Dobrý den,
prosím o radu. Před devíti měsíci jsem začal chodit s bývalou holkou svého kamaráda. On ji podvedl, ona byla smutná a nějak jsme to prostě dali dohromady. Bylo nám moc krásně, rozuměli jsme si, nehádali jsme se, zkrátka krásný vztah a každý nám, dá se říci, záviděl.
Vždy, než jsem do nějakého vztahu šel, jsem dotyčnou několikrát informoval, že jsem věřící. I jí jsem sdělil, že bych si během dvou tří let (mně bylo 27, jí 24) přál církevní obřad a že bych chtěl dát pokřtít děti. Ji jsem k ničemu nenutil, říkal jsem, ať si dělá, co chce. Ona mi několikrát řekla, že pro mne vše, jestli jí prý nevěřím, proč s ní jsem. Já jí věřil.
Vyčítala mi, že spolu nebydlíme a že se málo vídáme. Říkám, že na to momentálně prostě nemám peníze: že to není jen vyspat se, ale jsou to i starosti, co se bude jíst, z čeho platit inkaso atd. Zeptal jsem se jí, jak si to představuje, a vyzval ji, ať něco navrhne. Bohužel mlčela. Já jí na rovinu řekl, že já bych sice rád, ale zatím si to s ní nedovedu představit, protože se nemá k žádné práci a vše by bylo jenom na mně. Že na to je ještě půl roku, rok čas.
Poté jsme strávili víkend, to bylo ještě krásné. O to větší byl pro mě šok, když mi za tři dny napsala, že na ni nemám nikdy čas – bývali jsme spolu jen o víkendech, neboť jsme od sebe 70 kilometrů, ona měla práci tam, já ve svém bydlišti. A najednou říká, že asi nedokáže mít nikdy děti, že církev nedá a že by ráda pauzu. Řekl jsem jí, že pokud pro mě neudělá ani tohle, pauza nic neřeší. Že bude lépe vztah ukončit. Toleroval jsem jí hodně věcí, jen jsem po ní chtěl víc zodpovědnosti, církevní svatbu a pokřtění dětí. Ona si asi uvědomila, že je ještě malé dítě.
Já myslím, že v určitých věcech se jde změnit nebo se aspoň snažit něco dělat. Ona se očividně cítí vždy ublížená a hází vše na druhé. Já ji miloval, rád bych ji zpátky, ale nevím, co a jak. Hodně mi ublížila tím, že mi lhala do očí. I přesto ji pořád miluju. Pět dní jsem nespal. Naznačil jsem, že bych jí druhou šanci možná dal, ale že bych už nebyl tak tolerantní, jako jsem byl doposud. Já pro ni udělal první poslední, co jsem jí na očích viděl, ale už bych chtěl vidět, že se chce změnit.
Poraďte mi, prosím, co byste udělala na mém místě vy. Všichni mi radí, ať na ni kašlu, ale já ji mám pořád rád a nedokážu to jen tak zahodit.
Děkuji,
Radek
Radku,
děkujeme vám za dotaz. Na jednu stranu chápu, že je vám líto rozpadlého vztahu a stýská se vám po přítelkyni, na druhou stranu se podle vašeho líčení zdá, jako kdybyste do vztahu investoval pouze vy.
PoradnaSvé otázky a problémy nám pište na e-mail redakce@xman.cz, zodpoví je psycholožka Bára. |
Z vašeho dopisu vyplývá, že jste pro svou přítelkyni dělal všechno myslitelné, podřizoval se jí, plnil jí všechna přání a ona nebyla schopna přizpůsobit se vám v jediné věci. Vzhledem k délce vašeho vztahu a tomu, že ho popisujete jako idylický, si však dovolím pochybovat, že by tomu ve skutečnosti tak bylo. Pokud má vztah dlouhodobě fungovat, není možné, aby ústupky dělal pouze jeden z partnerů, vždy to předpokládá ochotu ke kompromisům ze strany obou partnerů.
Chápu, že jste momentálně naštvaný a zklamaný, ale pokuste se na svůj vztah podívat objektivně. Skutečně to bylo tak, jak popisujete? Tedy, že jste ustupoval a "obětoval" jste se pouze vy, zatímco vaše přítelkyně se vám v ničem nepřizpůsobila? Pokud zhodnotíte váš vztah objektivně, velmi pravděpodobně dospějete k poznání, že v řadě věcí vám ustoupila i vaše přítelkyně a vy jste jí nevyšel vstříc vždy (například v otázce společného bydlení). Tak je to samozřejmě v pořádku, protože vztah se neřídí jen podle přání jednoho z partnerů, nicméně měl byste se snažit na vaši situaci nazírat objektivně a neupřednostňovat pouze svůj pohled.
Otázkou samozřejmě zůstává, nakolik je pro vás podstatný právě církevní sňatek a křest vašich dětí a nakolik je pro vaši partnerku tato představa nepřijatelná. Pokud budete oba chtít, určitě lze najít kompromis i v této oblasti. Můžete se například domluvit, že pro vás partnerka podstoupí církevní sňatek, nicméně se nestane praktikující a aktivní věřící a bude to pouze jakési "gesto" pro vás. Stejně tak se můžete domluvit na kompromisu ohledně výchovy vašich dětí a ujasnit si, zda by pro ně ze křtu vyplývaly nějaké závazky a podobně.
Nejdřív je nicméně rozhodně potřeba, abyste vztah zhodnotili objektivně. Pokud budete mít oba zájem o jeho pokračování, popovídejte si o svých očekáváních a o tom, co byste rádi změnili. Možná budete překvapen tím, v kterých oblastech, které považuje za klíčové vaše bývalá partnerka, má naopak ona pocit, že jste nepřizpůsobivý, a ocenila by větší toleranci. Postoj "jsem ochoten uvažovat o druhé šanci, ale nebudu už tak tolerantní jako doposud" však optimálním začátkem nového vztahu není.
Psycholožka Bára
