Dobrý den,
obracím se na vás s asi trochu nezvyklým problémem. Je mi pětatřicet let a skoro tři čtvrtě roku chodím se stejně starou babou. Pět měsíců spolu bydlíme ve společném podnájmu. Mně se do společného bydlení moc nechtělo a Míša mě musela trochu přemlouvat, ale nakonec jsem jí na to kývl a teď nevím, jestli to nebyla chyba. Pořád se totiž hádáme o domácí práce.
Já jsem ze staré školy a uznávám rozdělení prací na mužské a ženské. Podle mě má muž prostě vydělávat peníze, zajišťovat rodinu, chránit ženu a tak. Žena by se zase měla starat o domácnost, o děti, vařit, prát, uklízet a tak dále. Nevadí mi, že přítelkyně chodí do práce, ale kdyby chtěla být doma a chtěla by, abych ji živil, taky bych proti tomu nic neměl. Podle mě to tak prostě má být. U nás v rodině jsme to měli zaběhlé podobně, moje mamka byla v domácnosti a starala se o mě a bráchu a táta chodil do práce a fungovalo to čtyřicet let, tak nevím, proč by nemělo i jinde.
A to je ten problém, protože přítelkyně po mně pořád vyžaduje, abych jí s domácností pomáhal. Já si po sobě klidně uklidím svoje věci (i když po tátovi to vždycky uklízela máma), ale nebudu mýt nádobí, prát, chodit s košem nebo dokonce vařit. Podle mě není tak těžké udržet v pořádku dvoupokojový byt ve městě, jiné ženské to zvládají úplně v pohodě i s dětmi.
Když se na to téma chytneme, Míša mi opakuje, že není moje služka. To já přece netvrdím, ale já nosím domů víc peněz a budu jednou živit ji i naše děti (jestli teda nějaké budeme mít) a její povinností je udržovat domácnost. Nehledě na to, že mi prostě tyhle domácí povinnosti připadají pro chlapa trochu ponižující. Tak se ptám: jak jí mám vysvětlit, že by si tohle měla vzít za své ona? A další, co mě trápí, je to, jestli s ní vůbec mít děti, když není schopná postarat se ani o domácnost pro dva lidi?
Franta
(redakčně kráceno)
Franto,
děkujeme vám za dotaz. Chápeme, že jste ve svých názorech na rozdělení ženských a mužských prací, potažmo povinností, ovlivněn zejména vzorem rodičů, a rozhodně nechceme vaše rodiče kritizovat. Pokud se spolu dohodli na tomto modelu a funguje jim to čtyřicet let, je všechno v pořádku. To však neznamená, že stejný model bude funkční i ve vašem případě. Vaše situace je naprosto odlišná zejména v tom ohledu, že vaše současná partnerka není ochotná toto rozdělení rolí respektovat. Odvolávat se na to, že to vaši rodičům fungovalo a vám tedy nutně musí také, je zcestné. Vy máte svůj jedinečný vztah a musíte si proto najít svůj vlastní způsob rozdělení rolí.
Dělení na čistě mužské a ženské práce fungovalo v minulosti, ale v současné době patří mezi přežitky. Ženy už dávno nemusí vydělávat nutně méně než muži, starost o děti není výsadou žen a podobně to platí i v případě péče o domácnost. Rozdělení na čistě mužské a ženské práce mělo své opodstatnění v době, kdy rodina často spravovala velký statek a například těžké polní práce připadaly na muže, protože většina žen je nebyla, už jen z hlediska fyzické síly, schopna vykonávat. Zkuste se na vaši současnou situaci podívat objektivně. Oba chodíte do práce, ale zatímco vaše přítelkyně by poté měla podle vašich představ ještě vařit večeři, uklízet a spravovat domácnost, vy už máte "svoje odpracováno" a žádné další povinnosti na vás nečekají. Těžko se potom lze divit vaší přítelkyni, že se jí tato nevyváženost rolí nelíbí a odmítá se s ní ztotožnit.
Jiná situace by nastala v případě, že byste spolu měli skutečně děti. Potom lze očekávat a do jisté míry vyžadovat, že většinu svých sil napře skutečně do péče o ně (v případě, že byste nenastoupil na rodičovskou dovolenou vy). Ale ani za těchto okolností není nikde řečeno, že většinu péče o domácnost musí převzít ona. Kdo bude které práce vykonávat, záleží opět na vaší vzájemné domluvě. Měl byste si uvědomit, že na domácích pracích není nic potupného. A že v současné době budete zřejmě jen velmi těžko hledat partnerku, která po vás nebude vyžadovat žádnou participaci.
Psycholožka Bára
PORADNASvé otázky a problémy nám pište na e-mail redakce@xman.cz, zodpoví je psycholožka Bára. |