"Dobrý den,
nevím, jak bych začal, jsem ženatý dva roky, moje žena má z prvního manželství dva kluky, já jsem rozvedený a bez dětí. Všichni si moc sedneme, se ženou se na všem shodneme, oba tvrdíme, že je to osudová láska.
Píšu vám ale proto, že manželka mě pořád napadá, že koukám po holkách, přitom to není pravda. Jdeme v nákupním centru a někde vedle nás projde ženská v sukni a žena po mně vyjede, já přitom ani nevím, že tam nějaká šla. Vadí jí i televize, pustíme si film, je v něm pětivteřinový záběr na děvče v baru, které tancuje u tyče, ale není nahá. Žena se hned naštve, že se prý potřebuju dívat na děvky, že bez toho nemohu být.
PoradnaSvé otázky a problémy nám pište na e-mail redakce@xman.cz, zodpoví je psycholožka Bára. |
Vloni v zimě jsme se hádali před každou reklamou v televizi, protože ve znělce vystupovaly moderátorky oblečené v sukních. Už jsem se i onen televizní kanál bál pustit. Naposledy jsem zažil výstup, když jsem koupil novou Mladou frontu Dnes. V magazínu se psalo o závodech na motorkách v Brně a vedle závodníků byla na fotkách děvčata. Manželka mi je hned omlátila o hlavu. Kdybych si domů přinesl bulvár, kde bývají vyfocené slečny nahoře bez, snad by se se mnou rovnou rozvedla.
Kdybych věděl, že bude za pět minut v klidu, neřešil bych to, ale ona je naštvaná i několik hodin. Dřív pomohlo, že jsem ji chytil a řekl, že ji miluju, dával jí pusinky atd. Ale teď už nic nepomáhá. A hlavně mě to obviňování už dost vytočí, takže někdy je hádka ještě horší. Vím, že se říká, že za pravdu se člověk zlobí, ale když to máte třeba i pětkrát v týdnu, už nejde být pořád v klidu. Já se už bojím pustit televizi, když někam jdeme, koukám raději do země.
Prosím, poraďte, svou ženu moc miluji. Vím, že miluje i ona mě, ale tohle pořád podstupovat nechci. Když jsem jí řeknu, že to není normální, naštve se ještě víc s tím, že z ní dělám blázna.
Moc děkuji za radu."
Petr
Petře,
děkujeme vám za dotaz. Situace, kterou popisujete, je ukázkovým příkladem patologické žárlivosti. Obávám se, že v tomto případě existuje, pokud chcete se svou manželkou zůstat, jediná rada: vyhledat odbornou pomoc. Sám už jste zjistil, že na patologického žárlivce neplatí logická argumentace ani důkazy lásky. Jde o typ poruchy, kterou postižený nemůže zvládnout vůlí. V podstatě si tak se svým žárlením nemůže pomoci.
Když to velmi zjednoduším a přeženu, princip je podobný, jako kdybyste se logickými argumenty snažil vyléčit zápal plic. Podstatný rozdíl mezi člověkem se zápalem plic a extrémním žárlivcem je však v tom, že žárlivec nemá pocit, že by s ním bylo něco v nepořádku a necítí potřebu nápravy. Pod vlivem své poruchy je patologicky žárlivý člověk přesvědčen, že je jeho chování oprávněné a zcela odůvodněné. Proto se také vaše manželka tolik brání návštěvě u odborníka.
Život s neléčeným patologickým žárlivcem však není dlouhodobě možný. Už sám víte, že se žárlivost časem stupňuje a je neslučitelná s každodenním fungováním. Těžko můžete žít tak, abyste se vyhnul jakémukoli kontaktu s ženami, a situace, kdy vám manželka vyčítá i sledování televizních reklam nebo otevření časopisu, už je skutečným extrémem. Neustálé podezírání, obviňování a scény vás nutně musí vyčerpávat a je jen otázkou času, kdy vám k tomuto způsobu života už nebude zbývat dostatek chuti ani sil.
V zájmu zachování vztahu byste se měl proto pokusit přimět ji k návštěvě odborníka co nejdříve. Troufám si říci, že naději na další společné soužití pro vás představuje pouze odborná pomoc.
Psycholožka Bára
