„Obecný vzorec ideálního herce neexistuje. Někde jsou žádaní svalovci, jinde...

„Obecný vzorec ideálního herce neexistuje. Někde jsou žádaní svalovci, jinde preferují 'normálně' vypadající kluky,“ říká Jan Velička. | foto: archiv Jana Velička

Na začátku mi fandila jen teta, říká pornoherec Jan Velička

  • 186
Jeho přítelkyně si prý nejdřív myslela, že si v práci jen užívá, ale dnes už ví, že partnerova práce je náročná fyzicky i psychicky. „Má pochopení, vážím si toho,“ říká pornoherec Jan Velička. A svého rozhodnutí točit pornofilmy nelituje, i když mu vyneslo i několik sexuálně přenosných chorob.

Pornografické filmy točíte jedenáctým rokem. Pamatujete si, jak vás napadlo, že se zkusíte živit právě takto?
Bylo to na střední škole. Kamarád přišel do školy s inzeráty, hledal auto. V příloze byla dvoustránka plná holek na escort a mezi tím inzerát „Hledáme holky, kluky a páry k natáčení erotických filmů“. A protože jediné, co mě tou dobou zajímalo, byly holky, dlouho jsem neváhal a ozval se.

Čeho jste se nejvíc bál a na co se nejvíc těšil? Přišel jste časem o nějaké iluze?
Bál jsem se jen toho, že jsem nevěděl, co od té práce očekávat. Člověk má představu o tom, jak ty scénky vypadají, ale neví, co všechno se děje okolo toho. Taky jsem se bál, že si udělám ostudu. Naštěstí se tak nestalo. A iluze? Hned u první „hard“ scény jsem přišel na to, že to, co vypadá dobře, není zase tak pohodlné.

Jak jste se dostal k natáčení konkrétně?
V zásadě jsou dvě cesty. Většina kluků přijde k téhle práci přes agenturu, jdou točit pro produkce, které cíleně vyhledávají neokoukané amatéry. Druhá možnost je dostat se k profi produkci, tam už se ale člověk nedostane tak snadno. Potřebuje štěstí, třeba že si ho k sobě vezme známá pornoherečka, protože se jí s ním dobře pracuje, a vlastně ho takhle protlačí. Když už si pak herce všimnou, obsadí ho třeba i v jiných filmech. Já se vydal první cestou, ale měl jsem štěstí, doporučili mě do lepší produkce, kde právě hledali kluka mého vzhledu. Pak už se moje kariéra rozjela.

Jak jste to měl se ženami, než jste se stal pornohercem?
Byl jsem jako zvíře, musel jsem mít každou. Na každé holce je něco krásného a já si to na každé skutečně našel.

Sex je velmi intimní záležitostí. Nepřišel jste o intimitu, když se pro vás stal prací?
Pro mě to nebylo nic nového. Jak říkám, jako nevybouřený puberťák jsem měl snad každý týden jinou holku. Teď dělám vlastně to samé, jen mě u toho natáčí a dostávám za to peníze.

Dvě scénky denně

Co je pro vás nejpozitivnější stránkou práce pornoherce? A co tou nejnepříjemnější?
Nejlepší jsou na tom pochopitelně zážitky, kde jinde bych si například užil s desítkami holek najednou? Souvisí to ale i s těmi nepříjemnostmi. Nejhorší totiž je, když nevíte, kdo vás čeká, a teprve po příchodu zjistíte, s kým vlastně budete dělat. Například říct „bude to se starší ženskou“ zní líp, než že jí bude sedmdesát let.

Když už jsme na place, míváte přesně danou „choreografii“?
Většina produkcí má nastavený režim tak, že se vše nejdřív nafotí a teprve poté se točí podle toho, jak se dělaly fotky. Všichni tedy vědí, co bude po kterém kroku následovat. U amatérských produkcí je to většinou jen na hercích. Řeknou jim jen: „Potřebujeme třicet minut akce.“ A jede se.

