Dobrý den,
píšu vám svůj příběh, který je už dlouho historií, a prosím, abyste ho pokud možno zveřejnili v Poradně. Nepotřebuji od vás tedy aktuálně radu, chci ale, aby to sobecké a falešné ženy měly trochu těžší a aby se co nejméně klukům stalo to, co mně.
Když jsem chodil s bývalou, vídali jsme se jen o víkendech, kdy jsem za ní jezdil do Prahy. Po asi dvouměsíční známosti došlo na sex, byl hezký a zdánlivě bylo vše v pořádku. Klapalo to až na to, že jsem vždy musel svou nastávající k sexu jaksi "dostrkat". Jako milence si mě však pochvalovala a měla úžasné orgasmy, které určitě nepředstírala. Chodili jsme spolu necelé dva roky, pak jsme se na její podnět vzali.
V manželství, po narození synka, bylo intimity méně, většinou jsem byl odmítán s tím, že je unavená, že ji bolí hlava atd. Výsledek: během šesti let byl sex jednou za čtrnáct dnů. Jinak jsme měli krásné manželství, hádali jsme se minimálně, starali jsme se o děti, normálka.
Její náklonnost (přes den) by nikdo nemohl zpochybnit ("Petříčku, jsi moje štěstíčko, moje sluníčko."). Ale večer jakoby snad přišel místo ní někdo jiný: odmítání, chlad, v posteli bývala otočená zády... Mně milování pořád scházelo, vadilo mi to pořád víc a víc, hromadil se ve mně smutek a podezření.
Až pak se (určitě nechtěně, myslela to jako kompliment) při sexu podřekla: "Petříčku, ty to tak krásně umíš, já se do tebe snad zamiluju." To mně pak vrtalo hlavou, začal jsem se jí vyptávat, jak to vlastně s jejím vztahem ke mně bylo, když jsme spolu chodili, začal jsem jí dělat scény, a pak přišel konec a podala žádost o rozvod.
Když už bylo těsně před rozvodem, na vše jsem se jí ptal a ona řekla, že do mě zamilovaná nikdy nebyla, že "cítila, že přišel její čas" a já byl "dobrá partie".
To je celé, snažil jsem se napsat vše co nejstručněji. Dodnes nechápu, proč si chtěla vzít někoho, koho vlastně nechtěla, nedává mně to smysl. Její jednání vidím jako sobectví, protože jsem si tenkrát (v osmadvaceti letech) mohl najít někoho, s kým bych byl šťastný a kdo by o mě stál. Snad můj příběh bude pro někoho vodítkem a třeba uteče zavčas ze vztahu, kde tuší v sexu rezervy.
Petr
Petře,
děkujeme vám za dopis. Ačkoli nežádáte o radu a píšete, že svůj dopis pojímáte především jako varování ostatním mužům, i přesto si dovolím se k vašemu problému vyjádřit. Z vašeho projevu je patrné, že jste prožil velké zklamání a je přirozené, že vás tato zkušenost ovlivnila. Vaše manželství už dospělo ke svému konci a obnovení vztahu není příliš pravděpodobné. Pokuste se tedy na celou situaci podívat objektivně a s dostatečnou sebereflexí, která vám může pomoci vyvarovat se stejných chyb v dalších vztazích.
PoradnaSvé otázky a problémy nám pište na e-mail redakce@xman.cz, zodpoví je psycholožka Bára. |
Chápu, že máte pocit promarněného času, když jste strávil osm let ve vztahu s někým, o kom se domníváte, že vás nebyl hoden. Na druhou stranu z vašeho vztahu vzešly děti, které máte určitě rád a které jsou vám blízké. Stejně tak píšete, že v naprosté většině oblastí váš vztah fungoval a neshody jste měli prakticky jen v sexu. Je možné, že právě v této oblasti měla vaše partnerka zasutý problém, který jste se možná ani nepokoušeli objevit a řešit.
V rámci rozvodového řízení a pod vlivem vypjatých emocí jsou lidé často schopni říkat věci, které nejsou pravda nebo je tak nemyslí. Nevím samozřejmě, zda do vás byla vaše bývalá manželka zamilovaná, či nikoli, ale z vašeho popisu jejího chování k vám (mimo oblast sexu) je zřejmé, že k vám určitě jisté city chovala.
Zkuste se tedy zamyslet nad tím, jak jste k vašemu vztahu přistupoval vy sám a kde jste mohl udělat chyby. Píšete, že po jedné nešťastně formulované větě jste ji začal vyslýchat a dělat jí scény. Jednou z možných variant může být tedy například nedostatek vašeho sebevědomí a vaše nedůvěra ve vztah jako takový, která se projevila ve formě zbytečného podezírání. Ačkoli jste s bývalou ženou učinil negativní zkušenost, pokud dokážete zapojit sebereflexi, může vám i tato zkušenost posloužit jako pozitivní návod do dalších vztahů.
Psycholožka Bára
