"Dobrý den, i když tenhle problém asi řeší hodně mužů, rozhodl jsem se vám napsat. Upřímně rovnou přiznávám, že víc než názor psychologa mě zajímá názor vašich čtenářů v diskusi. Myslím si, že pro tuhle situaci jsou lepší životní zkušenosti než moudra ze školy.
Jsem osm let ženatý (deset let jsme spolu předtím chodili), máme dvě děti (sedmiletého kluka a pětiletou holku). V podstatě nám nic nechybí. Máme dům v malém městě, oba máme docela dobrou práci, jsme finančně zajištění a nemáme žádné velké problémy. Manželku mám rád, i po těch letech mě pořád přitahuje, i když už to samozřejmě třeba v sexu není to, co to bývalo na začátku. Ale když tak poslouchám kamarády, asi si nemám na co stěžovat.
Před nějakou dobou jsem ale potkal někoho jiného. Jí je o dvanáct let míň než mně a je to neřízená střela. Spali jsme spolu hned po pár dnech, co jsme se poznali. Skoro mě znásilnila. A sex s ní je mimo všechno. Je nezničitelná, má pořád chuť a hromadu nových nápadů. Vídáme se dost často, podnikáme hromadu věcí spolu a s ní mám chuť zkoušet i to, co mě nikdy nenapadlo. Je ale jasný, že to takhle nejde dělat donekonečna. Bydlíme v malém městě, už nás spolu viděl jeden známý a každou chvíli to může prasknout.
Chtěl bych poradit, jak se rozhodnout. Důvody pro manželku jsou asi tyto: známe se dlouho, máme spolu děti, jsme na sebe zvyklí. Důvody pro ni: připadám si vedle ní o dvacet let mladší (vedle manželky jsem jako důchodce), je skvělá v sexu, jsem do ní zamilovaný, podnikáme spolu nové věci a pořád něco zkouším. Předem díky za názor, jsem zvědavý, jaký v diskusi převáží."
Jirka
Jirko,
děkujeme vám za váš dotaz. Přestože vás více zajímá názor diskutujících čtenářů, si k problému dovolím napsat pár vět. Možná, že vám pomohou lépe se rozhodnout.
Nepíšete, jak dlouho trvá váš mimomanželský poměr, ale vzhledem k tomu, s jakým zanícením a nadšením o své milence píšete si troufám odhadnout, že to nebude nijak dlouhá doba. Z vašeho dopisu je cítit prvotní nadšení a zamilovanost, zjevně zatím nezkalená žádnými problémy, každodenním stereotypem a společnými povinnostmi. V tomto stádiu jste se však zcela jistě před osmnácti lety nacházel i se svou manželkou. Je zcela normální, že se ve fázi zamilovanosti jeví jako naprosto idylický, bez jediného negativního aspektu, každý začínající vztah. Logicky se však časem musí vynořit i méně idylické stránky a charakteristiky partnerky, které vám začnou více či méně vadit.
PoradnaSvé otázky a problémy nám pište na e-mail redakce@xman.cz, zodpoví je psycholožka Bára. |
Stejně tak je přirozené, že ve vás po osmnácti letech manželka neprobouzí tutéž vášeň jako na začátku. Z pohledu vaší manželky bude nepochybně platit to samé. Tajemství úspěchu dlouhodobých vztahů tkví v tom, že oba partneři zvládnou přejít z fáze zamilovanosti do dalšího stádia vztahu, založeného na vzájemném respektu, úctě, intimitě a toleranci. Vzhledem k tomu, že svůj osmnáctiletý vztah popisujete jako relativně uspokojivý, jste tento přechod očividně zvládli a dokázali si vybudovat pevný vztah.
Zvažte proto, zda se vám vyplatí riskovat ho kvůli mileneckému poměru. V něm jste nyní ve fázi zamilovanosti, a i kdybyste v něm chtěl pokračovat dlouhodobě, nemáte jistotu, zda se vám onen "přechod" ze zamilovanosti do dlouhodobého vztahu podaří. Charakteristiky, které nyní uvádíte jako velký bonus, jsou značně prchavé a velmi rychle mohou pominout v rámci společného soužití a každodenního stereotypu.
Psycholožka Bára