Jak dlouho natáčení trvá?
Zase tak dlouho ne, většinou okolo půlhodinky, ze které se sestříhá těch dvacet až pětadvacet minut, které pak na internetu sleduje běžný konzument. Někdy ale přijdou na řadu i velké akce, u nichž se na scéně pohybuje několik desítek lidí. To už je náročnější a točení může zabrat i polovinu dne.

Jezdíváte „na jednu dobrou“, nebo se přetáčí?
Záleží na zkušenostech. Prakticky všichni profi-herci už ví, jak se správně „stavět na světlo“, aby bylo všechno dobře vidět, a už jsou naučení, jak manipulovat s herečkou tak, aby se celé točení odbylo na jeden zátah. Pokud se produkčnímu něco nezdá, přijde stopka a natáčí se to znovu.

Ještě zpět k absenci intimity, divák vás vidí jen s hereckými partnery, kolik je však při natáčení lidí ve skutečnosti?
Běžně se kolem točení pohybuje jeden až pět dalších lidí, záleží na tom, jak kvalitní a velká je to produkce a kolik je zapotřebí kameramanů, osvětlovačů nebo asistentů.

Jan Velička

Narodil se v roce 1986. Mezinárodní filmová databáze IAFD dokládá jeho účast ve více než čtyřech stovkách pornofilmů větší produkce, on sám říká, že počty scének, v nichž vystupoval, jdou do tisíců. Práci pornoherce by neměnil. „Počítejte však s tím, že ne vždycky vám partnerka sedne,“ dodává případným zájemcům.

Jak se s tím vyrovnáváte?
Člověk musí umět vypnout, oprostit se od myšlenky, že se na něj někdo kouká. Je to stejné, jako když vám nesedne herecký protějšek. Musíte to zpracovat a nemyslet na to. Jen prostě odvést dobrou práci, ve hře je totiž především vaše jméno.

Repertoár aktivit, které před kamerou děláte, je v podstatě dost monotónní. Není to nuda?
Ale vůbec ne, nuda v téhle práci nehrozí. I když samotná scénka probíhá stejně, mění se holky i prostředí, často i dané téma. Vždycky je něco trochu jiné. Jednou je to spíš do romantiky, jindy je to drsnější. Nudné je sedět za kasou v supermarketu a osm hodin jen poslouchat pípání pokladny.

Kolik času denně natáčením strávíte?
Na běžný den si obvykle plánuji tak dvě scénky, takže se domů vracím často až navečer. Pokud to jde, každé ráno chodím do posilovny, pak už spěchám do práce.

Jak relaxujete?
Nejradši odpočívám rybařením u vody s kamarády. Taky se rád podívám na pěkný film, doma, v klidu, s rodinou. Když je volněji, umím si zajít třeba do sauny, rád si dopřeju vydatné jídlo. Nedržím žádnou dietu, v práci mám takový výdej energie, že si kalorie hlídat nemusím. Klidně si dám i hamburger nebo něco tučného. Cigaretám ani alkoholu ale neholduji.

Jak dlouho může člověk porno točit?
Jsou lidi, kteří vydrží až do důchodu. Pokud budete mít dobré jméno a budete známý tím, že odvádíte dobrou práci, můžete se udržet na vrcholu dlouhou dobu. Hodně kluků skončí proto, že si najdou novou přítelkyni. I když se po nějaké době zase vracejí zpět.

Sází se na doping. To dříve nebylo

Co se poslední dobou na výrobě porna změnilo? Jaká byla nejvýraznější změna?
Hlavní zvraty byly dva. Zaprvé, herci začali používat povzbuzující látky. Do té doby to všechno museli zvládnout bez nich. Druhou je způsob natáčení. Poměrně dlouhou dobu se totiž točilo na kvalitní kamery s dobrým rozlišením, než někdo přišel na nápad natáčet to na fotoaparát. Tenhle styl záhy začali téměř všichni kopírovat, dnes točí na kameru už jen málokdo.

