Dobrý den,
potřeboval bych se zeptat na radu v situaci, která mě velmi trápí. Je mi pětadvacet let a už sedm let chodím se ženou, kterou velmi miluji. Jsme spolu již od gymnázia (chodili jsme do stejné třídy), nikdy jsme se nerozešli a nikdy jsme také neměli žádné vážnější problémy. Byl jsem přesvědčený, že mám dokonalý vztah, který nemůže ohrozit absolutně nic. Myslel jsem si to až do letošního března, kdy se stalo něco těžko uvěřitelného.
Zuzanin (tak se jmenuje moje přítelkyně) otec náhle vážně onemocněl a během necelých tří týdnů zemřel. Byl to pro nás všechny šok, protože se všechno přihodilo hrozně nečekaně a v jejich rodině jsou velmi silné vztahy. Nejhůř z celé rodiny to nesla právě Zuzka, protože k sobě měli s tátou hodně blízko. Několik týdnů po jeho smrti nebyla vůbec schopná fungovat a vůbec jsme ji nepoznávali. Když už se zdálo, že se to začne vracet jakžtakž do normálu, začala chodit intenzivně do kostela (podotýkám, že předtím nebyla ani pokřtěná a k náboženství žádný vztah neměla) a začala věřit v Boha.
Proti tomu bych samozřejmě nic nenamítal, kdyby se úplně nezbláznila a nezačala náboženství prosazovat dočista všude. Tvrdí například, že smrt jejího otce byla znamení od Boha, že už nemá žít stejným životem jako doposud a musí se změnit. Přestala se stýkat prakticky se všemi svými kamarádkami, nikam nechce chodit a veškerý její "společenský" život obstarává nějaké křesťanské diskusní fórum na internetu.
Přestala se mnou samozřejmě spát, protože sex před svatbou se s křesťanskou morálkou neslučuje (a to jsme spolu spali od jejích osmnácti). Nejde samozřejmě o sex. Chápu, že je smutná a rozhozená, a mám ji skutečně rád, takže bych na ni nikdy netlačil a klidně bych vydržel abstinovat i několik měsíců. Problém je, že se úplně změnila a na každý rozumný argument reaguje nějakým citátem z Bible nebo tím, že to tak Bůh chce a že to časem taky jednou pochopím. Moc bych s ní chtěl být i nadále, ale už mi docházejí síly.
David
(redakčně kráceno)
Davide,
děkujeme vám za dotaz. Z vašeho dopisu je patrná beznaděj, kterou pociťujete, a zároveň i city, které ke své partnerce chováte. O to víc pro vás musí být stávající situace vyčerpávající a obtížná. Úmrtí blízkého člena rodiny patří na stupnici stresujících událostí první pozice, je to nejtěžší situace, které může člověk čelit. Smrt otce, k němuž měla vaše partnerka intenzivní vztah, pro ni očividně znamenala hluboký otřes a rozmetání všech dosavadních hodnot. Někteří lidé se s tímto zážitkem dokážou postupem času vyrovnat, ale někteří to svépomocí nezvládnou. Jednou z možností, jak se s tím vyrovnat, je například návštěva psychologa, řada lidí však sáhne k obranným mechanismům, jako je například konzumace alkoholu, nezdravá fixace na zbývající členy rodiny nebo na svou práci.
PoradnaSvé otázky a problémy nám pište na e-mail redakce@xman.cz, zodpoví je psycholožka Bára. |
Tím samozřejmě nechci říci, že příklon k náboženství je na stejné úrovni jako nadměrná konzumace alkoholu, ale v této nezdravé formě se zcela jistě jedná o obrannou strategii. Náboženství vrací vaší partnerce do života ztracený řád, možná jí umožňuje dodat úmrtí jejího otce nějaký smysl a pomáhá jí v nalezení vnitřní rovnováhy. To všechno by bylo samozřejmě v nejlepším pořádku, pokud by nebyly přítomny takové varovné signály, jaké popisujete (odklon od všech dosavadních přátel, drastická změna dosavadního životního stylu, odklon od rodiny...). To vše ukazuje na to, že u vaší partnerky došlo k velkému psychickému otřesu, který není schopna adekvátně řešit.
Ideálním řešením by bylo, kdyby se vám podařilo, aby vaše partnerka vyhledala pomoc psychologa. Nicméně se obávám, že vzhledem k vašim dosavadním neúspěšným pokusům o zvrat situace bude i tato snaha neúspěšná. Píšete, že má o stav vaší přítelkyně obavy i její sestra a matka, doporučovala bych vám tedy spojit síly a pokusit se na ni působit společně.
Zdůrazňujte neustále své city k ní, podporu, kterou ve vás má, a pokuste se jí například nabídnout rodinnou terapii. Tento návrh jí může předložit její sestra s matkou s tím, že by to pomohlo i jim samým. Možná pro ni bude myšlenka rodinné terapie méně ohrožující než představa individuální konzultace. Tím spíš, že sama za sebe žádný problém nepociťuje. Přeji vám hodně trpělivosti a štěstí.
Psycholožka Bára
