvar. S Báňskou záchranou službou dále úzce spolupracují (policejní potapěči si spolupráci nemohou vynachválit), ale báňští záchranaři mají omezenou hloubku ponoru 61 metrů a vše pod tuto hloubku už řeší jen již zmíněný policejní útvar. A forenzní potápění řeší jen a pouze policejní potapěči, nikdo jiný v ČR k tomu není kompetentní :)

Děkuju těm, kteří napsali kladné komentáře  Jelikož vidím i za hranice článku, tak vím, že pro to oddělení dělá, co je v jeho silách a že ty chlapy nebere jen jako své podřízené. Je to člověk, který je pro mě vzorem celý můj život a jsem ráda, že je takový, jaký je! Občas to sice nebylo jednoduché a byly situace, kdy jsem o něj měla opravdu strach (například ta Bosna), ale za nic bych ho nevyměnila :))) a veřejně můžu prohlásit, že jsem na něj pyšná! 

Parádní poutavý rozhovor! V poslední době parádní články! Jim Marshall a teď tohle! Jen tak dál. Mimo to, tato práce si zaslouží veškerý respekt. Nedokážu si představit narazit do hnijící mrtvoly v kalné ledové vodě jako máme tady

..........................mně dostala tahle věta:

"Kolegové si taky dělali legraci, že co neukecám, to zastřelím."

Tak tohle se nedá dělat jen za prachy, klobouk dolů!