Přečtěte si

Podepsala se na produkci filmů ekonomická krize?
To ani ne, spíš než krize hodně poškodil celou branži internet. Dolů jde kvalita a s ní pochopitelně i cena.

Hodně se upozorňuje na to, že se s ženami v pornu zachází hodně degradujícím, sexistickým způsobem. Souhlasíte?
Ono to tak sice skutečně může vypadat, ale před každou scénkou je holka obeznámená s tím, co se po ní bude chtít. Jinak s ženami i muži se v rámci tohoto odvětví filmového průmyslu zachází stejně, rovnocenně.

Neberou se tam ženy jen jako sexuální hračky bez mozku?
Ne, to v žádném případě. S holkami se vždycky zachází tak, aby bylo všechno v pořádku. A s prominutím, že se jich pár bezmozkovitě skutečně chová, ještě neznamená, že by se k nim někdo choval zle.

Na internetu jsou videozáznamy z porno-castingů, kde zájemci o natáčení porna před kamerou selžou. Jsou autentická? Pokud ano, jejich zveřejnění musí být pro dotyčného psychicky dost kruté.
Ano, taková videa autentická většinou jsou. Dost kluků si totiž myslí, jak jsou v sexu dobří, ale když mají stát před kamerou a okolo je dalších x lidí, jsou rázem úplně k nepoužití. A to mohou vypadat nebo být obdařeni jakkoliv.

Párkrát jsem byl nakažený, to k mé práci patří

Máte rodinu, děti?
Již několik let žiji s přítelkyní, máme spolu syna, jsme rodina a jsem za to šťastný.

Jak se partnerka s vaší prací sžila?
Partnerkám to nikdy nevadilo, s tím jsem problém neměl. Pochopení má i moje přítelkyně, moc si toho vážím. Jistě, zpočátku to brala, jako bych si jen užíval a bavil se, ale po čase přišla na to, že to tak zábavné zdaleka není. Je to práce dost náročná na psychickou i fyzickou stránku. Ale i když přijdu domů ztahaný a zničený, vždycky se své drahé polovičce pokusím vyhovět.

Jak vaši profesi vzali rodiče?
Ze začátku dost špatně, ale když zjistili, že už s tím nic nenadělají, zvykli si. Začali to prostě brát jako moji práci, dobře placenou práci. Jediná teta mi od začátku fandila. Říkala: „Když na to máš žaludek, tak to dělej!“

Na internetu vás vidí desetitisíce lidí, nedělala vám aspoň zkraje problém ztráta soukromí?
Já jsem člověk, který je rád vidět. Takže mi spíš lichotí, když se mě lidé ptají: „Á, to jste vy? My na vás doma koukáme s manželkou a moc se nám to líbí.“ Po životě v anonymitě nijak zvlášť netoužím. Jsem prostě rád, že jsem vidět.

Jistě pracujete s produkcemi, kde herci chodí pravidelně na testy, ale nestraší vás i přesto zdravotní rizika?
Z nemocí strach mám a vždycky mít budu. I když jste prakticky každý měsíc na testech, tomu, že něco jednou chytnete, se prostě nevyhnete. Ano, i já už byl párkrát nakažený, ale to už prostě k téhle práci patří. A jde ale o normální sexuálně přenosné choroby.

Čas od času se přesto objeví skandál, v němž hraje roli virus HIV.
V podobných aférkách se ale většinou jedná o pořádnou novinářskou kachnu. Sám už jsem jednou v takové kauze figuroval.

Kdybyste mohl vrátit čas, šel byste točit porno znovu?
Zpočátku mě natáčení hodně bavilo, po několika letech to úplně největší nadšení opadlo, ale z devadesáti procent mě moje práce baví. Rozhodnutí točit porno nelituju a nic bych zpátky nevracel.