Na podnik zvaný Ponies on the Delta se sjíždějí dvakrát ročně. S plnou výbavou, která čítá rekvizity napodobující koňské vzezření, jako jsou hřívy, oháňky, boty připomínající kopyta, ale též výbavu pro drezůru. V ústech mají lidští poníci udidla, ohlávky, uzdečky, postroje, cvičitelé mají biče. Vše, co je pro komunikaci mezi člověkem a koněm zapotřebí. A závodí se.
Jako poník jsem neposlušná
Je to hra, ale není to ledabylá hra. „Akce jsou velmi soutěživé, stejně jako jsou skutečné koňské show,“ vysvětluje veterán mezi poníky Joey Warhorse. „Často se končí v pádech, srážkách, lámou se rekordy a dochází ke kolizím při pokusech o skoky. Někdy dostávají závody bláznivé obrátky.“
A lidé, jak účastníci dodávají, osvobozují skryté části svého já. „Jakmile se soutěžící oblečou do postrojů a vší výbavy, skutečně se mění v koně,“ líčí pro server Story Tender cvičitelka Eve Smithová. A popisuje, že když svému poníkovi dává do úst udidlo, je to víc než příprava – je to rituál: „Potřebuje to, aby si věci správně přeskládal v hlavě. A já skrze udidlo cítím, jak se opravdu mění v koně.“
Zdůrazňuje však, že ona i její kolegyně a pánští poníci jsou „velmi normální, slušní a počestní daňoví poplatníci“ – přes týden. „Takže vyjít z oné polohy a předstírat po víkendech, že jsme někým jiným, je velká legrace. Je to však též způsob, jak vyjádřit vnitřní osobnost,“ vysvětluje. „Máte-li šanci se přidat, bavit se tím, co děláte, zatímco ostatní kolem vás dělají totéž, dává vám to svobodu být tak trochu zvláštní.“
Účastníci louisianských seancí si jí užívají dosyta. Nejenže se transformují do role jiných živých bytostí, jako poníci si mohou navíc vybrat, jakou povahu a chování budou mít. Klisna Pony Whinn si tak užívá neposlušnosti, je potřeba ji krotit!
Přidus mě, prosím. Tělocvična spojuje zápas s erotikou Chvaty, škrcení, sípání, adrenalin, ale také zvláštní intimita. A vzrušení. Londýnská tělocvična Submission Room není jako jiné. Míchá mnoho ingrediencí a na lekce do ní chodí především ti muži, kteří se rádi podvolí ženské fyzické síle. |
„Když hraju roli poníka, jsem svobodná a divoká. Baví mě házet s dvojkolkou, své jezdkyni dopřávám perné chvilky, takže se musí pokoušet mě přivést k poslušnosti,“ přiznává, „jsem volná, běhám po louce, cválám, skáču, ale taky se nakonec otírám hlavou a dostanu podrbání.“
Tři základní disciplíny
Obecně existují tři základní kategorie lidských poníků. „Cart ponies“ závodí v tahání dvojkolky se svou cvičitelkou, cválají buď na dvou, nebo na čtyřech. „Show ponies“ jsou pečlivě trénovány na zdolávání překážkové trati. „Riding ponies“ musejí jezdce nést, buď na čtyřech v sedle, nebo na dvou na ramenou.
Louisianská akce má repertoár mnohem pestřejší. Závodí se na dvojkolkách na vytrvalost, v jiné disciplíně mají poníci tahající vozíky zakryté oči. Naslepo zdolávají dokonce i překážkovou trať, to aby se otestovala jejich poslušnost a souhra se cvičitelkou. Speciální kategorie je vyhrazena mladým poníkům. A závod přitom neponechává nic náhodě, jeho hlavním rozhodčím je soudce Foxy, který není jen vyznavačem BDSM a trenérem lidských poníků, ale též kovbojem a cvičitelem opravdových koní.
