Začalo to Kolalokou?
Luďěk Jelen, šéf kaskadérské skupiny Double, patří k předním představitelům české školy, která slaví ve světě velké úspěchy. Je jen málo kasovních trháků, kde by se někdo z našich nevyskytoval.
Obecně se za její počátek považuje Limonádový Joe, Luděk ale tvrdí, že to tak úplně pravda není.
„Je to skvělej film, ale z našeho hlediska fakt ´limonáda´, byly tam jen rvačky a pády, které točili převážně bývalí judisté, boxeři či zápasníci. Hrál tam ale i český rekordman ve skoku do výšky Lánský, který skákal přes tři koně. Šlo o ryze atletický výkon a těžko by ho zvládl někdo jiný.
Je ale fakt, že krátce poté se začala na Barrandově formovat první skupina profesionálů. Jejich řady poté rostly až na současných několik set.“
Hollywoodský humbuk
Oblíbeným tématem médií jsou herci, kteří se nenechávají zastupovat kaskadérem, ale i zde má Luděk jasno: Jde o hollywoodský humbuk!
„Ano, někteří herci mají tak dobrou fyzičku a ovládají tolik fíglů z našeho řemesla, že toho zvládnou hodně sami, ale neplatí, že by dubléra nepotřebovali nikdy,“ říká Luděk.
„Do extrémně nebezpečných situací prostě nejdou. A i kdyby chtěli, jako že ne, producent jim to stejně zatrhne, nebude riskovat, že by film, který stojí stovky milionů dolarů, skončil v kanále kvůli tomu, že se jeho hlavní hvězda zabije!“
Žádná akce prý navíc není postavena na sólovém výkonu jedince, podílí se na ní lidé z mnoha dalších profesí, jako například pyrotechnici.
„Je fakt, že zatímco si nevzpomínám, aby ´na place´ zemřel herec (tedy kromě infarktu), jsou zprávy o smrti kaskadérů při natáčení časté. A není to tak dávno, co k tomu došlo i v naší republice.
To s každým z nás zacloumá, není těžké si představit, že jste tam místo toho, kdo to odnesl, mohli být vy. Tragické nehodě ale zabránit nelze, může se stát kdykoli komukoli.
I při sebelepších výpočtech třeba něco nevyjde, stačí maličkost a všechno je úplně jinak. S nešťastnou náhodou ale musíme dopředu kalkulovat a mít v záloze rezervní řešení či únikovou variantu."
Pravidlo chladné hlavy
Základní pravidlo zní - zachovat chladnou hlavu a ve zlomku sekundy zareagovat.
Velmi obtížné však je potlačovat bezděčné reakce vyplývající z pudu sebezáchovy, umět je ovládnout a udělat něco, co byste jinak nikdy neudělali. Někdy jde o věci i tak trochu v rozporu s přírodními zákony.
Nejdůležitější ze všeho ale je umět padat. Například při dobývání hradu na žebřících se máte podle scénáře zřítit z patnácti metrů a ještě k tomu pozadu. A aby toho nebylo málo, obránci metají z ochozů šutry.
Sice papundeklové, ale ani tak není dvakrát příjemné dostat jimi do hlavy. U historických dramat zase režiséři vyžadují maximální autenticitu soubojů.
„Ve scénách s těžkými meči nepoužíváme napodobeniny, takže je nutné dávat si moc velký pozor, abyste sobě či ´nepříteli´ neublížili.
Stejně máme celé tělo samou podlitinu a šrám. Ale jsem za to placený, nemůžu si stěžovat,“ směje se Luděk.
Speciální efekty či počítačové animace podle něj jeho řemeslo neohrožují, nejsou nevítanou konkurencí: týkají se totiž scén, v nichž kaskadéři obvykle nevystupují, jak jsou pohledy z výšky na obraz zkázy, padající domy, vzduchem létající hořící auta, výbuchy a podobně.
Kanadské žertíky
Žerty a vtípky se dostávají ke slovu v každé profesi, kaskadérské řemeslo je však má samozřejmě v mnohem drsnějších verzích.
„Oblíbený fór je, že se při rvačce kluci domluví na jednoho, do kterého jdou natvrdo, bez markýrování. Ten pak nestačí zamačkávat boule, ale bere to s humorem. Ví, že příště to vrátí jinému,“ vypráví Luděk a přidává jednu vlastní historku:
„Jedna drsnější scéna se mi stala v Německu, kdy jsem si neopatrností prořízl tepnu. Krev začala stříkat snad dva metry vysoko, všude chaos.
Do toho přiběhli dva maníci ze štábu. Jenže ne proto, aby mi snad pomohli! Drželi v ruce nádobku s tekutinou, která při natáčení imituje krev, aby na místě porovnáním zjistili, jak věrně!
Teď mi to přijde k smíchu, ale kdybych měl tenkrát volnou ruku, dal bych jim pár facek…“
Evidentně existuje mnoho bezpečnějších způsobů obživy. Proč se člověk pustí právě do téhle profese?
„Aby to člověk mohl dělat, musí mít podle mě nejen dost odvahy, ale musí být i tak trochu blázen,“ usmívá se Luděk.
