Dobrý den,
je toho na mě v poslední době strašně moc a moje zázemí, místo aby mi dodávalo oporu a energii, se třese ve smrtelných křečích.
V pubertě mi zemřeli prarodiče a já musel v některých věcech předčasně vyspět. V druhém ročníku střední školy jsem se seznámil se svou stávající partnerkou, tehdy jí bylo čtrnáct. Po roce jsme se dali dohromady (jí bylo patnáct, mně devatenáct). V některých ohledech byla na svůj věk hodně vyspělá a zažili jsme spolu krásné chvíle zamilovanosti i první sex.
Vysokou školu jsem měl těžkou, ale zvládal jsem to. Magisterské studium bude bohužel ještě těžší a já mám strach z toho, jak ho zvládnu. Budu se muset intelektuálně značně překročit a dál si rozšiřovat obzory. Bojím se, že to nezvládnu, že ztratím rok života a zklamu své okolí. Je to ale emociálnější náhled než racionální. Nic by se až tak nestalo, ve svém oboru, ve stavebnictví, bych totiž mohl dělat i něco jiného. V poslední době jsem si všiml, že mám nízké sebevědomí a neumím nacházet dobrá řešení.
Kvůli náročné škole a tomu, že jsem dával přednost partnerce, jsem hodně omezil styk s kamarády. Někdy se vídáme, není to nic pravidelného, ale všechny dobré přátele se mi celkem podařilo udržet a rodina mě podporuje. Koníčky jsem však nikdy moc neměl.
Bohužel se mi před očima rozsypává můj dlouholetý vztah. Mám obavy, zda jsem svou partnerkou nepotkal příliš brzo. Chvílemi jsem možná nebyl jen její partner, ale i rodič, který jí otevíral nové možnosti, motivoval…
Partnerka má velmi specifické zájmy, je posedlá psy a koňmi. O širší přehled nejeví zájem, neschází jí. Podle mě ji to strašně omezuje, po letech vztahu to vnímám velmi citlivě.
Teď se nedostala na vysokou, podle mě k přijímacím zkouškám přistoupila lehkovážně. Jdou jí jazyky, proto jsem se ji snažil motivovat, ať jde studovat je. Místo toho se rozhodla pracovat a za rok zkusit uměleckou školu, poslední dva roky jí baví kreslit. Celkem rychle našla práci na poště, ani nečekala na jiné nabídky, a vypadá to, že jí ta práce vůbec nevadí. Z toho jsem úplně v šoku.
Ve dvaceti letech by měla být ještě plná snů, ctižádosti, ambicí, ale ona se chce zavrtat za 11 tisíc měsíčně na poště? Za celých pět let jsem si neuvědomil, jak postrádá ambice. Trochu jsme se pohádali, řekla mi, že ji musím brát, jaká je, a ne, jakou ji chci já. Díky jejím nízkým ambicím pochybuji, že bude mít vůbec zájem si vysokou školu udělat.
Na naše odcizení chce reagovat utužením vztahu, ale já nemám kvůli škole tolik času. Přes prázdniny pracuji, abych měl peníze a zároveň i praxi. Na pohybové aktivity partnerka moc není a já po pěti letech vztahu nechci o koukání na film z postele ani slyšet. Dost na to, že pořád slyším o psech a koních. Už si nejsem jistý, zda se na naše chvíle netěším čím dál méně. Vidím hlavně negativní věci, na ty pozitivní se musím vždycky těžce rozpomínat.
Ze školy jsem unavený a nervózní a místo, abych se opřel o stabilní vztah, naopak zvažuji, zda se nenávratně nepoškodil a nemám ho radši ukončit a neprodlužovat agonii. Na druhou stranu mám strach ukončit tak dlouhý vztah, jemuž jsem věnoval čas na úkor kamarádů.
Martin
(redakčně kráceno)
Martine,
děkujeme vám za dopis. Chápu, že nejistota, kterou v současné době pociťujete, je značně frustrující a vyčerpávající. Na druhou stranu se po přečtení vašeho dopisu nemohu zbavit dojmu, že už máte vlastně všechno jasné. Píšete sice, že máte strach z toho, jak zvládnete školu, ale zároveň dodáváte, že by se v podstatě nic nedělo a svou kariéru byste mohl rozvíjet i v případě, že byste ji opustil. Stěžujete si na nízké sebevědomí, ale hned o několik vět dál rozvíjíte plány do budoucna i způsob, jakým se snažíte o jejich dosažení, což vypovídá o tom, že máte vše velmi dobře promyšlené a jdete cílevědomě za svým. Ostatně ani způsob, jakým srovnáváte sám sebe se svou přítelkyní, nesvědčí o tom, že byste se potýkal s nízkým sebevědomím a nedůvěrou v sebe sama.
PoradnaOtázky a problémy nám pište na e-mail redakce@xman.cz. Zodpoví je psycholožka Bára. |
Jak sám píšete, před zahájením magisterského studia stojíte před další životní etapou a je zcela normální, pokud pociťujete určitou míru nejistoty a jisté obavy. Je však zcela zbytečné stresovat se problémy, které ještě nenastaly a není vůbec jisté, zda k nim dojde. Jednoduše pokračujte v plnění svých kariérních ambicí a případnými konkrétními problémy se zabývejte až v okamžiku, kdy k nim dojde.
Z vašich slov ohledně partnerského vztahu bohužel vyplývá, že už jste se ve skutečnosti přiklonil k variantě rozchodu. Ve vašem dopisu jsou obsaženy prakticky pouze výtky na adresu vaší přítelkyně, nezmiňujete se o žádných pozitivních vlastnostech či věcech, které vás drží pohromadě a posouvají dál. Poněkud zarážející je také způsob, jímž se srovnáváte s přítelkyní: vyzdvihujete své vlastnosti oproti jejím. Měl byste si uvědomit, že její pojetí života i budoucnosti se skutečně nemusí shodovat s vaším. A má na to plné právo. I když se vám to nemusí líbit, vaše životní postoje a představy zcela jistě nejsou jedinými správnými a možnými.
Vaše přítelkyně nemusí vaše ambice vůbec sdílet a opravdu může být naprosto šťastná v nenáročném, hůře placeném zaměstnání a realizovat se například svými koníčky. A stejně tak musím souhlasit s jejím názorem, že byste si měl ujasnit, zda s ní chcete být s vlastnostmi a charakteristikami, které má. Předpokládat, že se vám ji podaří změnit "k obrazu svému", je nejen naivní, ale také sobecké.
Ve funkčním vztahu se samozřejmě jeden partner do jisté míry přizpůsobuje druhému, ale není možné žádat, aby partnerka od základu změnila své charakterové vlastnosti a například začala být cílevědomá, ačkoli je zřejmé, že jí je (alespoň zatím) tato vlastnost cizí. Stejně tak vy máte právo na to, aby vám postupem času přestala skladba jejích vlastností a chování vyhovovat a cítil jste, že vedle sebe potřebujete někoho jiného. Odpovězte si proto především na otázku, zda s ní chcete v budoucnu být i v případě, že se nezmění. Přeji vám hodně štěstí.
Psycholožka Bára
