Poradna: Matka nesnáší mou přítelkyni a vadit začíná už i mně

Moje matka nemůže přítelkyni odpustit, že má už dítě, a neustále jí nadává. Poletuji mezi nimi a rád bych situaci nějak uklidnil, píše čtenář Roman.

Matka mi zasahuje do vztahu s přítelkyní, píše čtenář Roman. | foto: Profimedia.cz

Dobrý den,

je mi čtyřiadvacet let. Moje přítelkyně má pětileté dítě (chlapce) s jiným mužem. Když jsme se dali dohromady, chlapci byly tři roky a nastěhovali jsme se k mým rodičům do rodinného domku, kde již bydlí moje jednadvacetiletá sestra a devítiletý bratr. Moje matka už od počátku nesouhlasila s tím, že budu vychovávat cizí dítě a upřednostním jej před vlastním bratrem. Matka proto pravidelně útočila na mě i na přítelkyni.

Nadávala jí, že je čub... a podobně, přítelkyně si taky nenechala jen tak něco líbit. Došlo i k fyzickému konfliktu, do něhož jsem okamžitě zasáhl. Zastával jsem se spíše přítelkyně, protože matka se chovala skutečně odporně. Po pár měsících jsme se odstěhovali do vlastního bytu. Od matky jsem dostával pořád SMS typu, co jsem to za syna a za bratra, když dávám přednost cizímu dítěti a lehké holce. Já je ignoroval a s přítelkyní jsme byli asi rok docela šťastní. Občas jsem navštívil bráchu, když matka nebyla doma, nebo bratr přišel po škole k nám.

Po nějaké době jsem se s matkou usmířil. Protože mi jí bylo líto, nakoupil jsem jí pár věcí, protože rodiče na tom nebyli finančně moc dobře. Občas jsem je navštěvoval, samozřejmě sám. Několikrát jsem přítelkyni navrhl, jestli se nechtějí usmířit. Matka sice nebyla moc šťastná, ale byla ráda, že jsem se ukázal aspoň já a že mi na rodičích, bratrovi a sestře záleží. Říkala, že to, že už mám cizí dítě, se už asi nezmění, a pozvala nás všechny, abychom spolu oslavili Vánoce. Přítelkyně s tím zásadně nesouhlasila a nesouhlasila ani s tím, že jim finančně trochu pomáhám a že chci bratrovi koupit dárek ve stejné hodnotě jako jejímu synovi. Teď se kvůli tomu hádáme pořád.

A nejen kvůli tomu, ale také proto, že se mi zdá, že je přítelkyně trochu líná a že nedělá věci podle mých představ. Jsem takový. Nevím, zda to není špatně, že ji hned napomenu. Vadí mi třeba to, že sice uklízí, ale já bych řekl, že jen tak cikcak. Nebo to, že vaří flákačsky, ne tak, aby to chutnalo. Když jí poradím, jak to má dělat, naštve se, že jí do toho kecám. Já jsem celý den v práci, ona do práce nechodí a ani si ji nehledá. A když přijdu domů, není tam ani pečivo, protože zapomněla, nebo se jí nechtělo.

A já jí za to hned nadávám. Možná, že mi už taky začíná vadit, že mám cizí dítě, protože partnerka upřednostňuje svou mámu a nechová se tak, jak bych chtěl. Nevím, co mám dělat. Opustit je nechci, mám je oba rád a mám rád i mámu. Nejradši bych se rozkrájel. Jsem takový, že myslím sice i na sebe, něco si občas dopřeji, ale víc dám ostatním, aby všichni byli šťastní. Ale zdá se mi, že to nikdo neocení. Chtěl bych, aby mi za to přítelkyně poděkovala a měla mě ráda, ale nevím, jak to cítí ona. Je na mě teď pořád naštvaná, ani spolu nespíme. A já jsem na nervy, když vidím, že si toho neváží.

Na druhou stranu si říkám, co když jsem ten špatný já? Ale nevím, co dělám špatně. Vždycky myslím na to, aby se měli dobře moji blízcí – a trošku i já. A taky se nechci odstěhovat, protože jsem hodně investoval do nábytku, spotřebičů a podobně. Většina byla na splátky. Co s nimi budu dělat, když si je odvezu? Jsou mi k ničemu, byly pro ni.

