Na začátku stál všetečný dotaz. Bral v potaz, že existuje negativní souvislost mezi pobožností a pornografií a že vědci mnohokrát doložili, že vyšší stupeň pobožnosti vede k méně časté konzumaci pornografie. Samuel Perry z University of Oklahoma však toužil spojitost obrátit a prověřit: platí tedy, že čím větší konzumace porna, tím víc klesá míra věrnosti bohu?
Vyšel přitom ze studií Portraits of American Life, autoritativního výzkumu, jehož respondenti odpovídají též na otázky ohledně víry a pornografie. S jeho pomocí sledoval skupinu 1 314 dospělých v rozmezí šesti let, skrze výzkum z roku 2006 a poté z roku 2012.
Zjistil předně, že porno zhlédlo za posledních dvanáct měsíců 39 procent Američanů a Američanek, mužů bylo přitom třikrát více. Slečny a paní měly rovněž větší tendenci k víře ve všech jejích aspektech kromě náboženských pochyb.
Nejvíc škodí víře občasné „zhřešení“
Perryho zkoumání dál odhalilo, že obecně konzumace pornografie snižuje pobožnost, vhání lidem do myslí náboženské pochybnosti a odklání je od bohoslužeb. To překvapení nepřineslo. Nejchladnější vztah k náboženství měli ti, kteří si pornografii dopřávali dvakrát třikrát do měsíce.
Méně očekávané však bylo zjištění, že od jisté frekvence sledování porna začínají být jeho konzumenti „trochu duchovnější“. Samuel Perry dokonce dokáže být konkrétnější i na téhle straně spektra uživatelů porna, na cestu víry prý postrčí zbloudilé ovečky častější než jednotýdenní konzumace pornografie.
„Zjištění naznačují, že sledování pornografie může vést k poklesu některých dimenzí pobožnosti, ovšem ve vyšším měřítku může konzumace pornografie ve skutečnosti stimulovat či být alespoň nápomocná vyšší míře pobožnosti ve všech jejích dimenzích,“ shrnuje vědec.
Zdá se, že čím více porna, tím otevřenější dveře k víře. Ti, a platí to jak pro muže, tak pro ženy, kdo se k pornu uchylují jednou denně či dokonce častěji, totiž vykazovali průměrné známky pobožnosti, co se týče návštěv kostela a modliteb, jako lidé, kteří se pornem nikdy nenechali zlákat.
Když je výčitek málo a když moc
Samuel Perry navrhuje vysvětlení krkolomného vztahu mezi pobožností a konzumací pornografie. Věřící, kteří si porno dopřejí jednou za čas, pouze příležitostně, se stanou obětí výčitek, které je odvedou z komunity víry pryč. Častější konzumenti pornografie se dají na cestu praktičnosti a najdou si ospravedlnění svého „odbíhání od přikázání“.
Pravidelné a časté sledování pornografie pak však může způsobit paradoxní efekt – její konzumenti cítí tak hluboký pocit viny, že se musejí obrátit k bohu, aby protesty jejich svědomí utišil. Nebo jsou i jejich motivy pragmatičtější a do kostela chodí kvůli kompenzaci, nabízí další možnost Perry: „Možná si říkají něco jako: OK, bože, možná tě v téhle části svého životy neposlouchám, ale podívej, jak pobožně se chovám jinak!“
Perry opravdu přiznává, že rozklíčovat motivy, které spojují častou frekvenci sledování porna s vyšší mírou pobožnosti, je obtížné a variant může být ještě víc. Zmiňuje, že jak pobožnost, tak sledování pornografie má tendenci stát se posedlostí - a někteří tedy dokážou skloubit posedlost v onou směrech.
A ještě jednu možnost Perry našel. Možná dojde k tomu, že častou konzumací se porno prostě stane normální součástí života dotyčných, za kterou již necítí žádnou vinu, podobně jako si nevyčítají, že si čistí zuby nebo se holí. Potom by vysoké míra konzumace porna nezpůsobovala vysokou intenzitu pobožnosti, ale prostě si jen navzájem nevadily. Stejně jako pravidelným účastníkům bohoslužeb nevadí, že každý den ráno pijí kávu.
O závislosti rozhoduje i míra víry
Perryho studie přitom není prvním pokusem pochopit vztah mezi sledováním pornografie a náboženským založením. Jednou z nejzásadnějších prací na tomto poli je dva roky starý výzkum Joshuy Grubbse.
Tématu věnoval celkem tři studie, první zahrnovala studenty amerických veřejných univerzit, druhá oslovila studenty škol napojených na církve a třetí vzala zavděk nahodilými účastníky internetového průzkumu. Grubbse zajímalo především, jak často respondenti sledují porno, jaký vztah mají k náboženství a zda se za konzumaci pornografie stydí, cítí se kvůli ní proviněni či dokonce závislí.
Zjistil, že pocit závislosti na pornografii vůbec nesouvisí s mírou její konzumace, zato však s intenzitou náboženské víry. Silnější oddanost bohu s sebou nesla negativní vztah k pornu a ten zase vedl k pocitu závislosti. Grubbs přitom nahlíží na pocity závislosti na pornu velmi provokativně. Podle něj jim můžeme rozumět tak, že „nábožensky založený jedinec patologicky interpretuje jednání, které považuje za znesvěcení sexuální čistoty“.
