Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu


Popelář je poctivá chlapská práce. Denně vynese 2, 5 tuny odpadků

aktualizováno 
Postihlo to skoro každého kluka. Sen stát se popelářem a hrdě jezdit na stupačce oranžového auta. Petr Škvor chtěl být ale policistou. Místo toho šel do vězení a po návratu na stupačce hlučícího popelářského vozu skončil. Každý den teď odtahá 2,5 tuny odpadu vlastníma rukama. Tohle pololetí byl nejlepším popelářem Prahy 1.

Ztichlou ranní ulicí se nese jen hučení popelářského vozu a zvuk vysypávaných popelnic | foto: Jiří Švorc

Popelařina je určitě prací, která mnohým nevoní. Možná nad popeláři občas i ohrnujeme nos. Přesto ale platí: tuhle tvrdou práci nemůže dělat jen tak někdo. Žádná třasořitka nebo cimprlín by na ni prostě fyzicky neměl.

Dřinu, bez níž bychom utonuli ve vlastních odpadcích, zvládnou jen silní chlapi, kterým práce nesmrdí.

Vynést, vysypat, odnést

Třicetiletý Petr Škvor vynáší popelnice už dva a půl roku. Byla to první práce, kterou po výkonu trestu sehnal. Před rokem se z něj stal "parťák", tedy vedoucí dvou popelářů a jednoho řidiče, a nedávno získal titul Nejlepšího popeláře Prahy 1.

Pracovní doba mu začíná v 5:00, když my ostatní ještě spíme. Do práce ale vstává už v půl čtvrté, což je i v létě za tmy. Za jednu směnu vyveze jeho popelářská parta přibližně osm tun odpadu ve zhruba 550 popelnicích a kontejnerech.

Poslední cigareta před výjezdem

To všechno musí vytahat dva, někdy tři popeláři sami, vlastníma rukama. Dříve tahali popelnice na ulici domovníci, těch teď ale zůstalo poskrovnu, takže to zbylo na popeláře. Na své trase mají proto klíč od každého domu. Petrův svazek váží dohromady asi dvě kila.

Některé popelnice sice mají kolečka, ale na Petrově trase je většina těch černých, kulatých a nepojízdných. Vynáší je po dvou. Kolem boků má molitanový pás, na který si z každé strany zavěsí jednu popelnici a takhle obtěžkán vypochoduje s přibližně dvaceti kily z baráku. Popelnice postaví na vyklápěč oranžového auta, kterému se říká přátelsky "kukačka", a vysype odpad dovnitř.

Občas se nějaké smetí zasekne, takže s popelnicí musí zatřást. Nakonec prázdné nádoby odnese zpět do domu. Vyskočí na stupátko, dojede před další vchod a všechno znovu.

Na směnu se vyjíždí ještě za tmy

Pořád dokola celou směnu. Jedna popelnice za druhou. Nikdy nekončící hromady odpadků.

Drsná popelářská fakta

V celé Praze je 137 tisíc popelnic a kontejnerů, z nichž se denně vyveze na 1 300 tun odpadu.

Každá popelnice či kontejner se vyváží v průměru dvakrát týdně, na sídlištích čtyřikrát.

Jedna popelářská trasa, tzv. "blok", má kolem 80 kilometrů a cca 500 popelnic a kontejnerů.

Popelář během směny vynese v popelnicích vlastními silami až 2,7 tuny odpadu.

Zdroj: Pražské služby, a.s.

Jsem svým pánem

Když byl malý, chtěl být Petr policistou nebo hasičem. Nakonec se vyučil automechanikem. Dal se ale k partě, která kradla, a jednoho dne ho chytli. Dostal čtyři roky, z nichž si dva odseděl. Zbytek trestu strávil v podmínce na svobodě. Po propuštění si hledal práci, jenže se záznamem v rejstříku si nemohl příliš vybírat. A tak se stal popelářem.

Popelařinou si teď vydělává 15 tisíc čistého. Když se firmě daří, dostává roční odměny a příspěvek na dovolenou. Nebýt dluhu, který mu z krádeží zůstal, na živobytí by to stačilo. Kvůli splátkám mu však z platu každý měsíc zbude jen osm a půl tisíce. Aby ho nemusela živit jeho přítelkyně, s níž žije v panelákovém bytě po matce, našel si teď navíc brigádu ve spalovně odpadů, kam chodí na noční směny.

Ztichlou ranní ulicí se nese jen hučení popelářského vozu a zvuk vysypávaných popelnic

Na popelářské práci mu vyhovuje především pracovní doba. I když musí vstávat ještě v noci, ranní směna končí už v jednu odpoledne. "Člověk je tu svým pánem a není nikde zavřený," pochvaluje si.

Případné problémy řeší s mistrem většinou po telefonu. Třeba to, jak jsou někteří lidé občas vyčůraní. Stěžují si, že jim nevyvezli popelnice. " A my jsme je přitom vyvezli, jenže oni tam hned nasypali něco znova," vypráví.

V popelnici se najdou zlaté náušnice i bezdomovec

Jindy nasypou lidé do popelnic něco, co tam vůbec nepatří. Takové piliny po broušení parket dokážou vytvořit nedýchatelný oblak kolem celého auta na pěkně dlouho. Suť nebo jiný stavební odpad jsou zas těžké. "A s tím pak nehnete. Taková velká popelnice plná suti má i sto kilo," rozohňuje se Petr.

