Je to vlastně smutná podívaná. Na rušné ulici leží pod „kapotou“ vyrobenou z papundeklových krabic v kolumbijském vedru na chodníku muž, škvírami vyhlíží ven k silnici. Čeká, až budou mít řidiči červenou, poté přijde chvíle na jeho skutečný vstup na scénu.
Když auta zastaví, začne se z kleku zvedat na nohy. Laciná imitace karosérie Transformes, pomalovaná dětskými barvami, kolem něj plandá, každá její část však nakonec dosedne na své místo. Z auta se stane před zraky čekajících motoristů robot.
A když se Luiz Rene Cruz, který je v jeho papundeklovém těle ukryt, vztyčí, vyrazí k frontě aut pro svou odměnu. Bere je jedno po druhém, dokud se nerozjedou. Za den si vydělá až dvacet dolarů.
Této živnosti se však před osmi lety nechopil proto, že by si býval chtěl hrát na pouličního umělce. Jeho a jeho rodinu tehdy srazila na kolena nouze. „Podívejte, nic jsem nevystudoval, mám jen střední školu. Dostrkaly mě k tomu životní okolnosti, onemocnění rakovinou, tisíc věcí, které se mi staly,“ cituje jej server RTE.
Před oněmi osmi lety bylo jasné, že postaru už to nepůjde. „Věděli jsme, že na cestě je druhé miminko. Musel jsem přijít na to, jak se uživit lépe, než když máte jen minimální mzdu,“ líčil.
Nakonec to vymyslel i díky hračkám svého malého synka a sledování filmu Transformers. Vytvořit první model si vyžádalo 200 naspořených dolarů, tři měsíce času a něco barev, šroubků a silikonu. Za osm let, kdy si vydělává na ulici, vystřídal osm kostýmů.
„Minimální mzda na podporu rodiny nestačí,“ uvedl pro server CGTN America s tím, že jeho vystoupení mu zajistí peněz o něco víc. „A rovněž mi dopřejí něco ještě cennějšího, příležitost být se svými dětmi a ženou,“ dodal.
Konkurence pouličních živností je však velká. O peníze projíždějících se ucházejí mobilní trhovci, jiní umělci, imigranti prchající před katastrofálními životními podmínkami ve Venezuele. Ti všichni pracují ve vedru, vlhku, dešti i chladu dlouhé hodiny.
Pana Cruze žene k silnici každý den velký sen. „Chci si koupit vlastní dům,“ líčí.
