Dobrý den,
chtěl bych vás požádat o radu v problému, který nás s manželkou dlouhodobě trápí. Jsme spolu téměř deset let a tři roky z toho jsme manželé. Myslím, že máme velmi kvalitní vztah. I když samozřejmě občas nastaly i krize, dokázali jsme je překonat a řekl bych, že jsme oba ve vztahu spokojeni. Problémem jsou ale děti, o které se už téměř čtyři roky marně snažíme.
Manželka má imunologickou poruchu, kvůli níž je prakticky vyloučené, aby otěhotněla přirozeně. Jednou se nám to přesto povedlo, ale hned na začátku těhotenství manželka bohužel potratila. Doktoři nám potom doporučili minimálně půl roku počkat, pak jsme to začali zkoušet znovu a tentokrát marně. Dlouho jsme se nemohli smířit s myšlenkou umělého oplodnění, ale když se nám téměř dva roky přirozeně nedařilo, podstoupili jsme i to. Povedlo se až na druhý pokus, těhotenství však opět skončilo neúspěšně.
Je to už skoro půl roku a pozoruji, že žena začíná být touhou po dítěti úplně posedlá. Stále o tom mluví, nechce se stýkat s nikým, kdo má děti, protože jí to prý nedělá dobře. Když její nejlepší kamarádka otěhotněla, přerušila s ní prakticky úplně kontakt.
A co hůř, udělala si ze mě oplodňovací mašinu. Je ochotná se mnou spát pouze v případě, že má zrovna plodné dny. Neustále si měří teplotu a když má pocit, že by to mohlo zrovna ten den vyjít, chce po mně, abych si vzal dovolenou a věnoval se oplodňování. Už mi to leze na nervy a nevím, jak dlouho to vydržím.
Samozřejmě, dítě bych chtěl též, ale ne za každou cenu. Bojím se, že její posedlost náš vztah úplně zničí. Už se nebavíme skoro o ničem jiném než o dítěti, hádáme se a vůbec to jde od desíti k pěti. Už skutečně nevím, co dělat.
Čeněk
(redakčně kráceno)
Čeňku,
děkujeme vám za dotaz. Nenaplnění rodičovské touhy je jedním z nejvíce frustrujících problémů, s nimiž se mohou partneři potýkat. Ve vašem případě k tomu navíc přistupují dvě neúspěšně zakončená těhotenství, přičemž potrat představuje obrovskou tělesnou i psychickou zátěž, především pro ženu.
Z vašeho dopisu je zřejmé, že vaše manželka má ve vás velkou oporu a navíc máte zázemí kvalitního vztahu. Půl roku je však velmi krátká doba na zotavení se z tak zásadního negativního zážitku. Vaše manželka má zcela jistě nárok na truchlení a smutek. Čas, který potřebují lidé na to, aby se s takto deprimujícím zážitkem vyrovnali, je velmi individuální a depresivní ladění vaší partnerky pravděpodobně odezní časem samo.
PoradnaSvé otázky a problémy nám pište na e-mail redakce@xman.cz, zodpoví je psycholožka Bára. |
Jako velmi varovné se mi však jeví přerušení kontaktů s lidmi, kteří mají děti, a další chování, které ve svém dopise popisujete. Zdá se, že vaše partnerka zaujala obrannou strategii, která je spíše destruktivní než konstruktivní. Navíc je známou skutečností, že psychika hraje při početí dítěte klíčovou roli, tudíž psychická nepohoda vás obou pravděpodobnost úspěšného oplodnění nadále snižuje. Zároveň je však jasné, že dost dobře není možné "vypnout" myšlenky a přestat se tímto tématem zabývat.
Zkuste jej proto jako by "odsunout". Píšete, že jste umělé oplodnění zatím podstoupili jen jednou. Domluvte se proto se svou partnerkou, kdy budete ochotni postoupit druhý pokus. Umělé oplodnění je v současné době na velmi vysoké úrovni a může být pro páry, které se potýkají s podobnými problémy jako vy, účinnou pomocí. Rozhodně své snažení nevzdávejte, asistovaná reprodukce dosahuje vynikajících výsledků. Nespěchejte však, je pravděpodobné, že vaše partnerka bude potřebovat ještě nějaký čas na to, aby se vnitřně vyrovnala s posledním nezdarem a byla ochotná podstoupit další pokus.
Jasný termín dalšího umělého oplodnění vám dovolí uvolnit se, uklidnit a odvést myšlenky i k jiným tématům, než je úpěnlivá snaha o početí. Konkrétní vyhlídka na další postup a další naděje v tomto případě psychice obvykle velmi pomůže. Odpočiňte si, věnujte se jeden druhému, zajeďte si na dovolenou a soustřeďte se na zdravý životní styl, který zároveň představuje prevenci problémů s početím. Do doby, než bude další umělé oplodnění aktuální, vyhlaste tabu konverzaci na téma těhotenství a dětí vůbec. Pokud by ale u vaší partnerky přemrštěné reakce typu vyhýbání se komukoli, kdo už děti má, nadále přetrvávaly, doporučovala bych vám zároveň vyhledat i odbornou psychologickou pomoc.
Psycholožka Bára
