Studuji vysokou školu a už dlouho vím, že jsem gay. Zjistil jsem to kolem šestnáctého roku života a od té doby jako by se mi "obrátil" život. Mně to tedy žádný problém nedělá, jsem prostě mladý a otáčím se za kluky, a co? Nejsem první ani poslední. Kámen úrazu je ale jinde.
Rodiče jsou rozvedeni, já bydlím s mámou, ale ona ani otec to samozřejmě neví. Mamka je asi, jak jsem zjistil, homofobní, protože jakmile je například na internetu nebo v televizi zpráva o nějaké gay akci nebo tam vystupují gayové, je okamžitě zhnusena. No a že bych to řekl prarodičům, to mě ani nenapadlo.
Jinak ve škole je to úplně OK, sice jsem v současné době bez přítele, ale občas se mě kamarádky zeptají "A kdybys nějakého měl, představil bys nám ho?". Tam problém není, ale to bude asi tím, že jsme stejná věková kategorie.
Myslíte, že někdy nemůže být lepší být heterosexuálem, i když nešťastným, než homosexuálem, sice vnitřně šťastným, který to ale musí tajit před okolím, i tím nejbližším?
Vůbec si neumím představit, že bych jednoho krásného dne přišel domů a řekl "Mami, dovol, abych ti představil svého přítele." Zároveň ale vím, že jednou to asi bude neodvratný krok, i když jím možná udělám nesmiřitelnou a nepřekonatelnou bariéru mezi námi, snad na několik let, snad i navždy…
Jirka
Vaše situace je skutečně nelehká. Už jen samotný coming out, tedy smíření se se svou orientací a hledání cesty k sobě samotnému, je náročný a mnohdy i bolestivý úkol, s nímž se řada lidí potýká celý život. Tuto fázi již máte očividně za sebou, z vašeho dopisu je zřetelné, že máte sám v sobě jasno a jste se sebou smířený.
Ptáte se, zda je lepší být nešťastným heterosexuálem, nebo vnitřně šťastným homosexuálem. Sám nejspíš dobře víte, že svou homosexuální orientaci nemůžete odsunout stranou jako nepohodlnou charakteristiku a stát se heterosexuálem. Homosexualita je část vaší osobnosti a jako taková k vám patří, nesnažte se ji potlačovat, protože byste stejně velmi pravděpodobně zjistil, že sám sebe trápíte a výsledek je rozpačitý.
Stejně tak bychom vám doporučovali říci o své orientaci rodičům. Tušíte, že přijetí této informace bude v jejich případě spojeno s problémy. Jen málokteří rodiče jsou schopni respektovat homosexuální orientaci svého dítěte bez výhrad. V první řadě je však potřeba, abyste si uvědomil, že vy jste je ničím nezklamal, neudělal jste nic špatně a jejich případné výhrady a výtky jsou z valné části založené na společenských předsudcích.
Samozřejmě nelze předem odhadnout, jaký bude mít váš rozhovor průběh, raději se ale předem psychicky připravte i na velmi negativní reakce. Je přirozeně možné, že vás rodiče příjemně překvapí a bez výhrad vás podpoří. Připravte se však i na variantu rozmlouvání ("Jak to můžeš vědět, když jsi to se ženou ani pořádně nezkusil?"), výčitek či verbální agrese.
Pokud k této vypjaté reakci skutečně dojde, pokuste se zůstat nad věcí. Uvědomte si, že vy jste měl na "smíření se s situací" několik let, zatímco pro vaše rodiče jde o novou, zcela zásadní informaci, na kterou sice reagují vypjatými emocemi, ale na jejich citech k vám se nic nemění. Dejte jim čas, aby mohli vaše sdělení zpracovat.
Někteří lidé ze stejného důvodu volí oznámení dopisem, po jehož odevzdání na několik dnů odejdou pryč. I když jde o poněkud nestandardní řešení situace, můžete je v dopise požádat, aby vám zavolali, až se na to budou cítit. Poskytnete jim tak čas na zpracování informace a zvládnutí svých emocí.
Ať už ale zvolíte sdělení písemné, nebo ústní, nezapomeňte jim zdůraznit, že je máte rád, záleží vám na nich a ani pro vás není tato situace jednoduchá. Nebojte se mluvit o svých pocitech a snažte se je rodičům co nejvíc přiblížit, aby vás mohli pochopit. Řekněte jim o svém vlastním souboji i o tom, že zůstáváte jejich dítětem, stejným, jaké do té doby znali.
poradnaSvé otázky a problémy nám pište na e-mail redakce@xman.cz, zodpovíme je ve spolupráci s odborníky. |