Na druhou stranu, lidé z bohatších domů vyhazují kdeco. Mobilní telefony, playstation, počítače a dokonce i zlaté náušnice.

"Kolegové, co jezdí s recyklovaným odpadem, pak vyprávějí o spících bezdomovcích, které vysypali i s papírem. Naštěstí se vždy včas vzbudili."

Nejhorší je tahle práce, když prší. Sníh nebo zima tolik nevadí. Před deštěm se ale člověk neschová, za chvíli promokne a je v mokru po celý zbytek směny. V létě, ve vedru jsou zase odpadky více cítit. To se pak z Petra line charakteristický zápach i cestou domů metrem. Ale ještě se mu prý nestalo, že by si od něj někdo odsedl.

Za katrem člověk nestárne, ale nudí se

Lidí s vězeňskou minulostí je prý mezi popeláři víc. "Ale jsou to dobrý kluci, který dokážou tvrdě makat," říká Petr a potahuje z cigarety. Na svých třicet ani zdaleka nevypadá. Možná proto, že ve vězení prý člověk nestárne. Je tam jak v konzervě.

Tyhle všechny čekají též na vysypání

Za mřížemi to pro něj byla hlavně nuda. Nedovolili mu pracovat venku, a tak celé dva roky prožil na pokoji s jedenácti dalšími vězni. Návštěvy mohly chodit jednou měsíčně na tři hodiny. Nejhorší na tom bylo, že nevěděl, co se děje venku s mámou.

"V dnešní době si člověk nemůže práci vybírat," říká. Za to, že je popelář, se ale nestydí. Někdo to přeci dělat musí.

Navíc, za čtyři a půl roku se dočká výmazu z rejstříku a bude moci požádat opět o práci automechanika. Jestli ovšem nebude chtít zůstat u poctivé chlapské práce, u popelařiny. Co ale nechce určitě, je vrátit se do vězení.

Popelářův pracovní den

3.30 - Budíček
4.00 - Odjezd do práce nočním autobusem
4.45 - Mistr rozváží popeláře na jejich bloky.
5.00 - Ranní směna začíná. Popeláři vynášejí popelnice z domů ven.
6.00 - Příjezd popelářského vozu. Vyklápění popelnic a jejich zanášení zpět do domů.
8.30 - Odjezd plného vozu do spalovny a přestávka na jídlo.
9.00 - Popeláři si připravují další ulice vynášením popelnic z domů.
9.30 - "Kukačka" se vrací a probíhá druhá várka vyklápění.
13.00 - Padla

Autoři:


Nejčtenější

OBRAZEM: Viktoriánská prodejná láska. Archiv odkryl unikátní fota

Birminghamská policie byla první na světě, která začala pořizovat policejní...

Birminghamská policie byla první na světě, která začala pořizovat policejní snímky zatčených. První vznikly již v roce...

Síla fotbalového míče: pro pákistánský Sialkot znamená zisky i utrpení

Výroba míčů, nejen fotbalových, vyslala Sialkot do světa a tamním firmám...

Má-li fotbalový míč hlavní město, je to pákistánský Sialkot. Vyrábět se tam začal nejprve v malém, pro britské...



Poručíme větru dešti. Američané si za války hráli s počasím nad Vietnamem

O legendární Ho Či Minovu cestu se sváděly boje, Američané však na ni byli...

Propracovanými trasami v džungli proudily za vietnamské války na pomoc komunistickému severu desetitisíce vojáků a tuny...

Monogamie není nadřazená. Ke spokojenosti vedou i otevřené vztahy

Vědecké studie čas od času vystaví otevřeným vztahům dobrozdání.

Otevřené vztahy jsou reakcí na to, že máme od svazků stále větší očekávání, která jeden partner naplní jen těžko....

Nefungující segregace: sídliště Pruitt-Igoe se stalo peklem pro chudé

Segregované sídliště pro chudé nebylo řešením, stalo se vězením svých obyvatel...

Cílem bylo napěchovat chudé na jedno betonové sídliště. Vyčistit od nich město. Projekt založený na rasismu a segregaci...

Další z rubriky

Nefungující segregace: sídliště Pruitt-Igoe se stalo peklem pro chudé

Segregované sídliště pro chudé nebylo řešením, stalo se vězením svých obyvatel...

Cílem bylo napěchovat chudé na jedno betonové sídliště. Vyčistit od nich město. Projekt založený na rasismu a segregaci...

Jak šíříme paniku: zlé události vnímáme zásadněji, proto je nafukujeme

Svět není tak špatný, společnost však má tendenci negativní informace zesilovat.

Negativním informacím přikládáme větší význam, proto je zdůrazňujeme, zveličujeme. Realitu nakonec překrucujeme k...

Na návštěvě v palírně whisky: nejvíc si tu cení měděných sudů

Milovník whisky se tu cítí jako v ráji, ano.

Přízvisko hlavní město skotské whisky mu sluší, v Dufftownu najdeme hned sedm velkých palíren. Navštívili jsme tu...

Najdete na iDNES.cz