"Dobrý den, chtěl bych vás požádat o radu. Je mi 32 let a již několik let žiji v zahraničí. Před dvěma lety jsem si sem přivezl přítelkyni. Vše se zdálo fajn, až na pár drobných nedostatků.
Já pracoval a ona moc nechtěla dělat domácí práce, čím dál víc naléhala, abychom chodili na vycházky atd. Kvůli práci jsem měl bohužel většinou bolavé nohy a hrozné bolesti zad. Snažil sem se jí vyhovět, ale nešlo to pokaždé. Po nějakém čase otěhotněla, začalo se tedy myslet na jiné věci. Neustále mě obviňovala z toho, že přijdu z práce a sednu si k PC. Po odpovědi, že to je jediné místo, kde není "bordel", vždy něco zamumlala.
Dítě se nám narodilo a já myslel, že se změní a vše bude lepší. Že se bude starat o dítě i domácnost a já se budu s radostí vracet domů. Bohužel se stávalo čím dál častěji, že doma byl až neuvěřitelný nepořádek. Řekl jsem, že si o tom musíme promluvit a že to takhle dál nejde. Že já chodím do práce, abychom měli kde bydlet, co jíst a mohli si něco pěkného koupit, takže ona by mohla dělat aspoň běžné, nenáročné práce doma. Vydrželo to pár dní a vše začalo nanovo a bylo to ještě horší. Párkrát jsem uklidil a řekl jí, jestli může domácnost aspoň udržovat, jak je teď. Bohužel bezvýsledně.
Mě žena napadá, že když přijdu z práce, sedím u PC, pobavím se s přáteli na chatu, přečtu si novinky, e-mail, podívám se na film a pomalu jdu zase spát. Je to nudný stereotyp, ale bohužel nemám zase až tolik času. Stihnu si jen tak trochu pohrát s dítětem a najíst se. Mluvit o tom, že je celý den doma, sedí u PC, stará se jen o dítě a nedokáže ani umýt nádobí, mi způsobilo dost velký stres.
Také dost žárlí a obviňuje mě, že když někam jedu bez ní, jezdím za ženskými. Podle mě je to způsobeno tím, že na sex už v téhle situaci nemám moc náladu. Vše, co dělám pro ni a rodinu, je vlastně nic a vše dělám špatně. Hrozně ji miluju, ale její neustálé napadání, vyhýbání se přímé odpovědi a neplnění povinností mě nutí přemýšlet o rozchodu. Radši bych to však řešil jiným způsobem, svoji ženu i své dítě miluju a nechtěl bych o ně přijít.
Zkusil jsem vše od jednání "po dobrém" až po výhrůžky rozchodem. Bohužel mi jen bylo řečeno, že jí lžu a že byt, ve kterém bydlíme, nesnáší a nemíní po mně uklízet. Přitom vím, že já jsem ten poslední člověk, který vůbec nějaký bordel udělá. Jestli znáte řešení tohoto problému, žádám vás o radu. Mé přítelkyni je 21 let a máme osm měsíců staré dítě. Promluvit s ní o něčem nemá smysl, vždy má pravdu a já jsem pro ni jen ten, co dělá všechny problémy. Nebo jsem tím, kdo dělá problémy, opravdu já? Děkuji. S pozdravem."
Pavel
(redakčně kráceno)
Pavle,
děkujeme vám za dopis. Nastiňujete v něm hned několik problémů, proto se pokusím probrat každý zvlášť. Hned zpočátku se zmiňujete o tom, že vaše partnerka naléhala na to, abyste s ní chodil ven a věnoval se jí, což nebylo dost dobře možné kvůli vaší práci. Jak sám píšete, je jí jednadvacet let, do zahraničí se s vámi přestěhovala ve svých devatenácti a předpokládám, že přišla do cizího prostředí, kde prakticky nikoho (nebo vůbec nikoho) neznala. Je normální, že pro takto mladou ženu nebude prioritou udržování ohně v rodinném krbu, že bude chtít svůj čas trávit spíše ve společnosti.
PoradnaSvé otázky a problémy nám pište na e-mail redakce@xman.cz, zodpoví je psycholožka Bára. |
Na druhou stranu samozřejmě souhlasím s vámi, že v okamžiku, kdy zůstává celý den doma s dítětem a vy fungujete jakožto živitel rodiny, jistý díl domácích prací zkrátka musí vykonávat a podílet se tak na chodu společné domácnosti. Pokud jsem to správně pochopila, vyčítáte jí, že celý den sedí u počítače a kromě péče o dítě už nic jiného nedělá.
Ona zase vyčítá čas strávený u počítače vám. Zkuste se proto pobavit o možnosti, že by čas věnovaný počítači radikálně omezil každý z vás. Každý z vás by například mohl u počítače sedět denně pouze půl hodiny, aby si stihl vyřídit e-mailovou korespondenci a další soukromé záležitosti. Odbouráte tak jednu z třecích ploch vztahu a zároveň získáte oba víc času jeden pro druhého a pro vaše dítě.
Je pravděpodobné, že si dobou strávenou u počítače vaše partnerka vynahrazuje nedostatek sociálních kontaktů, který může jako matka na mateřské (navíc v cizím prostředí) pociťovat. Snažte se ji zapojit do mimodomácích aktivit a seznámit ji s novými lidmi. Můžete jí například nabídnout, že jí zaplatíte cvičení, večerní kurz tance nebo cokoli jiného, co by ji bavilo, aby se mohla věnovat víc sama sobě a neřešila pouze záležitosti týkající se domácnosti a dítěte. Je možné, že pokud bude mít víc času sama pro sebe a najde si zábavu, omezí se tak i její žárlivost, když si čas od času vyrazíte do společnosti zase vy.
Ohledně domácích prací bych navrhovala přesně stanovený rozpis toho, co kdo z vás bude dělat. Sedněte si společně nad list papíru a sepište seznam prací a povinností, které je potřeba pravidelně dělat. U každé z nich uveďte frekvenci, s níž se ona práce musí vykonávat, například nádobí je potřeba mýt denně, kdežto okna stačí jednou za tři měsíce. Potom si pokuste tyto práce rozdělit, aby bylo předem jasně dané, kdo za kterou z nich zodpovídá.
Tak se nebudete bavit na obecné rovině, že by "tady měl někdo uklidit". Při dělbě domácích prací berte v úvahu svou pracovní dobu, takže větší část jich může vykonávat vaše partnerka (pokud se tak dohodnete), ale neměla by mít pocit, že zodpovědnost za celou domácnost leží pouze na ní. Můžete si stanovit i jakési "sankce", například za pět nesplněných povinností uvaří "hříšník" večeři, umyje okna atd.
Psycholožka Bára