Rád bych slyšel radu, jak si všechny udobřit. Velmi děkuji.

Roman

(redakčně kráceno)

Romane,

děkujeme vám za dopis. Pokusím se postupně odpovědět na všechny problémy, které v něm zmiňujete. V první řadě řešíte problém s matkou, respektive s problematickým vztahem, který má k vaší přítelkyni. Chování vaší matky, tak jak ho popisujete, je naprosto netolerovatelné a vykazuje jasné manipulativní rysy. Je samozřejmé, že vaše matka nemusí souhlasit s vaší volbou partnerky, ale jste dospělý člověk a ona musí vaše rozhodnutí respektovat. Záleží pouze na ní, jaké z toho vyvodí důsledky (zda se dokáže přemoci, omezí styk s vaší rodinou na pouhou společenskou záležitost, nebo ho přeruší úplně), na to má přirozeně právo. Rozhodně vás však nemůže vydírat pomocí vašich sourozenců a podobně. Zachoval jste se proto zcela správně, když jste stál na straně své partnerky a odstěhovali jste se od rodičů pryč.

Poradna

Vaše otázky a problémy nám pište na e-mail [e-mail].. Zodpoví je psycholožka Bára.

Je možné, že postupem času se hrany jejich konfliktního vztahu "obrousí" a budou schopné fungovat alespoň na společenské úrovni. Ale stejně tak je možné, že vzájemné antipatie (i historie jejich vztahu) jsou tak silné, že se budou jakémukoli kontaktu vyhýbat. Na jakoukoli variantu takového vztahu mají obě právo a nelze je nutit, aby se stýkaly i proti své vůli. Rozhodně bych vám však doporučovala rázně si promluvit s matkou a vyjádřit jasný požadavek, aby s vámi do budoucna nemanipulovala pomocí citového vydírání.

Druhý a závažnější problém vidím ve vašem vztahu s partnerkou. Píšete sice, že je líná, ale z vašeho dopisu spíše vyplývá, že těžce nesete, když věci nejsou přesně tak, jak si je představujete vy. Popravdě si v praxi nedokážu představit, jak se dá například "vařit flákačsky". Uvědomte si, že vaše představy o tom, co je správné a jak by věci měly správně vypadat, se nemusí shodovat s představami ostatních lidí a umění funkčního vztahu je v hledání a nalezení kompromisu. Pokud budete vyžadovat, aby šlo vše přesně podle vás a vašich představ, budete mít zákonitě problémy v jakémkoli vztahu.

Další věcí je samozřejmě neochota vaší partnerky najít si zaměstnání, protože potom vyvstává problém "spravedlivého" dělení prací. Vy máte v této situaci pocit, že pro chod domácnosti děláte víc než ona, a že vám to tudíž dává právo opravovat ji a poučovat. Jí se to přirozeně nelíbí. Pokud by si našla práci alespoň na částečný úvazek, atmosféra by se v tomto ohledu pravděpodobně uvolnila.

Jako nejzávažnější se mi však jeví poznámka o tom, že už vám začíná vadit, že vychováváte cizí dítě, které se nechová podle vašich představ. Pravděpodobně jste si již stačil všimnout, že dítě je lidská bytost a nikoli hračka, kterou můžete podle libosti ovládat. Pokud nejste schopen přijmout fakt, že vychováváte individuální bytost, kterou nemůžete předělat podle svých představ, nejste zjevně dostatečně zralý na to, abyste se ujal otcovské role.

Velmi zarážející je také vaše vyjádření, z něhož vyplývá, že vztah udržujete v podstatě kvůli finančním investicím do nábytku a spotřebičů. Pravděpodobně není potřeba nijak zvlášť zdůrazňovat, že na takových základech skutečně nelze funkční vztah vybudovat. Zvažte proto, co vás vlastně s partnerkou spojuje a jaká je vaše motivace pro pokračování ve vztahu. V neposlední řadě se také zamyslete nad tím, zda jste ochotný respektovat skutečnost, že věci nemusí jít přesně podle vás a vaše představy se nemusí shodovat s představami vašeho okolí.

Psycholožka Bára